Hola!
Teda ten čas ale letí...a já už sedím ve vyhřátém pokoji v Ljubljani a je tedy na čase na pár dalších řádků o výletě do severní Afriky.
8. a 9. den - 5.-6.2. - Meknes
Osmy den jsme se probudili ve studenem nevlidnem hotelu v Meknesu a vyrazili na vylet do nedalekeho Volubilis, kde byly zbytky římského města. Jeli jsem tam grand Taxi, což jsou starý mercedesy, kam se vejde s řidičem sedum lidí, občas i víc, to když se s námi svezl někdo v kufru :) Výlet to byl fajn, sluníčko krásně hřálo, což jsme po studené noci náležitě ocenili a u mátového čaje se vyhřívali na náměstí v Moulay Idriss, kde byla druhá zastávka a kde to bylo prostě jenom hezký. Večer jsme strávili bloubáním nočními ukličkami a pozorování ruchu na hlavním náměstí v Meknesu, v čemž jsme pokračovali i druhý den. Večer byl v plánu další noční autobus, tentokrát směrem na poušť, a cesta to byla opět výživná. Jak už jsme stačili zjistit, když nám někdo nabízí klimatizovaný autobus, nevěstí to nic dobrého, a opět se nám to potvrdilo... V autobuse to opět vypadalo jako ve větrném tunelu, cesta navíc vedla horami skrz zasněžené průsmyky, takže jsme byli uplně promrzlí a o spánku jsme mohli leda tak snít.***
10. a 11. den - 7.-8.2. - Sahara
Když se nám konečně podařilo usnout, byly jsme o půl páte ráno probuzeni dotěrným řidičem, že prý jsme už na místě...Co je to za zemi, kde noční autobusy přijíždí pravidelně o dvě hodiny dřív?? Rozespalí a promrzlí jsem přešlapovali na prázdném nádraží a snažili se o kontakt s mužem jménem Mubarak, který nás měl odvézt do 25km vzdálené pouštní Merzougy, kde jsme měli domluvený dvoudenní výlet. Podařilo se a za chvíli už nás vyzvedlo vyhřáté auto s ochotným průvodcem, který nás vysadil u kamaráda v Salonu de Thé na čaj (chudáka v pět ráno vzbudil...)...ale to jsme ještě netušili...Začali jsme se s ním domlouvat na zítřejším programu, což bylo o to komplikovanější, že nemluvil anglicky. Nabízel nám trochu jiné podmínky, než jaké jsme měli předem domluvené, ale nakonec přistoupil na ty naše...pořád nám ale bylo něco divné...Proč nechtěl abysme zvedali telefon Mubarakovi? Jaktože někdy reagoval na naše anglické rozhovory? Proč nás nedovezl rovnou do Merzougy? No....No protože to nebyl on! Ale velmi zdatný obchodník, který byl napojený na řidiče autobusu, který mu obratem zavolal, že je na autobusáku skupina šesti rozespalejch zoufalců a ať si pro ně přijede...A my jsme se neptali na jméno (vše vyřizoval Florian) a prostě s ním odjeli...Zjistili jsme to, až když volal Mubarakův bratr, kde že jsme, že na autobusáku, kde je on, nikdo není....Cháchááá. Následovala slovní výměna s falešným průvodcem, krátké debatování o vydání našich zavazadel,on jako zázrakem začal mluvit anglicky a arabsky nám do toho nadával (soudě dle energie, kterou do proslovu vkládal). Nakonec to dobře dopadlo, poučili jsme se pro příště a museli ocenit promyšlenost celé akce!
Správný Mubarak nás pak odvezl do pouštního hotelu, jak bylo domluveno, nechal nás celý den spát, osprchovat, na rozpáleneé terase s výhledem na duny nasnídat a kolem třetí odpoledne jsme mohli osedlat velbloudy a vyrazit na duny. Zábava to byla veliká, neboť velbloud je zvíře vysoké a při chůzi se podivně kymací, spíš to vypadá, jako když tančí a když jde dolů po duně a trochu si při tom ještě popoběhne, jeden má co dělat, aby se na něm udržel. To vše za doprovodu podivných zvuků linoucí se z útrob za vámi jedoucího dromedára a v očekávání, zda vše zůstane tam, kde má (a kde si ze srdce přejete, aby to zůstalo :) Jízda trvala asi hodinu a bylo to tak akorát, zas tak pohodlný to taky nebylo. Západ slunce byl asi za hodinu, a tak jsme měli dost času na procházku po dunách a výstup na nejvyšší písečný kopec, ze kterého jsme ve volném čase skákali dolů a sudy váleli (sranda veliká, písek všude). Západ slunce byl krásný a pokojný, přinesl ale jeden velmi nepříjemný efekt - okamžité ochlazení. A jelikož jsme byli bosí, pěkně to studilo a tak jsme dolů běželi, anžto to bylo taky zábavný, jak se to bořilo. Povečeřeli jsme tradiční a moc dobrý tajin z berberské kuchyně, rozdělali oheň, hráli na bubínky a dělali "stuff like that", což byla moje noční můra, ale nakonec to nebylo tak strašný. Slíbená berberská whisky byla opět jenom přeslazený mátový čaj, což v mužské části naší skupiny vyvolalo značné zklamání a lehký třas. Naši berberští průvodci našeho věku byli moc milí a kromě pozvání do stanu kde je "teplejc než v tom našem a je tam hodně dek" a pozvánka na "procházku pro dřevo a pozorování hvězd" se nic výjimečného nestalo. Ve stanu nakonec taková zima nebyla, spacák, dvě deky a zimní oděvy zafungovaly skvěle, ne tak u kluků v tričkách, z nichž jeden si koupil spacák pro děti a druhý obětoval svoji deku ve prospěch druhých (díky, Roberte!). Ráno se nás Berbeři snažili vzbudit na východ slunce, což byla dost slabá motivace, ne tak ale příslib snídaně a sprchy v hotelu, kam jsme opět docválali na velbloudech. Pak už jenom sbalit, naskočit do Jeepu směr Erfoud, odolat velmi lákavé nabídce koberců a pokračovat směrem Todra Gorge.
12. -13. den - 9.-10.2. - Todra Gorge
To se nachází směrem na Marrakesh, tedy naším, a bylo proto vítanou zastávkou na půli cesty. A hlavně, hlavně to tam bylo fakt krásný. Hned na autobusáku (resp. asi 3 km od něj, neboť se nám ani na pátý pokus nepodařilo zastavit na správném místě, při každém pokusu jsem byli opět zahnáni do už jedoucího autobusu, vtipný to bylo. Posléze nám bylo sděleno, že prý přijede král a dělají se velké přípravy, by mě tedy zajímalo, kde to kluci vzali a jestli fakt přijel :) nás odchytl mladý kluk Said, že má super ubytování za 30 Dh (necelá tři eura, srpcha na pokoji) kousek od údolí, což jsme rádi přijali, a s ním a jeho dalšími rasta kamarády strávili dva příjemné večery a cítili se jako vítaná návštěva. Mátový čaj tekl proudem, sušené datle mizely z talířků a hotel se otřásal v rytmu bubínků (celkem asi šesti), kterými si krátili dlouhou chvíli při sledování fotbalu. Udělali jsme si pěší výlet do soutěsky Todra, která je ohromující svoji výškou, šířkou a otravnými prodejci suvenýrů. Na doporučení místňáků jsme se nevraceli stejnou cestou podél říčky přes políčka místních, ale přes hory , kde to bylo opět strašně krásný a taky trochu divočina občas narušená prostými příbytky Nomádů. "Značený to sice není, ale cestu určitě najdem". To jo, cestu jsme našli, ale jakou! Nejdřív kozí pěšinka, pak značení hromádkou kamení a nakonec vyschlé koryto řeky a skály, mmm! Ale zvládli jsme to všichni ve zdraví a s úsměvem (někteřé jedinci v converskách, pravda, s trochu křečovitým), a nakonec nás kamenitá řeka dovedla pár metrů od hotelu! Večeře a spát a druhý den pokračování do Marrakeše!
Ji.
*** Jo a v našem pokoji v Meknesu byla rozbitý okno, ale asi už tam problémy s ptákama měli, tak tam byl vložený karton, takže průvan nebyl tak silný. U kluků na pokoji netekla v umyvadle voda, takže si chodili čistit zuby k nám, protože nám občas tekla (praní oblečení tak trvalo věčnost, navíc byla fakt ledová). Na tureckém záchodě v našem patře nesvítilo světlo. Sprcha tekla teplá a měli jsme ji gratis, ale vlastně to nebyla ani tak sprcha jako spíš obyčejná trubka vedoucí ze zdi. Na střeše se ale dalo hezky sušit prádlo.
Teda ten čas ale letí...a já už sedím ve vyhřátém pokoji v Ljubljani a je tedy na čase na pár dalších řádků o výletě do severní Afriky.
8. a 9. den - 5.-6.2. - Meknes
Osmy den jsme se probudili ve studenem nevlidnem hotelu v Meknesu a vyrazili na vylet do nedalekeho Volubilis, kde byly zbytky římského města. Jeli jsem tam grand Taxi, což jsou starý mercedesy, kam se vejde s řidičem sedum lidí, občas i víc, to když se s námi svezl někdo v kufru :) Výlet to byl fajn, sluníčko krásně hřálo, což jsme po studené noci náležitě ocenili a u mátového čaje se vyhřívali na náměstí v Moulay Idriss, kde byla druhá zastávka a kde to bylo prostě jenom hezký. Večer jsme strávili bloubáním nočními ukličkami a pozorování ruchu na hlavním náměstí v Meknesu, v čemž jsme pokračovali i druhý den. Večer byl v plánu další noční autobus, tentokrát směrem na poušť, a cesta to byla opět výživná. Jak už jsme stačili zjistit, když nám někdo nabízí klimatizovaný autobus, nevěstí to nic dobrého, a opět se nám to potvrdilo... V autobuse to opět vypadalo jako ve větrném tunelu, cesta navíc vedla horami skrz zasněžené průsmyky, takže jsme byli uplně promrzlí a o spánku jsme mohli leda tak snít.***
10. a 11. den - 7.-8.2. - Sahara
Když se nám konečně podařilo usnout, byly jsme o půl páte ráno probuzeni dotěrným řidičem, že prý jsme už na místě...Co je to za zemi, kde noční autobusy přijíždí pravidelně o dvě hodiny dřív?? Rozespalí a promrzlí jsem přešlapovali na prázdném nádraží a snažili se o kontakt s mužem jménem Mubarak, který nás měl odvézt do 25km vzdálené pouštní Merzougy, kde jsme měli domluvený dvoudenní výlet. Podařilo se a za chvíli už nás vyzvedlo vyhřáté auto s ochotným průvodcem, který nás vysadil u kamaráda v Salonu de Thé na čaj (chudáka v pět ráno vzbudil...)...ale to jsme ještě netušili...Začali jsme se s ním domlouvat na zítřejším programu, což bylo o to komplikovanější, že nemluvil anglicky. Nabízel nám trochu jiné podmínky, než jaké jsme měli předem domluvené, ale nakonec přistoupil na ty naše...pořád nám ale bylo něco divné...Proč nechtěl abysme zvedali telefon Mubarakovi? Jaktože někdy reagoval na naše anglické rozhovory? Proč nás nedovezl rovnou do Merzougy? No....No protože to nebyl on! Ale velmi zdatný obchodník, který byl napojený na řidiče autobusu, který mu obratem zavolal, že je na autobusáku skupina šesti rozespalejch zoufalců a ať si pro ně přijede...A my jsme se neptali na jméno (vše vyřizoval Florian) a prostě s ním odjeli...Zjistili jsme to, až když volal Mubarakův bratr, kde že jsme, že na autobusáku, kde je on, nikdo není....Cháchááá. Následovala slovní výměna s falešným průvodcem, krátké debatování o vydání našich zavazadel,on jako zázrakem začal mluvit anglicky a arabsky nám do toho nadával (soudě dle energie, kterou do proslovu vkládal). Nakonec to dobře dopadlo, poučili jsme se pro příště a museli ocenit promyšlenost celé akce!
Sahara
Správný Mubarak nás pak odvezl do pouštního hotelu, jak bylo domluveno, nechal nás celý den spát, osprchovat, na rozpáleneé terase s výhledem na duny nasnídat a kolem třetí odpoledne jsme mohli osedlat velbloudy a vyrazit na duny. Zábava to byla veliká, neboť velbloud je zvíře vysoké a při chůzi se podivně kymací, spíš to vypadá, jako když tančí a když jde dolů po duně a trochu si při tom ještě popoběhne, jeden má co dělat, aby se na něm udržel. To vše za doprovodu podivných zvuků linoucí se z útrob za vámi jedoucího dromedára a v očekávání, zda vše zůstane tam, kde má (a kde si ze srdce přejete, aby to zůstalo :) Jízda trvala asi hodinu a bylo to tak akorát, zas tak pohodlný to taky nebylo. Západ slunce byl asi za hodinu, a tak jsme měli dost času na procházku po dunách a výstup na nejvyšší písečný kopec, ze kterého jsme ve volném čase skákali dolů a sudy váleli (sranda veliká, písek všude). Západ slunce byl krásný a pokojný, přinesl ale jeden velmi nepříjemný efekt - okamžité ochlazení. A jelikož jsme byli bosí, pěkně to studilo a tak jsme dolů běželi, anžto to bylo taky zábavný, jak se to bořilo. Povečeřeli jsme tradiční a moc dobrý tajin z berberské kuchyně, rozdělali oheň, hráli na bubínky a dělali "stuff like that", což byla moje noční můra, ale nakonec to nebylo tak strašný. Slíbená berberská whisky byla opět jenom přeslazený mátový čaj, což v mužské části naší skupiny vyvolalo značné zklamání a lehký třas. Naši berberští průvodci našeho věku byli moc milí a kromě pozvání do stanu kde je "teplejc než v tom našem a je tam hodně dek" a pozvánka na "procházku pro dřevo a pozorování hvězd" se nic výjimečného nestalo. Ve stanu nakonec taková zima nebyla, spacák, dvě deky a zimní oděvy zafungovaly skvěle, ne tak u kluků v tričkách, z nichž jeden si koupil spacák pro děti a druhý obětoval svoji deku ve prospěch druhých (díky, Roberte!). Ráno se nás Berbeři snažili vzbudit na východ slunce, což byla dost slabá motivace, ne tak ale příslib snídaně a sprchy v hotelu, kam jsme opět docválali na velbloudech. Pak už jenom sbalit, naskočit do Jeepu směr Erfoud, odolat velmi lákavé nabídce koberců a pokračovat směrem Todra Gorge.
Todra Gorge
12. -13. den - 9.-10.2. - Todra Gorge
To se nachází směrem na Marrakesh, tedy naším, a bylo proto vítanou zastávkou na půli cesty. A hlavně, hlavně to tam bylo fakt krásný. Hned na autobusáku (resp. asi 3 km od něj, neboť se nám ani na pátý pokus nepodařilo zastavit na správném místě, při každém pokusu jsem byli opět zahnáni do už jedoucího autobusu, vtipný to bylo. Posléze nám bylo sděleno, že prý přijede král a dělají se velké přípravy, by mě tedy zajímalo, kde to kluci vzali a jestli fakt přijel :) nás odchytl mladý kluk Said, že má super ubytování za 30 Dh (necelá tři eura, srpcha na pokoji) kousek od údolí, což jsme rádi přijali, a s ním a jeho dalšími rasta kamarády strávili dva příjemné večery a cítili se jako vítaná návštěva. Mátový čaj tekl proudem, sušené datle mizely z talířků a hotel se otřásal v rytmu bubínků (celkem asi šesti), kterými si krátili dlouhou chvíli při sledování fotbalu. Udělali jsme si pěší výlet do soutěsky Todra, která je ohromující svoji výškou, šířkou a otravnými prodejci suvenýrů. Na doporučení místňáků jsme se nevraceli stejnou cestou podél říčky přes políčka místních, ale přes hory , kde to bylo opět strašně krásný a taky trochu divočina občas narušená prostými příbytky Nomádů. "Značený to sice není, ale cestu určitě najdem". To jo, cestu jsme našli, ale jakou! Nejdřív kozí pěšinka, pak značení hromádkou kamení a nakonec vyschlé koryto řeky a skály, mmm! Ale zvládli jsme to všichni ve zdraví a s úsměvem (někteřé jedinci v converskách, pravda, s trochu křečovitým), a nakonec nás kamenitá řeka dovedla pár metrů od hotelu! Večeře a spát a druhý den pokračování do Marrakeše!
Ji.
*** Jo a v našem pokoji v Meknesu byla rozbitý okno, ale asi už tam problémy s ptákama měli, tak tam byl vložený karton, takže průvan nebyl tak silný. U kluků na pokoji netekla v umyvadle voda, takže si chodili čistit zuby k nám, protože nám občas tekla (praní oblečení tak trvalo věčnost, navíc byla fakt ledová). Na tureckém záchodě v našem patře nesvítilo světlo. Sprcha tekla teplá a měli jsme ji gratis, ale vlastně to nebyla ani tak sprcha jako spíš obyčejná trubka vedoucí ze zdi. Na střeše se ale dalo hezky sušit prádlo.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat