Morocco 2011 - Statistika

Na závěr si dovolím něco statistiky, odpustím si vtipné rýmy a rovnou vás zavalím ohromujícími čísly:

• Trasa - cca 2 4oo km, k shlédnutí zde

• Čas strávený v dopr. prostředcích

- 10 hodin v letadlech
- 55 hodin v autobusech
- 3 hodiny ve vlaku

• Ubytování
  

- 16 nocí v hostelích (nejlevnější 3 €, nejdražší 7 € - se snídaní)
- 2 noci v nočních autobusech
- 2 noci na letištích (Charleroi na stole, Valencie v Burger Kingu)
- 1 noc na poušti ve stanu

• Náklady

- ubytování cca 62 €
- doprava - letenky 50 €
- na/z letiště 50 €
- doprava po Maroku 67 €/58 hodin!!! )

• Noví kamarádi

- nepočitatelně (Hey my friend, where are you from, BIG welcome in Morocco, it seems you need camel bag/kif/babouches/tajin/carpet/hotel/silver/mint tea/sunglases/orange juice, peanuts in sugar...No?! Do you have a problem with my shop? You don't like Morocco???)

Morocco 2011 - 10.- 22. 2. 2011 - Marrakesh, Essaouira, Casablanca, Valencia

13. - 15. den - 10. - 12.2. - Marrakesh

Na cestu jsme z Dodra Gorge vyrazili časně, ledová sprcha proto nebyla velkým překvapením. Večer jsme totiž zjistili, jak se vyrábí teplá voda - na střeše je velká nádoba a u ní sedí jeden ze zaměstnanců a přikládá. Markova večerní nabídka pomoci "U vás neteče teplá? Klidně použij naší sprchu, u nás teče" tak byla úsměvná.

Cesta do Marrakeshe byla dlouhá a klikatá. Trvala celkem 8,5 hodin (oproti inzerovaným šesti), vedla přes neskutečné horské průsmyky vysokého Atlasu a tentokrát jsme jí strávili ve vyhřátém busu s funkční klimatizací, neuvěřitelné! Výhledy byly ohromující, strmé srázy střídala zelená údolí a mezi nimi se vinoucí silnice, není proto divu, že se objevila i na pohlednicích (haha)! Do Marrakeshe jsme přijeli už za tmy, takže následoval obvyklý proces taxík-odpálit dohazovače všeho možnýho-v zapadlé uličce najít hotel s obrovskou terasou na střeše za 5€ na noc a vyrazit do ulic, seznámit se s dalším městem. Pro mě to byl trochu šok, po předešlých dnech strávených na poušti a v opuštěných horách byly záplavy turistů a místňáků, starajících se o zábavu prvně zmíněných, trochu nezvyklé... Všechno se odehrává na hlavním náměstí Djemaa el-Fna a přilehlém okolí, a je skutečně na co koukat. Náměstí je dokonce zapsáno v Unesco. Nikoliv pro to, jak vypadá (nic extra), ale pro to, co se na něm odehrává. Zajímavé to bylo, to jo, ale na mě to působilo trochu jako křeč - "jsme v tom Unescu, tak musíme".

Marrakesh

Záplavě atrakcí pro turisty i místňáky dominovali prodavači čerstvého pomerančového džusu (za 0.4 €!) a oříšků se sušeným ovocem; afričtí bubenící dělající neskutečnej kravál; stánky s místními specialitami polévkou Harira (0,3€) počínaje a šneky konče; cvičitelé kober (ještě teď slyšim ten vlezlej zvuk trumpetky, linoucí se až na naši pokojnou střechu) a opic; artisté; permanentně kouřící gril; prodavači Ray-ban brýlí a Conversek a obchod se zuby a protézami. Večer je náměstí uplně plné a hezké je, že se mezi turisty objevují i místní, nepůsobí to potom tak umělě a připraveně, odtržené od místního života. Další fajn věc je, že prodavači oříšků dávají ochutnat, takže stačilo udělat kolečko kolem náměstí... :)

V Marrakeshi jsme zůstali dvě noci, čekal nás na konci pobytu návrat tamtéž, tak nebyl důvod zůstávat déle. První den jsme se v horkém skoroletním dni toulali po paláciích hrobce a židovské čtvrti, která je plná úzkých uliček, vůní a ušmudlaných dětí. Narazili jsme náhodou na skromnou pekárnu, ve které starý žid zrovna do pece sázel chléb (který jsme samozřejmě zakoupilimňam) a taky na židovský hřbitov, kde po nás chtěli dobrovolný dárcovský příspěvek mezi třemi a pěti eury... Druhý den jsme pak šli s holkama smlouvat na trh, což bylo teda neskutečné, protože tři holky samy na ulici zabíraly na prodavače jak červenej hadr na býka. Navíc těch stánků je tam asi milijón, nabízejí všechni skoro to samé a smlouvání je sice zábava, ne tak ale když jsme se na ceně nedohodli a prodavač velmi rychle změnil přístup... Večer jsme pak vyrazili na další cestu, tentokrát do Essaouiry.


16. - 18. den - 13. - 15.2. - Essaouira


Essaouira je údajně největrnějším městem v Africe, což bohužel nemohu fundovaně posoudit, ale foukalo tam vydatně. Po příjezdu naháněcí šílenství, tentokrát naháněči vtrhli přímo dovnitř autobusu a rozespalým nám začali nabízet ubytování :) Nakonec jsme vyhandlovali pronájem domu pro akorát šest osob za příjemných 5 € na osobu a vyrazili na procházku po medině, která byla malá, snadná na orientaci a poměrně útulná, dalo by se říct. Druhý den pak patřil relaxu u moře, v přístavu, na střeše, na kafi a na pláži. Třetí jsme pak zasvětili procházce po pláži, sezení na kafi, relaxu na střeše, pobytu v přístavu (západ slunce a obří vlny, mmm!) a pobytu moře. Jo a taky procházce s nohama v móři k 'písečnému hradu' což byly jakési trosky plné písku, chacha. Ale procházka po slunci zahrnující brodění řeky to byla hezká. Kluci si šli zaskákat na vln, k večeři jsme si dali krevety a večer jsme šli s holkama do Hammamu, což jsou jakože lázně, ale spíš velká koupelna, kde je to jak v sauně a je tam pološero, teplo a hezky. Je to taky jedno z mála míst, kde jsme mohly potkat nezahalené (spíš značně odhalené) ženy a konečně tak odbourat bariéru, kterou mezi nás šátky jinak stavěly.

Essaouira

19. - 20. den - 16. - 17.2. - Casablanca


Další zastávka byla v Casablance a pokud hádáte, že jsme cestu opět absolvovali v plně klimatizovaném autobuse, hádáte správně. Tak trochu jsme to ale tušili, vybavili jsme se nejteplejšími kusy oděvů a po několika hodinách cesty dorazili do děštivé Casablancy. Cestu nám zne/příjemňovaly zástupy žebráků, prodavačů sušenek a pronašeči modliteb, soudě podle procítěnosti, s jakou projevy přednášeli a podle obnosů, které místní posléze vkládali do jejich nastavených dlaní. My jim nedali nic, anžto jsme jim nerozuměli a taky nejsme muslimové, přece!

Casablanca

Náš knižní průvodce nás varoval, že v Casablance není moc co dělat a zas tak daleko od pravdy nebyl. Hlavně teda proto, že druhý den po příjezdu byl jakýsi Mohammedův svátek, a tak bylo všechno zavřeno. Mohli jsme tak proto jen zvenku obdivovat třetí největší mešitu na světě, jejíž minaret měří 210m, vejde se do ní 20 000 muslimů a dalších 80 000 na obří prostranství před ní. Místní jí moc v lásce nemají - ani se jim nedivím - stála kolem 0,5 bilionů dolarů a oni jen kousek od ní bydlí v boudičkách z plechu...Ani mi proto nevadilo, že byla zavřená, tohle podporovat nechci, ne!

Mnohem zajímavější bylo muzeum moderního umění, bohužel také zavřené, a tak se naše poznávání omezilo na bloumání po medině, která byla jedno velké přeplněné tržiště a bylo to fajn. Kluci se večer koukali na fotbal Barcelona-Arsenal; původně jsme chtěli jít s nimi aspoň na kafe, ale poté, co se na nás ve výhradně muži zaplněném báru (čti Salon de Thé, alkohol se nám celé tři týdny vyhýbal) upřelo přes padesát páru očí, jsme raději urychleně vyklidily prostor, ošátkovaly si hlavy a vyrazily do ulic, kde bylo ten den bezpečno jako nikdy, neboť všichni chlapi koukali na fotbal :) Nechali jsme se za 5€ ostříhat u moc milých paní, nakoupili jsme pár drobností a druhý den ráno odjeli opět do Marrakeshe.

21. - 22. den - 18. - 19.2. - Marrakesh

A tam už jsme to znali a tak jsme se nikam nehonili a užívali si pohody na střeše stejného hotelu jako minule. Jedno odpoledne jsme se jenom vypravili do umělecké uličky, v nové části města kde jsme obešli tři poměrně zajímavé maličké galerie, večery jsme trávili na náměstí a v okolí a užívali si posledních dní dovolené. Sluníčko svítilo, zasněžené hory na obzoru, sukně a žabky a slané mandličky k tomu. Jo, to by nám šlo. Večer si dát poslední pomerančový džus a sendvič od Hassana a vyrazit na cestu zpět do Evropy. Tak zase někdy, Morocco!


23.-25. den - 20.-22.2. - Valencia


Na cestě do Ljubljaně nás ještě čekala zastávka ve Valencii, kde náhodou studuje moje kamarádka, se kterou jsem strávila dva krásné dny, o čemž snad dostatečně vypovídají fotky, které jsou v vidění tu. A dali jsme si tam pivo a kluci se konečně přestali třást. Ráno po našem odjezdu začaly v Maroku protesty.

Valencia

Mějte se krásně a zas někdy!
Ji.

Morocco 2011 - 5.- 10. 2. 2011 - Meknes, Sahara, Todra Gorge

Hola!

Teda ten čas ale letí...a já už sedím ve vyhřátém pokoji v Ljubljani a je tedy na čase na pár dalších řádků o výletě do severní Afriky.


8. a 9. den - 5.-6.2. - Meknes

Osmy den jsme se probudili ve studenem nevlidnem hotelu v Meknesu a vyrazili na vylet do nedalekeho Volubilis, kde byly zbytky římského města. Jeli jsem tam grand Taxi, což jsou starý mercedesy, kam se vejde s řidičem sedum lidí, občas i víc, to když se s námi svezl někdo v kufru :) Výlet to byl fajn, sluníčko krásně hřálo, což jsme po studené noci náležitě ocenili a u mátového čaje se vyhřívali na náměstí v Moulay Idriss, kde byla druhá zastávka a kde to bylo prostě jenom hezký. Večer jsme strávili bloubáním nočními ukličkami a pozorování ruchu na hlavním náměstí v Meknesu, v čemž jsme pokračovali i druhý den. Večer byl v plánu další noční autobus, tentokrát směrem na poušť, a cesta to byla opět výživná. Jak už jsme stačili zjistit, když nám někdo nabízí klimatizovaný autobus, nevěstí to nic dobrého, a opět se nám to potvrdilo... V autobuse to opět vypadalo jako ve větrném tunelu, cesta navíc vedla horami skrz zasněžené průsmyky, takže jsme byli uplně promrzlí a o spánku jsme mohli leda tak snít.***


10. a 11. den - 7.-8.2. - Sahara

Když se nám konečně podařilo usnout, byly jsme o půl páte ráno probuzeni dotěrným řidičem, že prý jsme už na místě...Co je to za zemi, kde noční autobusy přijíždí pravidelně o dvě hodiny dřív?? Rozespalí a promrzlí jsem přešlapovali na prázdném nádraží a snažili se o kontakt s mužem jménem Mubarak, který nás měl odvézt do 25km vzdálené pouštní Merzougy, kde jsme měli domluvený dvoudenní výlet. Podařilo se a za chvíli už nás vyzvedlo vyhřáté auto s ochotným průvodcem, který nás vysadil u kamaráda v Salonu de Thé na čaj (chudáka v pět ráno vzbudil...)...ale to jsme ještě netušili...Začali jsme se s ním domlouvat na zítřejším programu, což bylo o to komplikovanější, že nemluvil anglicky. Nabízel nám trochu jiné podmínky, než jaké jsme měli předem domluvené, ale nakonec přistoupil na ty naše...pořád nám ale bylo něco divné...Proč nechtěl abysme zvedali telefon Mubarakovi? Jaktože někdy reagoval na naše anglické rozhovory? Proč nás nedovezl rovnou do Merzougy? No....No protože to nebyl on! Ale velmi zdatný obchodník, který byl napojený na řidiče autobusu, který mu obratem zavolal, že je na autobusáku skupina šesti rozespalejch zoufalců a ať si pro ně přijede...A my jsme se neptali na jméno (vše vyřizoval Florian) a prostě s ním odjeli...Zjistili jsme to, až když volal Mubarakův bratr, kde že jsme, že na autobusáku, kde je on, nikdo není....Cháchááá. Následovala slovní výměna s falešným průvodcem, krátké debatování o vydání našich zavazadel,on jako zázrakem začal mluvit anglicky a arabsky nám do toho nadával (soudě dle energie, kterou do proslovu vkládal). Nakonec to dobře dopadlo, poučili jsme se pro příště a museli ocenit promyšlenost celé akce!

Sahara

Správný Mubarak nás pak odvezl do pouštního hotelu, jak bylo domluveno, nechal nás celý den spát, osprchovat, na rozpáleneé terase s výhledem na duny nasnídat a kolem třetí odpoledne jsme mohli osedlat velbloudy a vyrazit na duny. Zábava to byla veliká, neboť velbloud je zvíře vysoké a při chůzi se podivně kymací, spíš to vypadá, jako když tančí a když jde dolů po duně a trochu si při tom ještě popoběhne, jeden má co dělat, aby se na něm udržel. To vše za doprovodu podivných zvuků linoucí se z útrob za vámi jedoucího dromedára a v očekávání, zda vše zůstane tam, kde má (a kde si ze srdce přejete, aby to zůstalo :) Jízda trvala asi hodinu a bylo to tak akorát, zas tak pohodlný to taky nebylo. Západ slunce byl asi za hodinu, a tak jsme měli dost času na procházku po dunách a výstup na nejvyšší písečný kopec, ze kterého jsme ve volném čase skákali dolů a sudy váleli (sranda veliká, písek všude). Západ slunce byl krásný a pokojný, přinesl ale jeden velmi nepříjemný efekt - okamžité ochlazení. A jelikož jsme byli bosí, pěkně to studilo a tak jsme dolů běželi, anžto to bylo taky zábavný, jak se to bořilo. Povečeřeli jsme tradiční a moc dobrý tajin z berberské kuchyně, rozdělali oheň, hráli na bubínky a dělali "stuff like that", což byla moje noční můra, ale nakonec to nebylo tak strašný. Slíbená berberská whisky byla opět jenom přeslazený mátový čaj, což v mužské části naší skupiny vyvolalo značné zklamání a lehký třas. Naši berberští průvodci našeho věku byli moc milí a kromě pozvání do stanu kde je "teplejc než v tom našem a je tam hodně dek" a pozvánka na "procházku pro dřevo a pozorování hvězd" se nic výjimečného nestalo. Ve stanu nakonec taková zima nebyla, spacák, dvě deky a zimní oděvy zafungovaly skvěle, ne tak u kluků v tričkách, z nichž jeden si koupil spacák pro děti a druhý obětoval svoji deku ve prospěch druhých (díky, Roberte!). Ráno se nás Berbeři snažili vzbudit na východ slunce, což byla dost slabá motivace, ne tak ale příslib snídaně a sprchy v hotelu, kam jsme opět docválali na velbloudech. Pak už jenom sbalit, naskočit do Jeepu směr Erfoud, odolat velmi lákavé nabídce koberců a pokračovat směrem Todra Gorge.

Todra Gorge

12. -13. den - 9.-10.2. - Todra Gorge

To se nachází směrem na Marrakesh, tedy naším, a bylo proto vítanou zastávkou na půli cesty. A hlavně, hlavně to tam bylo fakt krásný. Hned na autobusáku (resp. asi 3 km od něj, neboť se nám ani na pátý pokus nepodařilo zastavit na správném místě, při každém pokusu jsem byli opět zahnáni do už jedoucího autobusu, vtipný to bylo. Posléze nám bylo sděleno, že prý přijede král a dělají se velké přípravy, by mě tedy zajímalo, kde to kluci vzali a jestli fakt přijel :) nás odchytl mladý kluk Said, že má super ubytování za 30 Dh (necelá tři eura, srpcha na pokoji) kousek od údolí, což jsme rádi přijali, a s ním a jeho dalšími rasta kamarády strávili dva příjemné večery a cítili se jako vítaná návštěva. Mátový čaj tekl proudem, sušené datle mizely z talířků a hotel se otřásal v rytmu bubínků (celkem asi šesti), kterými si krátili dlouhou chvíli při sledování fotbalu. Udělali jsme si pěší výlet do soutěsky Todra, která je ohromující svoji výškou, šířkou a otravnými prodejci suvenýrů. Na doporučení místňáků jsme se nevraceli stejnou cestou podél říčky přes políčka místních, ale přes hory , kde to bylo opět strašně krásný a taky trochu divočina občas narušená prostými příbytky Nomádů. "Značený to sice není, ale cestu určitě najdem". To jo, cestu jsme našli, ale jakou! Nejdřív kozí pěšinka, pak značení hromádkou kamení a nakonec vyschlé koryto řeky a skály, mmm! Ale zvládli jsme to všichni ve zdraví a s úsměvem (někteřé jedinci v converskách, pravda, s trochu křečovitým), a nakonec nás kamenitá řeka dovedla pár metrů od hotelu! Večeře a spát a druhý den pokračování do Marrakeše!


Ji.

*** Jo a v našem pokoji v Meknesu byla rozbitý okno, ale asi už tam problémy s ptákama měli, tak tam byl vložený karton, takže průvan nebyl tak silný. U kluků na pokoji netekla v umyvadle voda, takže si chodili čistit zuby k nám, protože nám občas tekla (praní oblečení tak trvalo věčnost, navíc byla fakt ledová). Na tureckém záchodě v našem patře nesvítilo světlo. Sprcha tekla teplá a měli jsme ji gratis, ale vlastně to nebyla ani tak sprcha jako spíš obyčejná trubka vedoucí ze zdi. Na střeše se ale dalo hezky sušit prádlo.

Morocco 2011 - 1.-4.2. - Fez, Tangier, Chefchaouen

4. den - 1.2. 2011 - Fez

Noc byla chladná, a tak jsem spali s holkama tři v posteli pro dvě, ve spacacich a pod trema dekama, tak nam bylo teplo [na ukor mista, ale to se dalo vydržet. Cely den jsme stravili prohlizenim mesta, ochutnavani mistnich specialit a dalsim pokracovanim bloudeni ve stare medine, coz nas bavilo. Nakonec jsme zjistili, ze tam jsou i znacene trasy, ktere pomahaji turistum bloudil rizene, tak jsem se jich zkouseli drzet, coz se nam vyplatilo, a my jsme konecne nasli velkou mesitu, do ktere je ale nemuslimum vstup zakazan. Mark a Florian se nechali ukecat jednim z nahanecu, ktery nam tvrdil, ze ma terasu, ze ktere je super vyhled a chtel za to jen par dirhamu. Tak jsme na ne pul hodiny cekali a pak jsem to vzdali a my holky s Robertem jsem se sli podivat, jak tu v Tanerii barvi v kadich s barvou velbloudi kůže. Kluci nakonec skoncčli kdesi na terase a museli si projít obvyklým kolečkem předvádéní zboží a následného odmítání, což dá někdy pěkně zabrat. Sešli jsme se pak v hotelu, povyprávěli si veselé historky o nakupování [Mark sháni šátek, protože si koupil omylem spacák pro děti a je mu tak v noci pěkná zima] a vydali se na nocni autobus smerem na poust. Bohuzel jsem si ale nekoupili listky předem a bus byl vyprodaný, tak jsem změnili plán a jeli nejdřív na sever, do Tangieru.

Fez

5. den - 2.2.2011 - Tangier, Chefchaouen

Cesta v nocnim autobusu utekla pomerne rychle, až nemile, nebot jsem byli vzbuzeni v pet rano s tim, ze uz jsme na miste. Meli jsem tak pred sebou dalsi hooodne dlouhy den po takrka probdele noci. Zahajili jsme ho v kavarne z filmu, kde jsme posnidali, vyckali denniho svetla a vydeali se bloudit do stare mediny. Byla sice malicka a prhledna, ale pro velky uspech jsme si udelali dve kolecka, nez jsme nasli Kasbah s muzeem uvnitr. Jelikoz dalsi dve muzea byla zadarmo, navstivili jsme i je - fotky a americke muzeum - a jelikoz bylo brzy, sli jsme se valet na plaz, coz bylo sice fajn, ale dost foukalo, tak pak byla zima. Dali jsem si proto dalsi kolecko po meste, dalsi kafe a pak uz byl vecer a cas jit na autobus do Chefchaouenu. Tam jsme dorazili po pulnoci, zmrzli a rozespali jsme se svezli taxikem do mesta, nechali se zavest do hostelu a unaveni padli do vymrzlich posteli.

6. den - 3.2. 2011 - Chefchaouen

Noc byla opet chladna, ale pod nanosem dek a tihou unavy z predchozich dni se to dalo vydrzet a zaspat. Sprcha byla chvilemi i horka, takze to bylo fajn, po prohlidce prilehleho hotelu jsem se ale okamzite rozhodli stravit nasledujici noc tam, protoze tam meli vec, ktera tu na nas uz pri pouhem vysloveni nazvu pusobeni takrka magicky - topeni. Pres den je tu sice krasne teplo, da se chodit v tricku, ale po setmeni je chladno a to zejmena v kamenych tmavych budovach. To je sice fajn v rozpalenem africkem lete, ne tak docela ale v zime... Den jsme pojali jako odpocinkovy, uz jsme to vsichni nutne potrebovali, sli jsme na trh nakoupit skvele cerstve ovoce a zeleninu za par korun, poobedvali, dali si kaficko, prosli se po meste ahlavne posedeli na terase na strese s krasnym vyhledem na hory a okolni terasy plne kocek, kterych je tu priblizne stejne jako lidi, ne-li vic. Vecer jsme se spolecne uvarili veceri ze surovin zakoupenych na trhu, coz byla celkem legrace, varit pro sest lidi v hrncich velikosti esusu se tremi odstávkami plynu, ale jelikoz jsme s Marthou sikovne, tak jsem to zvladli a navic to bylo i chutne. Mark nas jeste pobavil historkou o tom, jak si konecne koupil satek - 6m obycejne modre latky, ale pry original sahara styl, hahaha, zaplatil za nej 20€...nonic, haha.
A pak, konecne...po dlouhych dnech...jsem mohla spat bez rukavic pouze ve spacaku a pod jedinou dekou a bylo mi teplo, nebot topeni na pokoji skvele fungovalo. Uf!

Chefchaouen

7. den - 4.2. 2011 - Chefchaouen

Rano nas privitalo opet krasnym pocasim, vyhratym pokojem a teplou sprchou, coz nam naprosto stacilo ke stesti a vseobecne spokojenosti. Po snidani z trhu jsme se proto vypravili na prilehly kopec, ze ktereho byl skvely vyhled na cele mestecko, ktere je moc krasne, uprostred hor a je skoro cele modre, za coz muzou krestane, kteri ho prebarvili z puvodne tradicne zelene muslimske barvy na svetle modro, coz je moc hezke. Bylo krasne, a tak jsem se slunili na kopci u mesity, kochali se vyhledem a stradali sily na 7mi hodinouvou cestou autobusem do Meknese, ktera nasledovala zahy odpoledne. Autobus byl jeden ze starsich modelu plny mistnich prevazne muzu, kteri s sebou prevazeli roztodivne veci...Jako treba odporny barevny kycovity sadrovy sloup, ktery se nachazel primo pod nasim sedadlem. A jelikoz zabiral prostor pro nohy, dala jsem si nohy na sloup. A jelikoz jsem nevedela ze je ze sadry, a jelikoz sadra je krehka, a cesta byla kriva a autobus drncal...sloup se zlomil vejpul...A to vam bylo nadeleni!!! Asi hodinu s ekolem me dohadovali arabsti muzove, za kolik velbloudu me vymeni...Delala jsem ze jim nerozumim, ze se nic nestalo a ze tam nejsem a pak jsme si radsi presedli a oni vystoupili driv a tim to skoncilo. Teda...to jsem si myslela...Vecer na me ale Alah za trest seslal strevni problemy! A na ostatni taky, cha! Do Meknesu jsme prijeli v noci, takze jsme jenom spomoci mistnich nasli dalsi vymrzly hotel [ale levny, jenom 5€ za osobu a teplou sprchu gratis] a sli spat.

Opet mrznu a je cas se jit chystat ke spanku. Doufam, ze se mate taky krasne a je vam i o neco tepleji!

Ji.