21.7.2010 - Hoi An

Vedro, ale co vam budu do tropicke Prahy vypravet. Velmi pomalym tempem jsme prosly krasne mestecko Hoi An, narazily jsme na mistni svatbu, ktera se odehravala - jak jinak - za zvuku vietnampopu...Nedalo se delat skoro nic, tak jsme posedavaly, kupovaly jednu vodu za druhou, obcas odvratily najezd mistnich babek, ktere se nechavaji fotit v ryzovych kloboucich s turisty a pak chteji penize nebo aspon prodat banany. Ja jsem byla neustupa, Mikee svacila banany :]

Bylo asi nejvetsi vedro, co jsme tu zazily, a tak jsme to s aktivitou moc neprehanely. Kaficko, prochazka, na hotel pod vetrak a na telku, prochazka...Ospalost dne narusil az obed v hotelove zahradni restauraci. V ramci jiz zmineneho usporneho modelu jsme si daly opet zeleninu a brambory, po kterych se nam tu dost styska, vsude rejze rejze a obcas pro zmenu rejzove nudle...

Obed prinesl spoustu veseli, protoze v mistnim jazyce neznamena "smisena zelenina" pestrobarevnou smes vyvazene chuti, nybrz jde o doslovne preneseni na talir. Dostaly jsme tedy hromadu zeleneho listi, ktere do sebe bylo nalezite zamotano. Chutnalo to presne tak, jako to vypadalo. Zachranila to az omacka, ktera byla k bramboram, se kterymi jsem nejdriv bojovala hulkama a ackoliv nam hulky nedelaji uz zadne problemy, brambory s tim proste jist nejdou, zachranila me az pobavena obsluha, ktera mi prinesla vidlicku. Jako dalsi chod jsme si daly jinou zeleninu, ktera byla dost podobna te prvni, akorat tam bylo mene listi a vice stonku, nastesti v ni byl ale cesnek, a tak mela aspon nejakou chut.

K veceru uz se dalo jit ven, a tak jsme opet vyrazily do ulicek. Vyzvedly jsme si usite boty [moc hezke] a ja, opojena nadsenim, jsem si jeste jinde objednala sukne, tak jsem zvedava. Nasledovalo camrani po meste, k veceri opet zelenina s ryzi, tentokrat jinde a o neco barevnejsi, camrani po meste, male pivo za tri koruny. V prubehu vysedavani se prehnal silny dest, vsude spoustu vody, z chodniku byly nahle reky, ale za hodinu to preslo, coz bylo tak akorat na cestu na hotel a spat.

Ji. & Mk.

19.-20.7.2010 - Saigon - Hoi An

Predchozi vecer se nakonec velmi vydaril. Nejen, ze jsme si moc pochutnaly na indickem zeleninovem jidle [usporny rezim - zelenina je tu nejlevnejsi:], ale nakoupily jsme si par dalsich kousku obleceni a vecer jsme zavrsily v mistnim klubu Go2 v prijemne spolecnosti tri Britu, kteri se s nami dali do reci, potkali jsme je pak v nasledujicich dnech jeste asi trikrat.

Po poklidne svabuproste noci jsme se rozhodly navstivit cinskou ctvrt Cholon, bylo to dost daleko, takze tam taxikem s tim, ze zpatky to prochazkou dojdeme pesky. Ctvrt to byla zajimava, pekne pagody, vsude obchody s lampiony a vune vonnych tycinek, ktere bylo ve vsudypritomnem horku nekdy az moc.

Chvili jsme sli pesky, ale pak jsme usoudily, ze je to nemsmysl, vsude motorky, smrad, ktery se dal castecne tlumit rouskou, ve ktere ale zase bylo nesnesitelne vedro...Takze zpet opet taxikem, projit par ulicek v nasem Distriktu 1 a pak se usadit v centralnim parku, kde jsme se staly svedkynemi nevidane sportovni aktivity. Na pevne instalovanych cvicebnich strojich se hbite stridali cvicenci, okolo se hral badminton, nohejbal a dalsi kolektivni sporty.

Nacvik na spartakiadu...?

Vrcholem pak bylo hromadne cviceni aerobiku, ktereho se ucastnilo kolem stovky cvicicich, mezi nimiz byli i muzi! Nikomu to sice moc neslo, ale nadseni jim neschazelo. V mistni kavarne s vyhledem do ulice jsme si daly kafe - myslely jsme si, ze mistni = levna...Ale nekteri lide, jak vidi cizince, ztrojnasobuji ceny, tudiz nas jedno kafe stalo 30Kc...

Kadernictvi...

Blizil se cas odjezdu naseho nocniho vlaku smer Da Nang, tedy jsme nakoupily zasoby, vyzvedly si batohy a taxikem na nadrazi. Mely jsme ten den nejake stesti, nebot ridic nevynuloval taxametr, moje upozorneni prechazel mlcenim a na nadrazi po nas chtel opet trojnasobek normalni ceny...Mel ale smulu, ze jsme stejnou cestu uz absolvovaly a tudiz jsme vedely, jaka je cena. Nechaly jsme si vyndat batohy, daly mu obvyklych 60Kc na misto nauctovanych 180ti a sly jsme pryc, ani se moc nebranil...

Cas, ktery zbyval do odjezdu vlaku, jsme stravily na neskutecne pomalem verejnem internetu a na patniku pred nadrazim, kde se nam o zabavu staral svab.

Cesta z cinske ctvrti - vedro a smrad

Nastup do vlaku byl...sokujici. Jelikoz jsme si vzhledem k okolnostem zakoupily nejdrazsi mozny vlak, cekaly jsme luxusni luzkove vozy s nadychanymi polstari, bohate prostrene stoly v jidelnim voze a mozna...mozna i toaletu se sprchou...

Jake bylo nase prekvapeni, kdyz k nastupisti dosupel postarsi model ne podobny tem, ktere jsou u nas k videni v muzejich... Luzkove vozy mely rozmery 1,8m2, jidelni vuz, jak jsme rano pri pruzkumu terenu zjistily, byl omsely, ulepeny a nabizel jiste vyborne nudle s cimsi zelenym...Daly jsme si pro jistotu Colu. A toaleta? Turecka.

Nastupovani byla velka legrace, jelikoz vsechno ve vlaku bylo male a uzke, vznikaly vsude zacpy, v ulickach navic sedeli lide na plastovych zidlickach, nekteri tam cekali, az se vlak rozjede a pruvodci je propasuje do kupe pro zamestnance...V nasem "pokojicku" jsme meli byt ctyri, co taky cekat jineho 4 luzka = 4 spaci. Tyto jednoduche pocty ale v Asii nefunguji...Kdyz jsme se i s batohama vyskrabaly na nase horni pulmetrova luzka, znepokojene jsme sledovaly, jak se na jednu postel uklada mlady kluk a na druhou ctyrclenna rodinka... Kluk cestou vystoupil, a na jeho misto se ulozila starsi pani. [Vymena luzkovin? Kdeze! Pekne slozit do uhlednych kominku a hotovo!] Jak se ukazalo, pani mela kdesi v utrobach vlaku dva syny, kteri travili vetsinu cesty u nas v kupe, bylo nas tam tedy celkem devet... Jak jsme byly rady, ze tvrda luzka byla pri nakupu vyprodana, protoze predstava stejneho modelu cestovani v sestiluzkovem kupe...

Cesta utekla prekvapive rychle a po sestnacti hodinach nas privital rozpaleny Da Nang, ze ktereho jsme se po obede [polevka Pho, uz ji nemuzeme ani videt...] rady vydaly na cestu do Hoi An. Pojedeme mistnim autobusem, rekly jsme si, bude to levnejsi nez nabizene minibusy... Nebylo. Nase stesti na podvodniky pokracovalo a tak nas cesta nejenze stala stejne [mistni platili opet trikrat mene, na nase dotazy odpovidaly pouzo oblibenym "same same"], ale trvala dele. Mikee ji absolvovala na sedacce vklinena mezi ryzove klobouky, nevidomeho starce a trhovkyni, ja jsme radeji postala mezi kosiky se slepicemi, pokrikujici omladinou a zaparkovanymi koly...

V Hoi an nasledoval obvykly proces hledani hotelu, tentokrat jsme ale mely stesti a nasly jsme luxusni hotel s bazenem za pouhych 10$ za pokoj. Po ctrnacti dnech se nemusime sprchovat studenou vodou z hadice vedouci nad zachodem ale mame vanu! A tece tepla!!

Nas luxusni hotel v Hoi An. Pod palmou bazen :)

Vecer camrani po krasnem mestecku, jako kdybysme misto cesty vlakem priletely kamsi do Francie. Male domecky, kavarnicky, obchody s hedvabim a modnim zbozim...Nabidka lakava, cena mirna...A tak jsme se nechaly usit boty, dneska si pro ne pujdeme, tak jsme zvedave. Oslavily jsme to tocenym pivem [ male pivo za 3,5Kc] a za zvuku vietnampopu ulehly ke spanku.

Ji. & Mk.

18.7.2010 - Saigon [Ho Ci Minovo mesto]

Po ranu obohacenem o denni davku asijskeho popu jsme se vydaly objevovat mesto a nase kroky vedly na nadrazi pro jizdenky na zitrejsi nocni prejezd do Da Nangu. Netusily jsme, kolik problemu muze tak bezny ukon prinest... Nejdriv k pokladne c. 4, kde nikdo nebyl, pak k pokladne c. 1, pokladni tesne pred nami odesel, tedy presun k pokladne c. 2, pokladni nas ale odkazala na kolegyni, pro jistotu tedy na informace, kde jsme byly odkazany na pokladnu c. 3 a za pomoci mile slecny to zacalo vypadat nadejne, ale zase nic...Pry se v prizemi prodavaji listky jenom na dnesek [to vi prece kazdy!], na zitrek musite nahoru, mile slecny... Tak nahoru, tam dokonce funkcni automat na poradova cisla, hmm, jenom padesat lidi pred nami... Evidentne jsme pusobily uz trochu dezorientovane, neb se nas ochotne ujali dva mladici a lamanou anglictinou se nam snazili pomoct, coz se jim nakonec podarilo a po pul hodine cekani jsme konecne stanuly tvari v tvar dalsi pani pokladni. Nase radost byla ale predcasna, protoze nami vybrany nocni vlak byl uplne vyprodany, volny byl az pozdejsi a drazsi s odjezdem v jedenact vecer...No aspon neco, rekly jsme si a rozhodly se listky zakoupit. Nasledovala dalsi zrada - listky na tvrda luzka do tretiho patra v kupe jsou vsechny vyprodane, nejlevnejsi moznost je mekka luzka/2. patro... Tak aspon neco!

Nasledoval presun ke kopii katedraly Notre Dame, dorozumivani s taxikari je taky zazitek, skoro nikdo neumi anglicky a to ani zakladni slovicka typu "kolik", "kde" nebo "dolary", tuzka a papir ale vetsinou vse vyresi. Katedrala vcelku zdarila, hned vedle je krasna posta ve francouzskem stylu, kde jsme hned pod dozorem "strycka" Ho Ci Mina napsaly par pohledu. Mezitim se spustil ukazkovy dest trvajici asi hodinu, coz jsme celkem nelibe nesly, nebot uz bylo kolem druhe a my mely obrovsky hlad, ktery zrejme zpusobil naslednou spatnou volbu smeru chuze, takze vraceni...Potom konecne objeveni jidla za prijatelnou cenu, opet byla mistni polevka Pho v siti polevkaren Pho 24, kde nemaji skoro nic jineho. Volba to byla dobra, byla to zatim nejlepsi polevka tady, manm!

Vchod do naseho guest housu :]

Pokracovaly jsme pak prochazkou v preplnenem bzucicim mestem. K videni obrovske kontrasty - malicke domecky v kolonialnim stylu se misily s do nebe cnejicimi mrakodrapy, ktere kontrastovaly s plechovymi pribytky nejchudsi vrstvy. Naprosto vsude motorky - na chodnicich, v obchodech, v restauracich, na strechach autobusu...Mistni na nich prevazeji uplne vsechno - cele rodiny, stanky s obcerstvenim, pytle s cementem, vodovodni trubky - je porad na co koukat a zasnout. Prechazeni je celkem dobrodruzstvi, zvlast ted o vikendu.

Postupne jsme docouraly do nasi ctvrti, na chvili si odpocinuly v pokoji [co jineho muze delat Mik. nez sledovat popik :] a za chvili vyrazime ochutnat dalsi kulinarske vytvory, tentokrat do indicke restaurace.

Dobrou chut i vam preji

Ji. & Mk.

17.7.2010 - Can Tho - Saigon [Ho Ci Minovo mesto]

Dalsi den ve znameni presunu do jineho mesta zacal vesele, nebot uz predchozi vecer se nam v nasem pokoji hruzy rozbil kohoutek u umyvadla [kdovico s nim Mikee delala :], voda strikala vsemi smery a nesla zastavit. Co by to ale bylo za problem, aby si s nim nase odhodlana instalaterska jednotka neporadila, a ve spolupraci s oblibenou univerzalni paskou [kterou jinak pouzivam na mnozici se diry v moskytiere] se nam hrave podarilo problem vyresit. Rano jsme zahladily stopy, pasku sundaly, kohoutek nenapadne zatizily nadobou s vodou a po spickach opustily misto cinu. Pri cekani na taxik jsem letmo nahledla do jidelniho listku a byla jsem rada, ze jsme na ceste pryc...Hadi, zaby a krysy mi skutecne chybet nebudou...

Cesta autobusem prekvapive trvala avizovanou dobu, z tak jsme po ctyrech hodinach vystoupily na Saigonskem nadrazi. Monzunova sezona se zrovna projevovala v plne sile, a tak taxikem rovnou do Distriktu 1, coz je centrum a je tu nejvic hotelu na jednom miste. Vetsinou jsou dost drahe, nastesti nas bloudici uvidela mila pani, ktera nam nabidla ubytovani ve svem nedalekem guest housu za 8$/pokoj, coz jsme rady prijaly. Vstup je sice vice nez nevadbny, asi pulmetrova ulicka vedouci kamsi do temna, kde si vecer prijdeme na sve obe - ziji tu totiz v pomerne vzacne symbioze krysy [oblibenci Mik.] i svabi [moji favorite] zaroven :] Pokoj je tu ale moc hezky, jeden z nejlepsich, cisty a haveti prosty. Bydlime vlastne primo s rodinou v dome, prave ted za mnou tatinek sleduje televizi, maminka vari veceri a syn mi u nohou parkuje motorku, obyvaky v prizemi domu totiz slouzi soucasne taky jako garaz.

Vecer nasledoval obvykly proces ubytovani - ulovit neco k jidlu [moc dobra polevka Pho, ktera je tu na kazdem rohu] - prochazka po okoli - spanek. Na pokoji mame k nesmirne radosti druhe poloviny nasi dvojice televizi s mnoha kanaly prenasejicimi kvalitni asijsky popiiik, takze vecer mame o zabavu postarano.

Vecer jsme bohuzel zjistily nemilou vec, a to ze jsme v Can Tho v internetove kavarne zapomnely flash disk s fotkama z cele Kambodzi a nemame je zalohovane. I pres okamzitou zachranou akci a s pomoci mile pani pruvodkyne z Can Tho se nam je nepodarilo najit, asi zi ji nekdo odnesl, mrzi nas to moc, na druhou stranu - jsou to porad jenom fotky...

Ji. & Mk.

16.7.2010 - Can Tho - Delta Mekongu

Na sedmou hodinu rani jsme mely domluvenou ctyrhodinovou plavbu po mekongu, ktera zahrnovala navstevu tradicnich plovoucich trhu a projizdku po bocnich ramenech Mekongu, ktere vedou krasnou dzungli. Jely jsme na male lodicce, kde jsme byly jenom my dve a moc mila pani ridicka, coz byla starsi pani nemluvici anglicky, coz jak jsme se tu mnohokrat presvedcily, neni prekazkou dorozumeni, usmev a snaha se domluvit nam vzdycky stacilo.

Plovouci trhy jsou moc zajimave. Kazdy, kdo ma neco k prodeji, to nalozi na svoji lodicku, vypluje na vodu a chce-li neco koupit/prodat, jednoduse prirazi k dalsi lodicce, prelozi naklad, zaplati nebo vymeni zbozi a jede dal. Vzorek zbozi, ktere prodava, ma poveseny na vysokem stozaru na pridi lodicky, takze se kazdy muze uz z dalky zorientovat, kam popluje. My jsme si koupily moc dobry meloun, ktery jsme pak pri projizdce lzicemi vydlabaly.

Z plovoucich trhu jsme pak odbocily na vedlejsi rameno reky, kde jsme videly skutecny zivot mistnich chudych lidi, kteri maji sve domecky u reky, se kterou maji spojeny svuj zivot. Pouzivaji ji jako dopravni cestu, perou v ni, myji nadobi i sebe a bohuzel do ni vedou i ruzne odpadni roury. Lodicka nas postupne zavezla az do nitra dzungle, kde uz nebylo skoro nic, jen obrovske kokosove palmy, bananovniky, ibiskove stromy a spoustu nam neznamych rostlin roztodivnych tvaru a barev, obcas se objevil vytvor lidske cinnosti v podobe primitivnich, presto vsak bytelnych, mustku pres reku. Nase mila pruvodkyne obcas zajela s lodickou az ke brehu reky, coz obnaselo primy prujezd faunou :], natrhala listy palem a v prubehu plavby nam z nich postupne udelala skladane kyticky a kobylky, ktere vypadaly jako zive. Mohly jsme si i privonet ke krasnym obrim kvetum rostlin, coz melo za nasledek, ze po nas pak po zbytek cesty lezli mrnavi mravenci a po ruznu nas kousali :]

Postupne jsme se z dzungle dostaly opet na hlavni rameno reky a byly jsme rady, ze jsme zvolily pouze ctyrhodinovou kratsi plavbu namisto nabizene sedmihodinove delsi varianty. Uz tak jsme byly rady, ze muzeme vstat z drevenych lavicek.

Sly jsme si odpocinout na pokoj, chvilku jsme dospavaly kratkou noc a pak jsme vyrazily ochutnavat mistni kuchyni. V nedaleke restauraci jsme si daly maso se zeleninou, bylinkami a ryzovym papirem, ktere bylo pripravovano primo pred nami na stole, coz bylo dobre, protoze jsme alespon videly co jime, a ze je to dostatecne pripravene. Mezi bylinkami byla mata, medunka, salat a dalsi nam nezname, jedlo se to tak, ze se na list ryzoveho papiru polozily nejdriv bylinky, potom ryzove nudle a nakonec prave udelane maso, to vse se zabalilo do rulicky a rukou namacelo do jemne pikantni omacky. MOC dobre! Po celou dobu jidla u nas sedel mlady kluk, ktery nas obsluhoval a i kdyz vubec neumel anglicky, snazil se s nami dorozumet a s pomoci sveho otce, ktery sedel nedaleko na ulici a cosi sil na stroji, se nas vyptaval odkud jsme, odkud jedeme, proc jsme ve Vietnamu atp. Prohlizel si nas improvizovany vietnamsko-cesky slovnicek a pruvodce a ucil nas ruzna vietnamska slova. Uz si umime objednat polevku [Phở], ryzi [Com], nudle [Bun], dve piva znacky 333 [ Hai Ba ba ba] a podekovat [cảm ơn]. Bylo to moc prijemne setkani s milymi obycejnymi lidmi.

Nasledovala prochazka po nabrezi, kde stoji obri socha Ho Ci Mina, ktera je lemovana mnozstvim rudych vlajek, na kterych se strida zlata hvezda se srpem a kladivem. Komunismus je tu ostatne videt na kazdem kroku, vsude jsou budovatelske napisy v oblibenem rudem provedeni, vlajky vlaji na hlavnich ulicich, ktere jsou lemovany budovatelskymi plakaty, jimz podobne mohou starsi rocniky pamatovat z doby pred rokem 1989... Je pet odpoledne, dopiseme par mailu [na zakazany facebook se nepodivame], zvedneme se z internetove kavarny [ktera je plna mistni omladiny, ktera povykuje pri hrani her po siti] a pujdeme si dat mistni vyhlasene kafe.

Tak zase zitra, tektokrat z Ho Ci Minova mesta, byvaleho Saigonu!

Ji. & Mk.

15.7.2010 - Kep - Vietnam [Can Tho]

Rano jsme se rozloucily s krasnym a poklidnym Kepem, kde jsme si prijemne odpocinuly pred cestou do Vietnamu, na kterou jsme se zahy vydaly. Cesta probihala v mistnim stylu. Nejdriv nam rekli, ze na hranice bysme jely jenom my dve, takze autobus tam nepojede, takze nejdriv pojedeme minibusem do Kampotu, coz je na druhou stranu. Postupne se dovnitr naskladala zajimava smes turistu a mistnich a na konci cesty nas tam bylo osmnact :] V Kampotu jsme prestoupily do "normalniho" patroveho autobusu starsiho data a korejske vyroby. Cesta vedla do neuveritelne prasne ceste, pripadaly jsme si spis jako v Africe nez v Asii, vsude bylo spoustu prachu, domecky a palmy uplne zahalene do cerveneho prasneho kabatku. Nastal tak spravny cas pro nasazeni rousek, kterymi jsme se vybavily, a opet jsme vic zapadly do mistniho koloritu. V autobusu se nedalo delat nic, nebot vetsinu cesty nebyl asfalt, autobus hazel ze strany na stranu, takze se nedalo cist, spat ani povidat. Koukaly jsme se tedy z okenka a doslo i na zalozni krizovky. Asi po dvou hodinach cesty jsme dojeli kamsi na benzinku smerem na Takeo, daly jsme si obed - objednaly jsme si tradicni opecenou ryzi s khmerskymi bylinkami a dostaly jsme varenou ryzi s masem obalenym v bylinkach...Zdroj masa jsme radsi nezkoumaly a nechaly ho pro jistotu bez povsimnuti, byly to jakesi kousky s kosti i kuzi zaroven, takze k obedu byl opet jenom kopecek ryze, s jidlem to tu vazne moc neprehanime. Ne, ze bysme jist nechtely, ale dost casto jsme mimo zdroj a nebo mame opodstatnenou obavu o nase zazivani, ktere je k nasemu prekvapeni zatim pomerne bez nasledku.

"Strycek" Ho Ci Min

Na benzince jsme byly opet presazeny, tentokrat do dalsiho autobusu stejneho vyrobce, avsak novejsiho data. Dalo se v nem dokonce i povidat! Po dalsich asi trech hodinach cesty jsme dojeli opet kamsi, kde byla posadka opet rozdelena podle cile cesty - nas cekal zase minibus, kterym jsme jely dalsich nekolik hodin a uz jsme toho zacinaly mit celkem dost. Po celkem asi deviti hodinach na ceste [puvodne to melo trvat 3-4hodiny...] jsme KONECNE dorazily do ciloveho mesta Can Tho, ktere je nejvetsim mestem na delte Mekongu.

Mini domecek s mini zidlickou a obryni Mk.

Nasledoval obvykly proces hledani ubytovani, prejezdu taxikem [k nasi velke litosti tu nemaji tuk-tuky, ale taxik stal v prepoctu celkem 30Kc pro obe, takze to jde] a smlouvani cen za ubytovani, nakonec mame dvouluzkovy pokoj v hotelu za 5$ pro obe. Pokoj je maly s vlastni koupelnou, s oknem jenom do chodby, ale nam to nevadi, hlavne ze je kde spat a nestoji to moc. V prizemi je pres den "restaurace", kde v akvariich plavou zive krevety, zaby a hadi...pres noc se meni na garaz pro motorky a sklad, jak je to tady zvykem. Vetsina domu tu ani neni sirsi nez garaz, kvuli danove politice tu jsou proto k videni nepomerne uzke a vysoke stavby.

Nas "utulny" pokoj v Can Tho

Vecer jsme se jenom prosly po okoli, podivaly se k jednomu rameni mekongu, k veceri si daly mistni polevku Pho [zadny zazrak, neco jako slepici vyvar s ryzovymi nudlemi a celerem], koupily si listek na projizdku po Mekongu na druhy den a unavene sly spat.

Ji. & Mk.

P.S.: Zasadni zjisteni - je tu blokovany Facebook, nevime, zda to prezijeme :]

13.-14.7.2010 - Kep - Rabbit Island

Dnesni den jsme se rozhodly stravit na doporucovanem Kralicim ostruvku, kam nas odvezla mala rybarska lodka. Jelikoz byl jeste odliv a voda nizko, nastupovani byla pomerne legrace a malem jsem pri nem sletela do vody. Lodka cestou krasne houpala, slunicko svitilo a obcas nas doprovazela hejna malych letajicich rybek. Za chvili jsme vystoupily na Kralikovi a chvili jsme si myslely, ze jsme snad v raji...

Je to malicky ostruvek s nekolika bungalovy v tradicnim stylu, jenom ze dreva a palmovych listu. Je na nem par nenapadnych restauraci, kde jsme si dopravaly vynikajici krevety s jiz zminenou peprovou omackou... Odpocivaly jsme na plazi, plavaly ve vlnach a cas plynul. K svacine jsme si dopraly cerstvy kokos z nedaleke palmy, kteremu mila pani odsekla spicku, zapichla brcko a osvezujici napoj byl na svete. Po vypiti nam ho ochotne rozsekli a my jsme lzici vydlabaly mekky osvezujici kokos...

Kolem ctvrte jsme opet nastoupily na lodku a diky obcasnym destum a vetru rozbourenejsimu mori jsme si uzily houpavou cestu zpet. Vecer prochazka, krevety k veceri, posezeni na zahrade a spat.

Z Kraliciho ostruvku jsme byly tak nadsene, ze jsme se rozhodly na nem stravit i nasledujici den. Bylo zatazeno a obcas sprchlo, coz nam vubec nevadilo, i tak je tu porad pekne teplo a more je horke. Dnesek se prilis nelisil od vcerejsku. Usadily jsme se u stejneho bungalovu, mistni uz nas znali a zdalky se usmivali na privitanou, k svacine kokos, k obedu krevety, odpocinek v houpaci siti, jako pozornost nam do ni pak dcera pani ze stanku donesla koktejl z kokosu. Popisovat chut snad ani nema smysl...

Sedime ted v Kepu, dopisu par vet, skocime do tuk-tuku a pojedeme na krabi trh, dat si k veceri krevety s omackou z pepre - vsak uz to znate.

A zitra? Zitra do Vietnamu!


Ji. & Mk.

12.7.2010 - Phnom Penh - Kep

Hned rano nas u hostelu vyzvedl domluveny minibus a odvezl nas na autobusove nadrazi, odkud jsme se vydaly na cestu do Kepu. Trvala asi tri hodiny a z okenka jsme sledovaly postupne se menici krajinu. Policka s ryzi byla sussi a v dalce se zvedaly prvni kopecky. Dorazily jsme do Kepu, ktery lezi primo u more a skoro nikdo v nem neni.





Jedna se o byvale letovisko, jehoz davnou slavu pripominaji hlavne trosky krasnych budov ve francouzskem kolonialnim stylu. Neni ted sezona, tak tu skoro nikdo neni. Bydlime v krasnem guest housu primo u more, pokojicek ma vchod primo ze zahrady, na ktere je altanek, kde se taaak prijemne odpociva...

Zbytek dne jsme stravily odpocinkem a poznavanim Kepu. Nase cesta vedla nejdrive na nedaleky krabi trh, potom dal po pobrezi a cilem mela byt posta, abychom konecne hodily pohledy. Pri odpocinku na lavicce s vyhledem na more se vedle nas najednou objevilo stado malych opicek, chodily kolem nas, hrabaly se v odpadcich, skakaly po stromech nad nasimi hlavami a byla to vesela podivana.





Padala tma a blizil se dest, stoply jsme si tedy tuk-tuk, hodily pohledy a presunuly se opet na krabi trh, kde jsme si neskutecne pochutnaly na cerstvych krabech a krevetach s omackou z mistniho zeleneho pepre. Nepopsatelne dobre, od te doby ji jime ke kazdemu obedu a veceri.

Ji. & Mk.

11.7.2010 - Phnom Penh

Brzy rano jsme se vydaly na pruzkum terenu a najit mistni nadrazi, coz nebyl problem, neb bylo nedaleko. Vlaky tu ted ale bohuzel nejezdi, cela zeleznicni sit [dve trate :] bylo ponicena vodou, a tak se predelava. Pokracovaly jsme v prochazce k nedalekemu jezeru a opet jsme byly svedky zivota mistni chude vrstvy.





Zelezne/drevene/slamnene domecky, prasne ulice, nekdy neskutecny smrad, ale vsichni byli moc mili, porad nas tu nekdo zdravi a okukuje, nejvic deti. I presto, ze obcas zabrousime do podobnych chudych ctvrti, citime se tu strasne bezpecne, Khmerove jsou mirni usmevavi lide, kteri misto aby kradli, hledaji prilezitost k praci, do ktere je pak zapojena cela rodina. Po prochazce jsme si daly melouna a dlabaly ho lzici primo na ulici, mnam!

Kolem poledne, uz bylo celkem horko, a tak jsme si vzaly tuk-tuk a jely na prohlidku muzea genocidy do Tuol Slengu. Podivana to nebyla pekna, ale byly jsme rady, ze jsme videly, co tu v letech 1975-79 stihli Rudi Khmerove v cele s generalem Pol Potem napachat...




Pohled z okna muzea genocidy v Tuol Slengu [S-21]

Kolem treti jsme uz znacne vyhladle zapadly do mistni restaurace, poobedvaly vyborne mistni nudle se zeleninou a v kombinaci prochazka/tuk-tuk jsme se dostaly na mistni trh nedaleko od hostelu. K videni byly rozmanite potraviny - od zivych morskych plodu, pres smazene husi krky, slepici paraty a cele ptacky se vnitrnostmi po stanek KFC, znackove obleceni za 3$/kus, mobilni telefony a jiste prave stribro.




Nocni trh v Phnom Penhu

Bylo uz pozde, tak poveceret, na pivo [mistni Angor -moc dobry] a spat.


Ji. & Mk.

10.7.2010 - Siem Reap, Phnom Penh

Rano jsme se rozloucily se Siem Reapem a za kuropeni vyrazily na cestu do hlavniho mesta, Phnom Penhu. Sestihodinova cesta utekla rychle, autobus delal zastavky na obcerstveni a z okenka bylo porad na co koukat. Konecne jsme tak mohly videt realny zivot Khmeru, ktery se dost lisi od toho, jaky jsme ho mohly videt na hranicich nebo u Angkoru. Ziji vetsinou v malych domeccich na kulech [kvuli castym zaplavam v obdobi destu], skromne, kdo muze, ten pred domeckem neco prodava. Na jedne ze zastavek jsme taky poprve videly mistni speciality - smazene kobylky, cvrcky, zaby a jako nejvetsi lahudku obriho pavouka. Zatim jsme neochutnaly ...

Prijezd do Phnom Penhu byl v khmerskem stylu, okamzite s ena nas sesypali dohazovaci ubytovani a tuk-tukari s nabidkou odvozu, oboji jsme nejdriv odmitly a vydaly se hledat internet a ubytovani po svych. Jak jsme zahu zjistily, napad to nebyl uplne nejlepsi, a tak jsme si precejenom stoply tuk-tuka, nasly levne ubytovani [7$/pokoj] hned vedle hlavni promenady podel kanalu Tonle Sap a vydaly jsme s ena prochazku mestem.

Nestacily jsme se divit, vsude visely chuchvalce dratu, naprosto vsude byly stanky s jidlem, benzinem [ mistni benzinka = dva sudy s benzinem, lahev od Coly a trychtir], tuk-tuky a vsudypritomne troubeni. Ackoliv to na prvni pohled vypada jako neskutecny zmatek, rychle jsme se zorientovaly. Neprekvapil nas proto ani slon, ktery kracel po silnici mezi motorkami, ani smazeny had, ktereho jsme pak vecer povecerely [malo masa, sama kost]. Po navsteve nocniho trziste jsme sly unavene z autobusu brzy spat, v pokoji nedychatelno, ale sucho a strecha nad hlavou, a to nam stacilo.

Ji. & Mk.

Ve zkrtace

Ahoj vsem priznivcum nasi cesty!

Prave se nalezame na pobrezi Indickeho oceanu a uzivame si mistni pohodu plnymi dousky. Jako by se tu zastavil cas, s cimz souvisi i velmi mala sance pripojeni k internetu, ale zitra se snad zadari a nebude se kazde dve minuty vypinat agregat, jako je tomu tady. Elektrika tu totiz taky neni :]

Jinak je tu ale vsechno, co poterbujeme. Bydlime v krasnem pokoji s vchodem primo do zahrady, nedaleko se nachazi krabi trh se spoustou delikatnich pokrmu, neskutecne dobre za neskutecne ceny! Dnesek jsme stravily na Kralicim ostrove, jehoz nadhery snad nelze slovy popsat. Cestu tam jsme absolvovaly rybarskou barkou, posvacily jsme kokosove mleko z cerstve utrzeneho kokosu, poobedvaly krevety a ted jdeme na kraba a ustrice nevidanych rozmeru. Zitra opet na Kralika a jeho nedotcene plaze obklopene dzungli a blankytnym morem a pak hura do Vietnamu, ktery uz muzeme pozorovat z altanku na zahrade.

Zitra napisu vic a prilozim tez neco obrazku.

Mejte se prinejmensim tak krasne jako my,

z Kepu srdecne zdravi

Ji. & Mk.

Jsme tu!

7.-9.7.2010 Siem Reap, Kambodza

Po dlouhe ceste jsme konecne na miste nasi prvni zastavky - v Siem Reapu v Kambodze - odkud se ted take hlasime. Cesta problehla pomerne bez problemu, let utekl nad ocekavani rychle, prestup v Kyjeve hladky, ale byly jsme rady, ze hned letime zase pryc, pohled z letadla a nasledny kratky pobyt na letisti byl dostacujici...Deset hodin stravenych na palube boeingu 767-600 uteklo rychle, az na temer neustaly hlad, ktery byl kratce narusen obedovym rizotem a vecernimi prapodivnymi zavitky s bramborovou kasi uvnitr, ke kterym byla jako dezert podavana misticka se slanymi tycinkami, syrem a citronovym zele...Pristani v Bangkoku o pul pate rano mistniho casu, pruchod imigracnim a pasovkou, zavazadla, nasavani atmosfery a mistniho horkeho vlhkeho vzduchu. Podarilo se nam najit autobus odjizdejici primo z letiste do Anaryanpraphetu na hranice s Kambodzou. Cestou byla k videni cetna ryzova policka s mistnim delnym lidem, kycovite budhisticke chramy a lesy s geometricky vysazenymi stromy.

Thajsko-Kambodzska hranice - mame vizum!


Na hranicich nas cekal prvni stret s mistni "kulturou", kdyz jsme byli nic netusici odvedeni do "imigracni kancelare", kde jsme vyplnily potrebne dokumenty, pod zaminkou kontroly udaju jsme neuvazene vydaly sve pasy a pak se nestacily divit. Ukazalo se, ze se jedna o dohazovace, pred kterymi jsme byly pred cestou tolik varovany...Vyridili nam sice vizum a vse potrebne, chteli po nas ale 45USD za vizum, coz je jednou tolik, kolik bysme platily primo na hranicich, ktere byly hned vedle...I pres nase velmi hlasite protesty a vyzadovani predpisu se nam nepodarilo se obhajit, meli nase pasy a bez zaplaceni je odmitali vydat. Alespon to pro nas bylo velke pouceni pro pristi dny, a to neverit nikomu a nicemu, co zde uvidime.
Na hranicich se nas ujal pruvodce najaty mistni vladou pro peci o cizince, odvezl nas na sterilni autobusove "nadrazi" uprostred poli, ktere bylo postavene jenom pro cizince, nikdo jiny tam ale nebyl, nebot mistni jezdi zasadne svymi motorkami nebo neuveritelne preplnenymi pickupy. Cestou minibusem uz jsme byly znacne unavene, spaly jsme, kde se dalo, a po trech hodinach jsme konecne dorazily do Siem Reapu.




Mk. & strom


Nasledovalo obvykle premlouvani, ze tento hostel je ten nejlepsi ve meste - best price, best food a tak podobne, ale uz poucene jsme s diky odmitly a vydaly se na cestu mestem vyhledat nejlepsi nabidku. Skoncily jsme v prijemnem hostelu za 6USD/pokoj/noc, prosly se mestem, zazily prvni monzunovy dest [ktery je stejny jako letni bourka v Cechach] a neskutecne unavene po ceste a o pet hodin delsim dni jsme ulehly. Nebyla sila ani natahnout moskytieru [uz nikdy neuverim Mikee a jejim slovum "to natahovat nebudem, zadny komary nevidim"] Videt sice nebyli, jejich nasledky rano bohuzel ano, tak doufame, ze zustane jen u casteho pouzivani fenistylu...



Angkor / chram Bayon

Rano jsme jely tuk-tukem, coz je tu nejbeznejsi dopravni prostredek - vozicek zaprazeny za motorkou, do chramoveho komplexu Angkor Wat, ktery je obrovsky, predrazeny a plny zapadnich turistu. Mistni nam rikali, ze tam nikdy nebyli, protoze je to pro ne moc drahe [20USD/osoba/den]. Nejkrasnejsi byl chram Ta Prohm uprostred dzungle prorostly stromy, prosyceny vuni vonnych tycinek a vsudepritomnou vlhkosti. Poobedvaly jsme polevku v mistnim bufetu [nastesti bez nasledku], nechaly se tuk-tukem odvezt zpet do mesta, nakoupily v mistnim predrazenem zapadne orientovanem supermarketu a konecne si u mistniho piva uzivaly dovolene. Zitra rano opustime Siem Reap a vydame se do hlavniho mesta Phnom Penhu. Je tu vedro, chudo, ale je nam fajn.

Ji. & Mk.

Přibližný plán cesty

Kambodža – Vietnam – Laos 7. 7. - 6. 8. 2010

7. 7. - 8:45 odlet z Prahy12:00-14:00 Kyjev

8.7. - 3:30 přílet do Bangkoku - 5:50/11:35 vlak z nádraží Hua Lamphong na hranice do Aranyaprathetu (Thai) - přechod hranic – Poipet (Kambodža) - přesun do Siem Repu (Angkor) – nocleh v hostelu

9. 7. - Angkor Wat – rozkoukání se, prohlídka chrámového komplexu

10. 7. - Angkor Wat – prohlídka chrámového komplexu

11. 7. - Angkor Wat – odpoledne přesun do Phnom Penhu – přesun do Kampotu k moři (dle času možná až ráno)

12. 7. - Kampot – moře, relax

13. 7. - Kampot – výlet do Kepu, moře,

14. 7. - odjezd z Kampotu do Phnom Penhu – prohlídka města – nocleh v hostelu

15. 7. - odjezd v Phnom Penhu – plavba lodí po Mekongu do Mÿ Tho (Vietnam)

16. 7. - příjezd do Mÿ Tho – nocleh

17.7. - Mÿ Tho – přesun do Ho či Minova města (bývalý Saigon) – prohlídka – nocleh

18. 7. - Ho Či Minovo město – prohlídka – nocleh

19.7. - Ho Či Minovo město – prohlídka – večer odjezd vlakem směr Nha Trang

20. 7. - Nha Trang – moře, relax – nocleh v hostelu

21. 7. - Nha Trang – moře – nočním vlakem směr Dá Nang

22. 7. - ráno příjezd do Dá Nang – prohlídka města – nocleh v hostelu

23. 7. - Dá Nang – přesun do Hue (přes den-výhledy)– prohlídka města – nocleh v hostelu v Hue

24. 7. - Hue – památky, moře – večer odjezd vlakem směr Vinh

25. 7. - Vinh – prohlídka, noční přesun do Hanoje/nebo vynechat Vinh a rovnou do Hanoje

26. 7. - Hanoi – příjezd ráno, ubytování, prohlídka, nocleh v Hanoji

27. 7. - Hanoi a okolí – zátoka Halong Bay, ostrov Cat Ba

28. 7. - přesun Halong Bay – Hanoi, noc v Hanoji

29. 7. - Hanoj, město - přes noc vlakem Lao cai

30. 7. - Lao cai, busem do Sapa - hory, vesničky, noc v Sapě

31.7. - Sapa- busem do Lao cai – nočním vlakem do Hanoje

1. 8. - ráno příjezd do Hanoje, prohlídka města, noční přesun Hanoi - Luang Prabang

2. 8. - ráno příjezd do Luang Prabang - královské město - přes noc busem do Vientiane

3. 8. - Vientiane – taxi do Thanaleng (Laos) na hranice, odjezd 17:00 - 6:25

4. 8. - 6:25 příjezd do Bangkoku, ubytování, prohlídka města – královský palác, nocleh v

hostelu

5. 8. - prohlídka města, nákupy, noc na letišti

6. 8. - 5:00 ráno odlet z Bangkoku - 11:25-13:30 Kyjev - 14:40 Praha (místního času)

Poslední přípravy

Půlrok plánování utekl stejně rychle jako voda v rozvodněných řekách a nám zbývá posledních pár dní příprav. Vízum do Thajska a Vietnamu máme vyřízené, očkování bez větších komplikací také a pomalu začínáme s balením. Cestovní horečka stoupá, koruny se proměňují na dolary a batohy se plní. Odlet už za





V rámci nákupu v army shopu jsme jako poděkování za objednávku obdržely úsměvné vzorky, které jsou údajně obsaženy v balíčku MRE určené na mise vojáků NATO.



Plán cesty se blíží finální podobě, kterou sem posléze vyvěsím, aby si ji každý mohl přišpendlit na ledničku a magnetem cestovat s námi.

Chúc một ngày tốt đẹp! (Hezký den!)

Ji. & Mk.

Měsíc do odjezdu

Do odjezdu zbývá měsíc a něco, a je proto potřeba zařídit všechny nezbytné věci. Letenky už máme koupené, první na řadě tak bylo očkování – žloutenku mám z dřívějška, tyfus už mám za sebou (bolelo to asi jako kousnutí malarického komára) a čeká mě ještě meningokok. Po tyfu jsem měla pocit, jakoby mi spíš dali spavou nemoc, ale do rána to bylo pryč.

Další věcí jsou víza. Vietnamské už čeká na ambasádě na vyřízení, thajské bude následovat a zbylá dvě (snad) vyřídíme při přechodu hranic až na místě. Postupně taky nakupujeme vybavení lékárničky (zejména pak medikamenty proti „asijské nemoci na šest") a chystáme vykoupení army shopu. V plánu je hlavně nákup moskytiér, desinfekce vody a špuntů do uší. Dají se tam najít ale i skvělé kusy jako třeba ženská redukce nebo sněžné maskování.

Jihovýchodní Asie

Postupně se i rýsuje plán cesty a vypadá to, že kromě ponorky snad použijeme všechny dopravní prostředky. Jisté je, že cestou protneme hranice Thajska, Kambodži, Vietnamu a Laosu. Snad k nám bude tamější monzunové počasí přívětivé, evropské sopky zůstanou v klidu a my se 7.července odlepíme od země vstříc asijskému dobrodružství.

Zachovejte nám přízeň,

Ji. & Mk.