A je to tady - posledni den. Uteklo to jako voda po vcerejsim monzunu. Posledni tri dny jsme stravily v Bangkoku a byly jsme prijemne prekvapene tim, jake je to hezke kulturni mesto. Na kazdem kroku nas provazel budhismus, at uz v podobe nescetnych chramu, mnichu na ulicich nebo zavanu vonnych tycinek, ktere tu jsou opravdu vsude. Vcera jsme se chtely vydat na plaz, ale kvuli pocasi jsme radeji zustaly ve meste a vydaly se na pruzkum mistni infrastruktury. Autobusy jsou stare, rozhrkane, jizdni rady neexistuji, naskakuje se temer za jizdy a vetsinou jsme za ne neplatily. Odpoledne je ale jizda busem dost o nervy, protoze Bangkok neni na rozdil od predeslych velkomest mestem motorek, ale jezdi tu auta, ktera po treti odpoledne vytvareji neproniknutelnou zacpu, takze to vetsinou konci tak, ze vystoupime a jdeme radsi pesky. Vetsinou to doprovazi nechapave krouceni hlavami mistnich, kteri jsou zvykli a smireni s rychlosti prepravy. 
Dalsim dopravnim prostredkem byla nadzemka, tzv. skyline, ktera je teprve deset let stara. Je to obri betonovy kolos, ktery se vine ulicemi, ma dve linky a vypada a chova se jako metro. Je rychla, cista a je z ni krasny vyhled na mrakodrapy, ktere se tyci po celem meste - Bangkok je asi nejvyssi mesto, ktere jsme pri nasi ceste navstivily. Posledni na rade pak bylo metro se svoji jednou linkou. Je stejne stare jako nadzemka, ciste, svetle a jednoduche na pouziti. Misto listku se pouzivaji zetony, ktere se pri vystupu vhodi do turniketu, coz se nam libilo, protoze se nikde nevali pouzite jizdenky. Presuny nam nedelaly problemy, jelikoz se nas vzdycky nekdo ochotne ujal a nasmeroval na spravnou cestu, ani jsme se nemusely ptat, stacilo mit v ruce mapu a zastavovali nas sami od sebe, nekdy nam i iniciative naplanovali okruzni trasu i s nakresem do mapy.
V utery jsme mely stesti, protoze byl budhisticky den a vsechny tuktuky jezdily okruhy za 20 Bathu a vstup do chramu byl zdarma. Nas tuktukar si to vylozil trochu po svem a vlacel nas po obchodech se zlatem, diamanty a krejcovskych salonech, nebot za kazdeho turistu dostal poukazku na benzin. No aspon jsme poznaly, jak to chodi :]
Vecery jsme travily vetsinou v okoli Khao San road, ktera je hlavnim turistickym centrem. Na doporuceni pruvodce, ze jsou v jeji blizkosti levne hotely, jsme se tam take ubytovaly. Pravda, levne to bylo. Ale o tom, ze nam bude pod okny kazdy vecer hluboko do noci zpivat Bob Dylan, o tom tedy nikde nic nepsali...
Oli oli oliheň!
Pisu ted z letiste, kde budeme do rana cekat na odlet, a je nam trochu smutno. Bude nam chybet poznavani novych mist, ochutnavani jidel [vcera byli cvrckove:] a hlavne ta obrovska svoboda, ktere jsme si tu cely mesic uzivaly. Taky si asi budeme chvili zvykat na to, ze se nas stokrat denne nikdo nepta na to, odkud jsme a "Where do you go now?"Co nam ale chybet urcite nebude, jsou ty penize, ktere jsme do toho investovaly, protoze ty zazitky nam je mnohonasobne vynahradily.
Nase putovani je sice u konce, ale porad mame o cem premyslet a po cem patrat. Nektere veci radsi ani vedet nechceme ["Nevis co to plavalo v ty polivce?"], jine se rozhodne pokusime zjistit [paleni kopii dolaru ve Vietnamu, obcanska vychova ze strany rezimu v teze zemi, jak probiha spolecna koupel HoCiMina s Leninem ci zda lze vypestovt olihen v Cechach].
Chcete mě?
Co zaverem...Obrovske DIKY moji drahe Mikeee, bez ktere bych tuhle cestu zrejme nikdy nepodnikla, se kterou jsme si uzily nespocet veselych chvilek a prekonaly i ty horsi a mene pohodlne okamziky, na ktere ale uz ted vzpominame s humorem.
Taky diky vam vsem, kteri jste se dopracovali az k tomuhle poslednimu prispevku. A pokud vam to nebylo malo, na stejne adrese budete moci od zari sledovat, jak se prokousavam zivotem ve Slovinsku, kde stravim pul roku jako Erasmacka.
Mejte se krasne!
Ji. & Mk.
P.S.: Fotky budou!:]
Příspěvky
