China 2012 - 8. část - "Slovo závěrem aneb Já se tam vrátím"

24. DEN - 7.8.- Kaifeng - Peking

Predchozi den bylo skutecne krasne a my zaciname konkurovat pandam. Ne vsak v roztomilosti, hebkosti a celosvetove popularite, jako spis kruhy u oci, ktere nam slunce vypalilo kolem slunecnich bryli...Tento den byl zasvecen presunu - jiz poslednimu - Z Kaifengu zpet do Pekingu, a tak jsme si ho musely nalezite uzit. Neni to zas tak daleko, rychlovlak Maglev to jezdi za pohodove ctyri hodiny. Ale protoze my setrime a chtely jsme si to nalezite vychutnat, jely jsme to krasnych 12 hodin a prekvapive to celkem uteklo. O zabavu se nam starala klasicka sestava zametacu, prodavacu ovoce, urovnavacu, prodavacu tepleho jidla, napojaru  a hitem tohoto vlaku byl rozhodne "vlakshopping", ktery tu provozuji pruvodci prakticky behem cele jizdy, a je to celkem vtipny. Nejdriv prodavali ohebne zubni kartacky :], potom knizku s matematickymi priklady, hracky pro deti, masazni pristroj a dalsi podobne veci. Kazdy vyrobek je nalezite predstaven a behem cca pul hodiny okomentovan :] jinak jsme mely ve vlaku piknik, vyhledy z okenka a spoustu obdivovatelu, tak nam bylo fajn.

Všudypřítomné čínské polévky

Staly se tu z nas rebelky a zkousime, jak jim ten jejich kontrolovaci system funguje. No a zjistujeme, ze moc ne. Zacalo to dost nenapadne... Oni tu totiz kontroluji tak nejak ze zvyku uplne vsechno a lidi tu na to jsou tak avykli, ze asi vubec nepremysli, zda to ma logiku...Tak treba kdyz odchazite z nadrazi, na ktere se bez listku nedostanete, tak ho musite stejne ukazat. A tak jsme ho ukazovat prestaly, jak jinak bysme se tam asi dostaly, kdyz cestou do vlaku ho ukazujeme petkrat? Totez v supermarketu - u vychodu je potreba se prokazat uctenkou, ale nakup nikdo nekontroluje - jaky to ma tedy smysl? A tak jsme ji neukazovaly a nic se nestalo...Dneska jsme si nakonec troufly nedat pri vstupu do metra batohy do rentgenu a - nic se nestalo!  Obsluha sice neco chabe namitala, ale nase poznamka "nemluvim reci tveho kmene" ji zrejme stacila jako argument, a nic se nedelo... Vsechno nas to utvrzuje v tom, ze vetsina tech kontrol je vykonavana jen tak mechanicky, aby udrzely lidi ve strehu a v pocitu, ze jsou neustale pod kontrolou...coz je teda celkem sileny.

Peking - Letní palác

25. - 26. DEN - 8. - 9.8. - Peking

V Pekingu to uz trochu zname ze zacatku cesty, a tak jsem se vypravily na okraj mesta do Letniho palace. Rano nam pobyt v hostelu u nadrazi zpestril svab a dokonce se to obeslo i bez hysterickych scen :] V letnim palaci to bylo moc hezke, pagody, park, obrovske jezero s lodickami a se zaplavou krasne kvetoucich lotusu. A jak jsme se pri odchodu dozvedely, behem dne nam delalo spolecnost 62 000 lidi aneb "V cine nejsi nikidy sam" :] Vecer jsme se jeste jely podivat na sidlo cinske televize CCTV, ktere se prezdiva "velke trenky" a neni tezke zjistit duvod :] prochazkou jsme pak sly k trhu s padelanym zbozim, ktery nas ale moc nezajima a nakoupit do suprace par suvenyru, takze se mate na co tesit :]

Posledni den naseho pobytu jsme se pak sly podivat na Olympijske hry, ale na miste jsme zjistily, ze jsme se o ctyri roky spletly :[. Tak jsme se alespon podivaly na rezavejici stadion "ptaci hnizdo" a plavecky stadion "kostku", obri rozestavene mrakodrapy kolem a na trave pred nimi si udelaly picnic. Daly jsme si posledni kung-pao a za chvili pojedeme na letiste, kde stravime noc a brzy rano vyletime na cestu domu.

Peking - Olympijský stadion "Hnízdo"

Bylo tu krasne, ale uz jsme zacaly pokukovat po klukach ve vlaku, coz je znameni, ze je ten spravny cas se vratit. Strasne to uteklo a tolik se nam toho cestou prihodilo, ze budeme mit dlouho na co vzpominat a o cem premyslet. Nektere veci jsou nam ale jasne uz ted. Bude nam chybet to, ze kamkoliv jsme prisly, jsme byly vitanymi hosty, na ulici nas zdravili a pomahali neznami lide. Bude nam chybet zivot na ulici, smes vuni a poznavani novych mist.

Zaroven se ale tesime domu. Nekdy je potreba odjet tak daleko z rodne zeme, aby si clovek uvedomil, jak dobre se ma. Aby si vazil sve prace, lidi kolem sebe a svobody. A taky, aby si uvedomil, ze i kdyz jsme 7 000 km od domova, tolik rozdilu mezi nami neni. Ze jsou lidi dobri, a lidi dobri o neco min, ze trava je tu taky zelena a ze hovno smrdi vsude stejne.

Mejte se moc hezky a treba zase napresrok :]

Ji. & Mk.