13. - 15. den - 10. - 12.2. - Marrakesh
Na cestu jsme z Dodra Gorge vyrazili časně, ledová sprcha proto nebyla velkým překvapením. Večer jsme totiž zjistili, jak se vyrábí teplá voda - na střeše je velká nádoba a u ní sedí jeden ze zaměstnanců a přikládá. Markova večerní nabídka pomoci "U vás neteče teplá? Klidně použij naší sprchu, u nás teče" tak byla úsměvná.
Cesta do Marrakeshe byla dlouhá a klikatá. Trvala celkem 8,5 hodin (oproti inzerovaným šesti), vedla přes neskutečné horské průsmyky vysokého Atlasu a tentokrát jsme jí strávili ve vyhřátém busu s funkční klimatizací, neuvěřitelné! Výhledy byly ohromující, strmé srázy střídala zelená údolí a mezi nimi se vinoucí silnice, není proto divu, že se objevila i na pohlednicích (haha)! Do Marrakeshe jsme přijeli už za tmy, takže následoval obvyklý proces taxík-odpálit dohazovače všeho možnýho-v zapadlé uličce najít hotel s obrovskou terasou na střeše za 5€ na noc a vyrazit do ulic, seznámit se s dalším městem. Pro mě to byl trochu šok, po předešlých dnech strávených na poušti a v opuštěných horách byly záplavy turistů a místňáků, starajících se o zábavu prvně zmíněných, trochu nezvyklé... Všechno se odehrává na hlavním náměstí Djemaa el-Fna a přilehlém okolí, a je skutečně na co koukat. Náměstí je dokonce zapsáno v Unesco. Nikoliv pro to, jak vypadá (nic extra), ale pro to, co se na něm odehrává. Zajímavé to bylo, to jo, ale na mě to působilo trochu jako křeč - "jsme v tom Unescu, tak musíme".
Záplavě atrakcí pro turisty i místňáky dominovali prodavači čerstvého pomerančového džusu (za 0.4 €!) a oříšků se sušeným ovocem; afričtí bubenící dělající neskutečnej kravál; stánky s místními specialitami polévkou Harira (0,3€) počínaje a šneky konče; cvičitelé kober (ještě teď slyšim ten vlezlej zvuk trumpetky, linoucí se až na naši pokojnou střechu) a opic; artisté; permanentně kouřící gril; prodavači Ray-ban brýlí a Conversek a obchod se zuby a protézami. Večer je náměstí uplně plné a hezké je, že se mezi turisty objevují i místní, nepůsobí to potom tak umělě a připraveně, odtržené od místního života. Další fajn věc je, že prodavači oříšků dávají ochutnat, takže stačilo udělat kolečko kolem náměstí... :)
V Marrakeshi jsme zůstali dvě noci, čekal nás na konci pobytu návrat tamtéž, tak nebyl důvod zůstávat déle. První den jsme se v horkém skoroletním dni toulali po paláciích hrobce a židovské čtvrti, která je plná úzkých uliček, vůní a ušmudlaných dětí. Narazili jsme náhodou na skromnou pekárnu, ve které starý žid zrovna do pece sázel chléb (který jsme samozřejmě zakoupilimňam) a taky na židovský hřbitov, kde po nás chtěli dobrovolný dárcovský příspěvek mezi třemi a pěti eury... Druhý den jsme pak šli s holkama smlouvat na trh, což bylo teda neskutečné, protože tři holky samy na ulici zabíraly na prodavače jak červenej hadr na býka. Navíc těch stánků je tam asi milijón, nabízejí všechni skoro to samé a smlouvání je sice zábava, ne tak ale když jsme se na ceně nedohodli a prodavač velmi rychle změnil přístup... Večer jsme pak vyrazili na další cestu, tentokrát do Essaouiry.
16. - 18. den - 13. - 15.2. - Essaouira
Essaouira je údajně největrnějším městem v Africe, což bohužel nemohu fundovaně posoudit, ale foukalo tam vydatně. Po příjezdu naháněcí šílenství, tentokrát naháněči vtrhli přímo dovnitř autobusu a rozespalým nám začali nabízet ubytování :) Nakonec jsme vyhandlovali pronájem domu pro akorát šest osob za příjemných 5 € na osobu a vyrazili na procházku po medině, která byla malá, snadná na orientaci a poměrně útulná, dalo by se říct. Druhý den pak patřil relaxu u moře, v přístavu, na střeše, na kafi a na pláži. Třetí jsme pak zasvětili procházce po pláži, sezení na kafi, relaxu na střeše, pobytu v přístavu (západ slunce a obří vlny, mmm!) a pobytu moře. Jo a taky procházce s nohama v móři k 'písečnému hradu' což byly jakési trosky plné písku, chacha. Ale procházka po slunci zahrnující brodění řeky to byla hezká. Kluci si šli zaskákat na vln, k večeři jsme si dali krevety a večer jsme šli s holkama do Hammamu, což jsou jakože lázně, ale spíš velká koupelna, kde je to jak v sauně a je tam pološero, teplo a hezky. Je to taky jedno z mála míst, kde jsme mohly potkat nezahalené (spíš značně odhalené) ženy a konečně tak odbourat bariéru, kterou mezi nás šátky jinak stavěly.
19. - 20. den - 16. - 17.2. - Casablanca
Další zastávka byla v Casablance a pokud hádáte, že jsme cestu opět absolvovali v plně klimatizovaném autobuse, hádáte správně. Tak trochu jsme to ale tušili, vybavili jsme se nejteplejšími kusy oděvů a po několika hodinách cesty dorazili do děštivé Casablancy. Cestu nám zne/příjemňovaly zástupy žebráků, prodavačů sušenek a pronašeči modliteb, soudě podle procítěnosti, s jakou projevy přednášeli a podle obnosů, které místní posléze vkládali do jejich nastavených dlaní. My jim nedali nic, anžto jsme jim nerozuměli a taky nejsme muslimové, přece!
Náš knižní průvodce nás varoval, že v Casablance není moc co dělat a zas tak daleko od pravdy nebyl. Hlavně teda proto, že druhý den po příjezdu byl jakýsi Mohammedův svátek, a tak bylo všechno zavřeno. Mohli jsme tak proto jen zvenku obdivovat třetí největší mešitu na světě, jejíž minaret měří 210m, vejde se do ní 20 000 muslimů a dalších 80 000 na obří prostranství před ní. Místní jí moc v lásce nemají - ani se jim nedivím - stála kolem 0,5 bilionů dolarů a oni jen kousek od ní bydlí v boudičkách z plechu...Ani mi proto nevadilo, že byla zavřená, tohle podporovat nechci, ne!
Mnohem zajímavější bylo muzeum moderního umění, bohužel také zavřené, a tak se naše poznávání omezilo na bloumání po medině, která byla jedno velké přeplněné tržiště a bylo to fajn. Kluci se večer koukali na fotbal Barcelona-Arsenal; původně jsme chtěli jít s nimi aspoň na kafe, ale poté, co se na nás ve výhradně muži zaplněném báru (čti Salon de Thé, alkohol se nám celé tři týdny vyhýbal) upřelo přes padesát páru očí, jsme raději urychleně vyklidily prostor, ošátkovaly si hlavy a vyrazily do ulic, kde bylo ten den bezpečno jako nikdy, neboť všichni chlapi koukali na fotbal :) Nechali jsme se za 5€ ostříhat u moc milých paní, nakoupili jsme pár drobností a druhý den ráno odjeli opět do Marrakeshe.
21. - 22. den - 18. - 19.2. - Marrakesh
A tam už jsme to znali a tak jsme se nikam nehonili a užívali si pohody na střeše stejného hotelu jako minule. Jedno odpoledne jsme se jenom vypravili do umělecké uličky, v nové části města kde jsme obešli tři poměrně zajímavé maličké galerie, večery jsme trávili na náměstí a v okolí a užívali si posledních dní dovolené. Sluníčko svítilo, zasněžené hory na obzoru, sukně a žabky a slané mandličky k tomu. Jo, to by nám šlo. Večer si dát poslední pomerančový džus a sendvič od Hassana a vyrazit na cestu zpět do Evropy. Tak zase někdy, Morocco!
23.-25. den - 20.-22.2. - Valencia
Na cestě do Ljubljaně nás ještě čekala zastávka ve Valencii, kde náhodou studuje moje kamarádka, se kterou jsem strávila dva krásné dny, o čemž snad dostatečně vypovídají fotky, které jsou v vidění tu. A dali jsme si tam pivo a kluci se konečně přestali třást. Ráno po našem odjezdu začaly v Maroku protesty.
Mějte se krásně a zas někdy!
Ji.
Na cestu jsme z Dodra Gorge vyrazili časně, ledová sprcha proto nebyla velkým překvapením. Večer jsme totiž zjistili, jak se vyrábí teplá voda - na střeše je velká nádoba a u ní sedí jeden ze zaměstnanců a přikládá. Markova večerní nabídka pomoci "U vás neteče teplá? Klidně použij naší sprchu, u nás teče" tak byla úsměvná.
Cesta do Marrakeshe byla dlouhá a klikatá. Trvala celkem 8,5 hodin (oproti inzerovaným šesti), vedla přes neskutečné horské průsmyky vysokého Atlasu a tentokrát jsme jí strávili ve vyhřátém busu s funkční klimatizací, neuvěřitelné! Výhledy byly ohromující, strmé srázy střídala zelená údolí a mezi nimi se vinoucí silnice, není proto divu, že se objevila i na pohlednicích (haha)! Do Marrakeshe jsme přijeli už za tmy, takže následoval obvyklý proces taxík-odpálit dohazovače všeho možnýho-v zapadlé uličce najít hotel s obrovskou terasou na střeše za 5€ na noc a vyrazit do ulic, seznámit se s dalším městem. Pro mě to byl trochu šok, po předešlých dnech strávených na poušti a v opuštěných horách byly záplavy turistů a místňáků, starajících se o zábavu prvně zmíněných, trochu nezvyklé... Všechno se odehrává na hlavním náměstí Djemaa el-Fna a přilehlém okolí, a je skutečně na co koukat. Náměstí je dokonce zapsáno v Unesco. Nikoliv pro to, jak vypadá (nic extra), ale pro to, co se na něm odehrává. Zajímavé to bylo, to jo, ale na mě to působilo trochu jako křeč - "jsme v tom Unescu, tak musíme".
Marrakesh
Záplavě atrakcí pro turisty i místňáky dominovali prodavači čerstvého pomerančového džusu (za 0.4 €!) a oříšků se sušeným ovocem; afričtí bubenící dělající neskutečnej kravál; stánky s místními specialitami polévkou Harira (0,3€) počínaje a šneky konče; cvičitelé kober (ještě teď slyšim ten vlezlej zvuk trumpetky, linoucí se až na naši pokojnou střechu) a opic; artisté; permanentně kouřící gril; prodavači Ray-ban brýlí a Conversek a obchod se zuby a protézami. Večer je náměstí uplně plné a hezké je, že se mezi turisty objevují i místní, nepůsobí to potom tak umělě a připraveně, odtržené od místního života. Další fajn věc je, že prodavači oříšků dávají ochutnat, takže stačilo udělat kolečko kolem náměstí... :)
V Marrakeshi jsme zůstali dvě noci, čekal nás na konci pobytu návrat tamtéž, tak nebyl důvod zůstávat déle. První den jsme se v horkém skoroletním dni toulali po paláciích hrobce a židovské čtvrti, která je plná úzkých uliček, vůní a ušmudlaných dětí. Narazili jsme náhodou na skromnou pekárnu, ve které starý žid zrovna do pece sázel chléb (který jsme samozřejmě zakoupilimňam) a taky na židovský hřbitov, kde po nás chtěli dobrovolný dárcovský příspěvek mezi třemi a pěti eury... Druhý den jsme pak šli s holkama smlouvat na trh, což bylo teda neskutečné, protože tři holky samy na ulici zabíraly na prodavače jak červenej hadr na býka. Navíc těch stánků je tam asi milijón, nabízejí všechni skoro to samé a smlouvání je sice zábava, ne tak ale když jsme se na ceně nedohodli a prodavač velmi rychle změnil přístup... Večer jsme pak vyrazili na další cestu, tentokrát do Essaouiry.
16. - 18. den - 13. - 15.2. - Essaouira
Essaouira je údajně největrnějším městem v Africe, což bohužel nemohu fundovaně posoudit, ale foukalo tam vydatně. Po příjezdu naháněcí šílenství, tentokrát naháněči vtrhli přímo dovnitř autobusu a rozespalým nám začali nabízet ubytování :) Nakonec jsme vyhandlovali pronájem domu pro akorát šest osob za příjemných 5 € na osobu a vyrazili na procházku po medině, která byla malá, snadná na orientaci a poměrně útulná, dalo by se říct. Druhý den pak patřil relaxu u moře, v přístavu, na střeše, na kafi a na pláži. Třetí jsme pak zasvětili procházce po pláži, sezení na kafi, relaxu na střeše, pobytu v přístavu (západ slunce a obří vlny, mmm!) a pobytu moře. Jo a taky procházce s nohama v móři k 'písečnému hradu' což byly jakési trosky plné písku, chacha. Ale procházka po slunci zahrnující brodění řeky to byla hezká. Kluci si šli zaskákat na vln, k večeři jsme si dali krevety a večer jsme šli s holkama do Hammamu, což jsou jakože lázně, ale spíš velká koupelna, kde je to jak v sauně a je tam pološero, teplo a hezky. Je to taky jedno z mála míst, kde jsme mohly potkat nezahalené (spíš značně odhalené) ženy a konečně tak odbourat bariéru, kterou mezi nás šátky jinak stavěly.
Essaouira
19. - 20. den - 16. - 17.2. - Casablanca
Další zastávka byla v Casablance a pokud hádáte, že jsme cestu opět absolvovali v plně klimatizovaném autobuse, hádáte správně. Tak trochu jsme to ale tušili, vybavili jsme se nejteplejšími kusy oděvů a po několika hodinách cesty dorazili do děštivé Casablancy. Cestu nám zne/příjemňovaly zástupy žebráků, prodavačů sušenek a pronašeči modliteb, soudě podle procítěnosti, s jakou projevy přednášeli a podle obnosů, které místní posléze vkládali do jejich nastavených dlaní. My jim nedali nic, anžto jsme jim nerozuměli a taky nejsme muslimové, přece!
Casablanca
Náš knižní průvodce nás varoval, že v Casablance není moc co dělat a zas tak daleko od pravdy nebyl. Hlavně teda proto, že druhý den po příjezdu byl jakýsi Mohammedův svátek, a tak bylo všechno zavřeno. Mohli jsme tak proto jen zvenku obdivovat třetí největší mešitu na světě, jejíž minaret měří 210m, vejde se do ní 20 000 muslimů a dalších 80 000 na obří prostranství před ní. Místní jí moc v lásce nemají - ani se jim nedivím - stála kolem 0,5 bilionů dolarů a oni jen kousek od ní bydlí v boudičkách z plechu...Ani mi proto nevadilo, že byla zavřená, tohle podporovat nechci, ne!
Mnohem zajímavější bylo muzeum moderního umění, bohužel také zavřené, a tak se naše poznávání omezilo na bloumání po medině, která byla jedno velké přeplněné tržiště a bylo to fajn. Kluci se večer koukali na fotbal Barcelona-Arsenal; původně jsme chtěli jít s nimi aspoň na kafe, ale poté, co se na nás ve výhradně muži zaplněném báru (čti Salon de Thé, alkohol se nám celé tři týdny vyhýbal) upřelo přes padesát páru očí, jsme raději urychleně vyklidily prostor, ošátkovaly si hlavy a vyrazily do ulic, kde bylo ten den bezpečno jako nikdy, neboť všichni chlapi koukali na fotbal :) Nechali jsme se za 5€ ostříhat u moc milých paní, nakoupili jsme pár drobností a druhý den ráno odjeli opět do Marrakeshe.
21. - 22. den - 18. - 19.2. - Marrakesh
A tam už jsme to znali a tak jsme se nikam nehonili a užívali si pohody na střeše stejného hotelu jako minule. Jedno odpoledne jsme se jenom vypravili do umělecké uličky, v nové části města kde jsme obešli tři poměrně zajímavé maličké galerie, večery jsme trávili na náměstí a v okolí a užívali si posledních dní dovolené. Sluníčko svítilo, zasněžené hory na obzoru, sukně a žabky a slané mandličky k tomu. Jo, to by nám šlo. Večer si dát poslední pomerančový džus a sendvič od Hassana a vyrazit na cestu zpět do Evropy. Tak zase někdy, Morocco!
23.-25. den - 20.-22.2. - Valencia
Na cestě do Ljubljaně nás ještě čekala zastávka ve Valencii, kde náhodou studuje moje kamarádka, se kterou jsem strávila dva krásné dny, o čemž snad dostatečně vypovídají fotky, které jsou v vidění tu. A dali jsme si tam pivo a kluci se konečně přestali třást. Ráno po našem odjezdu začaly v Maroku protesty.
Valencia
Mějte se krásně a zas někdy!
Ji.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat