China 2012 - 5. část - "rosa na kolejích"

12. -13. DEN - 26. -27. 7. - Xi'an

Cesta vlakem byla opet zajimava. Byla sice pres noc, ale jedine, o cem se nam mohlo zdat, byl spanek. Vlak byl narvany, hodne lidi ani nemelo to stesti, jako my, a cestu misto na "hard seat" [polstrovane sedacky obalene igelitem, poloha sezeni velmi velmi vzprimene] stravili ve stoje v ulicce nebo sezenim vsude mozne [ble]. Stridave jsme se pokousely spat na stolecku pred nami nebo oprene poruznu o sebe, ale moc jsme toho nenaspaly. Na nadrazi v Xianu jsme proto v sest rano vypadly z vlaku jako zmuchlanej papir :] a podle instinktu a doporuceni pruvodce hledaly ubytovani. To se nam po kolecku po meste nakonec podarilo a bydleli jsme v krasnem youth hostelu s prekrasnym dvoreckem, zahradkou s bambusy, tekouci vodou a moc milymi lidmi.

Xi'an - hostel

V planu jsme mely zustat tu dva dny a pak se presunout do nedalekych hor a do prirodni rezervace, kde se daji pozorovat Pandy. Skoro jsem se zacala tesit, ze by snad konecne, hory...? Priroda...? Z omylu nas vyvedla recepcni v hostelu, ktera nam sdelila, ze do rezervace za pandama jako cizinci nesmime a do hor take ne, protoze je to vojensky prostor...auuu...

Zacinalo to pomalu vypadat, ze z meho cinskeho snu "o mestu bez smogu, horach bez lidi a tricku z bavlny" se splni jen ten prvni. Vecery travene planovanim dalsi trasy se ale vyplatily a my se dalsi den presunuly na sever do mesta Hancheng. Dva dny v Xianu jsme travily bloumanim po meste a pozorovanim, jak jine zase je. Konecne jsme se take dostaly do mesta, kde se dalo celkem normalne dychat a take chodit po ulicich. Nejzajimavejsi byla muslimska ctvrt a hlavne stanky s jidlem, ktere byly doslova vsude, a take siroke bulvary po celem meste - takhle nejak si predstavuju Ameriku. Vysoke domy, vsude svetla a blikajici reklamy, bary, drahe obchody, pred nimi poulicni prodavaci vseho mozneho...Druhy den jsme se chtely jit projet na kolech po hradbach mesta, ale bylo uz pet hodin a kola uz se nepujcovaly :] ani nam to nevadilo, bylo pres ctyricet stupnu...

Xi'an - muslimská čtvrť

14. DEN - 28.7. - Xi'an - Hancheng

Opet den ve znameni presunu, tentokrat z mesta Xi'an do Hanchengu.Tato dve mesta jsou od sebe sice jen 300km daleko, vlakem jsme to ale jely pres osm hodin a to vse za krasnych 59Kc :]  vyrazily jsme v poledne a na miste jsme byly uz za tmy. Cesta byla opet trochu silena...Nastesti jsme zase stihly koupit mista na sezeni a ve vlaku si pocinaly jako domorodci. Kluk vedle nas se pekne roztahoval, navic zacal kourit, takze jsme mu to vsechno zakazaly a ani se nebranil :] Moc jsme si toho do vlaku nebraly, vzdycky predtim totiz nekolikrat za cestu projizdelo nekolik vozicku s jidlem a pitim. Vodu si uz nekupujeme, od domorodcu jsme okoukaly, ze s sebou vsude nosi plastovou lahev z cajem, kterou prubezne doplnuji, a tak to delame taky. Horka pitna voda je tu zadarmo vsude - na nadrazich, ve vlacich v kazdem vagonu, v restauracich...spocitaly jsme si, ze za cely mesic dovolene tak usetrime skoro dva tisice Kc. Vzaly jsme si tedy jenom instantni nudle a caj, s tim ze si je jen zalejeme vodou a teple dobre jidlo si koupime ve vlaku. To jsme ale jeste nevedely, jakym vlakem to pojedeme. Uz na druhe stanici za Xianem byl narvany tak, ze pristoupivsi vesnicane sedeli vsude - na sedackach pro tri sedeli po peti, v ulickach, ze kterych se o nas poruznu opirali, pod umyvadly, v policich...proste vsude. Horka voda ve vagonu postupne dosla a vozik uz nejezdil. Hlad jsme tedy zahanely nozouve - ja zalozni mistni plechovkou s lusteninami, ktere plavou v odpornem sladkem slizu, Mikee si dala nejake veci na spejli zatavene v igelitu, takze opet cina kulinarska :] 

Ve vlaku - ve směru pohledů sedí Mikee

Po ctyrech hodinach nastala uz celkem krize, jelikoz nam dosla voda a vypadalo to, ze poprve pouzijeme tablety na sterilizaci vody, moc se nam do toho ale nechtelo, vodu z vlakoveho zachodu nepijeme ani doma, natoz pak tady... Ve vlaku bylo nedychatelno, o klimatizaci se staraly jen vetraky u stropu a my se vydaly na cestu pro vodu, coz nebylo diky oblozenosti vlaku nic jednoducheho. Nakonec jsme na ni v sedmem vagonu narazily a pres prekazkovou drahu se stastne dostaly na sva mista. Ve vlaku jsme byli jedini necinani, takze opet velika atrakce, a prestoze jsme vypadaly jako po ctyrech hodinach v saune a naslednem obaleni v prachu, rikali nam spolucestujici, ze jsme very bjutifl. Moc si nas nefotili - jsme v oblasti, kde uz nemaji fotaky ani mobily, tak na nas jenom vytrvale zirali a od pani naproti jsme dostaly ovoce :] byli moc mili, jako vzdycky, a bylo videt, ze jsou uplne jini, proste lide z vesnice, navic i rec se nam zdala byt jinou nez v Xianu, asi nejaky dialekt. Horkou vodu na zaliti kafe jsme pak ziskaly jeste jednou, kdyz uz v celem vlaku nebyla ni kapka - protekcne od pani pruvodci z termosky...

Cesta nakonec dobre dopadla, z okenka byly postupne krasne vyhledy na zvedajici se krajinu a hluboke hlinene kanony, na jejichz dnech se pasly kozy a rostla kukurice a byly videt i pro nas zahadne jeskyne vyhrabane v hline. Nejou to tady tak uplne hory, jak je zname my, vsechno je podivne hlinene. Ubytovaly jsem se hned u nadrazi v hotelu. Otevirani na kartu, klimatizace, TV, zaves u sprchy, brouci v posteli nepresahovali 1cm, takze nestoji ani za zminku - proste luxus...

15. DEN - 29.7. - Hancheng

Luxus ale pouze zdanlivy. Rano me probudil zvuk tekouci vody, nevenovala jsem tomu ale prilisnou pozornost, to je asi nekde ve vedlejsim pokoji....Nebylo ;] koupelna byla cela pokryta jakymsi bahnem a plna vody. Evidentne jim tu moc nefunguji rozvody...No co, rekly jsme si, umyly jsme bahno, posnidaly vlocky s mlekem [na ktere jsem vcera nahodou narazila, konecne normalni snidane!] a vyrazily jsme na vylet do nedaleke historicke vesnicky Dangjiacun. Tam nas odvezl mistni bus, vysadil nas kdesi mezi poli a delejte si co chcete. Tak jsem nekam sly, nic tam nebylo, tak jsem sly doleva, tam byla skladka, pak doprava a hle, tam byla ta vesnicka :] Aspon jsem poradne videly zivot domorodeho zemedelneho lidu, coz casto znamena bordel vsude, paleni odpadku, hromady uhli, ale take hezka policka s kukurici a peprem [strasne paaali...:], usmevave vesnicany volajicich helouuu a troubici v autech, malem jsme zpusobily nejednu dopravni nehodu :] Vsude je tu hrozne hlasity cvrkot, asi jako z cirkularky. Postupne jsme zjistily, ze se line ze stromu, ktere jsou obsypany velkymi cernymi kobylkami...zatim nam nic nedelaji, a tak nam nijak nevadi. Vesnicka, kam jsme mirily, byla zajimava, zil tam jakysi kreslir cinskych znaku. Vedro na padnuti, a tak celkovych cca 7km celkem stacilo. Navic jsme zjistily, ze hledanim jsme nechtene obesly pokladnu a usetrily tak dohromady 200Kc, coz nam pramalo vadilo :]

I kobylka věděla, co se sluší

Jinak se mame porad dobre. Komari jsou stale zakernejsi a kousou do mene obvyklych mist, treba chodidla nebo oboci, zacinam se proto podobat mistnimu lidu. Optimismus nas neopousti, v hrani aktivit [pantomima, kresleni] jsme stale lepsi. V restauracich uz se ani nesnazime mluvit, ale rovnou kreslime obrazky :]

Mejte se moc hezky a o trochu chladneji nez my,

Prachem cest obalene

Ji. & Mk.

China 2012 - 4. část - "lidé & země"

Mili ctenari cinskeho spamu, opet posilam par postrehu z nasi cesty, tentokrat velmi pozitivnich :]

9. - 11. DEN - 23.-25.7. - Pingyao

Za posledni tri dny se toho moc nestalo. Tezko se tomu veri, ale nakonec jsme prijely do mesta PingYao, ktere je skutecne cinske, krasne, nevelke, nerusne, je z nej videt modra obloha a lide nikam nespechaji. Je tu velike stare mesto obehnane hradbami, a v UNESCU je zcela opravnene [ coz se o predchozi destinaci WutaiShan s blikajicimi domy a casiny moc rict neda]. Nasly jsme si krasne ubytovani a uzivaly si pohodu a konecne zase vyborne jidlo, ktere je vetsinou slozene z nejakych nudli [ryzove, psenicne, ovesne], zeleniny a masa. Vecery jsme travily bloumanim ulickami a pozorovanim nocniho zivota - z ulicek se vecer stava jeden velky poulicni trh, a tak je skutecne co pozorovat, pripadne jsme sedely s holkama venku na dvorecku pred nasimi pokoji, popijeli vino pripadne pivo, ktere nam objednali pani od vedlejsich stolu. 

PingYao - konečně pořádné jídlo

Lidi tu jsou skutecne mili, vubec jsme to po zkusenostech z Vietnamu necekali. Tam byli lidi hodne uzavreni, na ulici nas sice taky zdravili, ale nesnazili se s nami komunikovat a pokud z nas nechteli dostat penize, moc se o nas nezajimali.

Tady je to uplne jinak. Porad nas nekdo zdravi, foti a neskryvane pozoruje, leckdy spis zira, otevrena usta nejsou vyjimkou. Ale uz jsme si zvykly, natrenovaly profesionalni usmevy a ani uz si nepripadame jako v zoo :] Treba vcera jsme sedely s Mikee na dvorecku u vecere a pribehly k nam servirky a doslova nas odtahly :] ven pred restauraci. Zrovna totiz sla kolem zpivajici nevidoma trojice / mistni atrakce, a holky se o to s nami chtely podelit. Mely pro nas i pripravena mista na zidlich, prestoze vetsina mistnich jen tak stala kolem. Jsou hodne nesmeli, takze jim nejdriv musime dat najevo, ze nas jejich zajem tesi, ukazujeme jim treba nase casopisy, muj denik, obrazky Prahy a CR... Take se casto stydi mluvit anglicky, i kdyz treba trochu umi, ale kdyz se osmeli, tak je s nimi vazne legrace. Kdyz nam nekdo neco objedna v restauraci, tak si k nam pak treba ani neprisedne, jenom nam tim davaji najevo sve sympatie.

Všudypřítomný karban

Posledni dny byly tedy skutecne pohodove, jedina vytka patri nocni aktivite komaru v nasem pokoji, kteri se tam najednou objevili, takze mam na kazde noze tak dvacet kousnuti a je to velmi krasne a vubec to nesvedi :] A taky se nam odtud nechce, i kdyz se tesime na dalsi mista a zazitky. Vecer jedeme nocnim vlakem do Xi'anu a potom do narodni rezervace Foping, kde doufame, ze budeme pozorovat pandy :]

PingYao

Puvodne jsme sice chtely jet uplne jinam, ale vetsina planu se tu meni podle volnych listku na vlak. Jsme tak rady, ze mame listky alespon na sezeni, i kdyz devet hodin nocni cesty by bylo o neco lepsi v leze. Ale porad jsme na tom dobre - nase spolucestovatelky, ktere nas vcera opustily, jely 12 hodin spacim vlakem, ale luzka uz nebyla, tak si musely koupit listky na stani... 

Mejte se moc hezky, z prave asijske sauny zdravi

Ji. & Mk.

China 2012 - "Čínské zlozvyky"

OKENKO PRO HOSTA aneb JAK TO VIDI MIKEE:

* plivani: je provazeno nelibym zvukem - tahanim chrchle z paty -
nikdy nevite, kdy pristane zrovna na vasi noze, tento zlozvyk se
vyskytuje jak u muzu, tak u zen.

* toalety: bez dveri, pripadne dvere se nevejdou do futra, takze
stejne nejdou zavrit: soukromi je tabu :]
Absence toaletniho papiru na WC: nevime jak to Cinane delaji, ale
radsi nebudeme ani domyslet ;]

* koureni vsude: Cinani kouri vsude, ve vlaku se to da jakztakz
prezit, ale v autobuse uz je to docela sila ...

* hazeni odpadku vsude: prestoze jsou odpadkove kose celkem na kazdem
rohu, hromady odpadku se vali po zemi, nejen venku, ale i v dopravnich
prostredcich. Vsichni spolehaji na to, ze to po nich "nekdo" uklidi
...

* predbihani ve fronte: fronty se stoji skoro na vsechno, zpravidla
frontu usmernuji kovova zabradli, jenze i k takovemu koridoru se tvori
fronta, kde dochazi k boji o pozice, zda se, ze bez koridoru by doslo
k neprehlednemu zmatku. Obcas se snazi frontu usmernovat "bacharka" [
vetsinou baba v uniforme] a ta je pekne prisna, stalo se nam, ze nas
zaradila do fronty, prestoze jsme vubec nechtely, jenze stat jen tak
beze smyslu v prostoru je proste nepripustne :]

* prechazeni ulice: pruvodce Lonely Planet radi, ze pri prechazeni
ulice je vhodne se rozhlizet 360 stupnu a pouzivat sesty smysl, je to
pravda, obcas mame pocit, ze do nas klidne najedou kolem, motorkou,
autem... spise nez brzdu pouzivaji klakson. Nekteri ridici zcela
ignoruji na prechodu barvy semaforu, takze prechazeni osmiproude ulice
je nekdy velmi narocne...

Jina kultura, jiny mrav :] a jeste jedna zazitek vypovidajici o
zvlastnim cinskem chovani: V Shahe na nadrazi byl u vchodu rentgen,
stejne tak jako na kazdem nadrazi, jenze ze zacatku byl vypnuty a
nevyskytovala se u nej zadna uniforma, vsichni cestujici tedy mohli
vejit do cekarny bez kontroly a cekat v klidu na vlak. Priblizne 20
minut pred odjezdem vlaku prisla obsluha rengenu a zapnula jej. Plna
cekarna lidi se razem zvedla, popadla sva zavazadla, vysla ven,
zaradila se do fronty a nechala se zrentgenovat, prestoze to bylo
uplne od veci. Proc??? :]

China 2012 - 3. část - Čína "hory & příroda"

Ni Hao,

zdravim vas a posilam dalsi prispevek. Posledni dva dny byly skutecne intenzivni, tak se mi snad podari vse popsat v dostatecne pestrych barvach. Dodavam, ze jsme v naprostem poradku, krome rymicky a bcasnych zazivacich obtizi {my to rikaly, ze jogurty patri do lednicky!} nas nic netrapi, hmyz nas nekouse, hlad mame porad, ale semtam o nejakou ryzi zavadime... Deste, ktere zasahly a ochromily Peking,  nas sice zastihly, ale jsme uz dost daleko a je tu zase krasne slunecno.

6. DEN - 20.7. Wutai Shan

Jak jsem zminila v poslednim prispevku, sesty den jsme se presunuly do Wutai Shanu. Nas knizni pruvodce o nem psal jako o mistu klidu, plnem budhistickych klasteru, krasnych hor a spiritualnich zazitku. Ano, klasteru tam bylo skutecne mnoho. To, ze jsou obklopeny odpornymi prizemnimi domecky, ktere snad ani nejde nazyvat vesnicemi a ktere v oci svitily a blikaly, o tom taktne mlcel. O tom, ze hory pres neprustrelny smog nebudou videt a ze zazitky budou spis depresivni, tom se take radeji nezminoval... Prijezd k veceru, povinne jsme musely pri vstupu do arealu zaplatit cca 500Kc, ktere mely zahrnovat vstupy do klasteru a autobusovou dopravu po narodnim parku zdarma. Jelikoz klasteru tam bylo asi padesat a pro nas vsechny stejne,tak to pro nas tak zajimave nebylo. Naopak jsme se tesily, ze se nechame vyvezt autobusem kousek pod vrcholky tritisicovych stitu, pres ktere pak po turistickem chodniku pesky pujdeme na dalsi terasy a bude to krasa, vyhledy, klastery, cerstvej vzduch  - no proste horska turistika, konecne, po tech smoguplnych mestech. Hm. Nase pokusy o dosazeni hor skoncily jezdenim autobusem po hlavni silnici mezi horami sem a tam, jelikoz nikdo nebyl schopny nam rict ani nakreslit ci zahrat pantomimou, jak se tam dostaneme a kde to vubec je. Ani cestovni kancelar, ani mnichove, ani policajti nam nebyli schopni poradit.

Nakonec se nam podarilo najit misto opdjezdu, ale zjistily jsme, ze cesta stoji cca 250Kc...coz ne tak docela odpovidalo nasi predstave o doprave zdarma. Z celeho mista na nas zacala padat tisen. Klastery narvane turisty, hlavni cesta ve vystavbe takze vsude nepretrzity bordel z buldozeru, jerabu, asfalteru a jim podobnych. Nad celym udolim priserny smog, pres ktery nebylo videt ani slunce, natoz pak hory - aby ne, kdyz vsichni topi hnedym uhlim, aby mohli varit. Vsude draho. Hlad...Z jidla se tu opet stal boj o preziti. Bohuzel mame hodne omezeny rozpocet a nemuzeme si dovolit jidlo v restauracich, velka napln naseho dne je proto hledani jidla, ktere je pozivatelne, chutne a zaroven zdravi nebezpecne. Jako jistoty tu mame akorat ryzi, ovoce a cinske polevky s obcasnymi svetlymi okamziky.

WuTai Shan 

7. DEN - 21.7. - WuTaiShan - TaiYuan

Na tento den byl v planu vylet do kopcu k opustenemu klasteru, kde byly predchozi den nase spolucestovatelky Petra a Silva a vratily se nadsene, jaka je to krasa, ticho, mnisi, priroda, modre nebe... Ze by snad...? Nikoliv. Celou noc lilo jako z povestne konve a jeste o neco vic. Lilo i rano a lilo cely den. V Pekingu byl nejhorsi dest za sedesat let a cele provincie byly zaplavene vodou. Rano jsme se proto sbalily a po hodinovem brodeni se v lijaku po kotniky v proudech vody valicich se po silnici a snaze zjistit, co a odkud jede do nasi dalsi zastavky, jsme se konecne nacpaly do spravneho autobusu, za pobaveneho sledovani celeho busu jsme se prevlekly do sucheho a vyrazily dolu z hor, viditelnost cca na 5 metru nam v tech serpentynach take mnoho klidu nedodala. Ale vse dobre dopadlo a my prestoupily na vlak do TaiYuanu [4 mil. obyv], protoze do Pingyao [45 tis. obyv], kam jsme chtely, uz vlak nejel. No co, rekly jsme si, tak tam nekde prespime a rano hned pojedeme dal. Privitalo nas silene rusne blikajici mesto utapejici se ve smogovem saunovem oparu. Nasly jsme ubytovani, cena vyborna, radovaly jsme se, jen 120Kc za pokoj. To, kam jsme pak vkrocily, jde jenom tezko popsat. Podzemni ubytovna pro mistni, bez oken, dlouhe chodby, po stranach pokoje, smrad z cigaret, pokoje horsi nez ve vezeni, ale aspon v nich nic nebehalo. V tom mem a Mk. navic potopa - na chodbe tekly trubky s vodou. Zachody? Nepopsatelne, pouzit jsme je skutecne nemohly. Sprcha? Hadice ze stropu, studena voda, dira v zemi. Fotky nemame, praskla by nam cocka...S odporem jsme se obute oplachly a omamene slivovici se snazily usnout. Jeste ze s sebou mame povlaky na periny misto spacaku, do kterych jsme se zachumlaly a tesily se na rano. Bylo tam bezpecno, na recepci byly moc mile pani, ktere tam byly celou noc, daly se s nama do cesko-cinske reci, obdivovaly nase fotky v pasech a jak jsme krasne...ale ty podminky, ve kterych mistni normalne ziji, protoze si vic nemohlou dovolit, z tech na nas padla skutecna tisen a rano jsme byly uz pred sestou vzhuru a velmi rychle jsme opoustely nase nejhorsi ubytovani v zivote. Brrr.

Ve vlaku

8. DEN - 22.7. - Pingyao

Rano uprk po poloprobdele noci na vlak a po necelych dvou hodinach jsme vystoupily v jinem svete. Krasne historicke mestecko, domecky, modre nebe nad hlavou a luxusni ubytovani ve starem prizemnim domecku, dvere z pokoju vedou do ctvercoveho atria, kde se ji, sedi a odpociva. Na obed tam prisel zajezd cinskych turistu [jine tu ostatne potkavame jen velmi velmi zridka], kteri to meli jako zastavku na trase po Cine. Umeli anglicky, dali se s nami do reci a pozvali nas ke stolu na obed. Vetsinou se tu ji tak, ze se da vsechno jidlo na talirich na stul a kazdy si nabira to, na co ma chut. Zacaly jsme opet verit, ze svet se dostava do rovnovahy a predchozi ne uplne vesele dny uz jsou za nami. Je tu moc krasne, lide mili, historicke mesto rozlehle, minimum aut, zadny smog, dokonce je i videt na kopce v dali za mestem. Myslim, ze tu par dni zustaneme :]

překrásné PingYao

Mejte se moc hezky, priste snad budou snad same pozitivni zpravy. Za chvili je cas vecere, tak nam drzte palce :]

Ji. & Mk.

China 2012 - 2. část - "Čína aromatická"

Mili ctenari,

tezko se tomu veri, ale po trech dnech jsme opet narazily na internetovou kavarnu, takze vam muzu popsat nase dalsi dny v Zemi stredu a par nezapomenutelnych zazitku, ktere nebyly nekdy uplne pozitivni, vzdy ale hodne intenzivni :]

4. DEN 18.7. - DaTong

Noc v luxusnim hotelu preckana bez uhony, na manzelske posteli pod jednou perinou s Mikee jsme se docela i vyspaly :]

Predchozi den vecer jsme se posadily na schody pred hotel, popijely pivo a vymyslely plan na dalsi cestu. Okamzite se kolem nas zase vytvoril hloucek lidi, kteri nas nepokryte sledovali a kdyz nam jedna moc mila mlada cinanka zacala radit s cestou a dopravou, behem chvile se kolem nas vytvoril dav s vice nez triceti lidmi a byla to velka zabava pro vsechny. Legrace je, ze na nas porad mluvi cinsky, smeji se, ale my jim nerozumime, tak se taky smejeme a hrajeme tu vlastne takove aktivity navostro - porad nekomu neco vysvetlujeme, predvadime nebo kreslime na papir :] a zatim to funguje. Nase venkovni posezeni skoncilo tim, ze za nami prisla recepcni hotelu - anglicky nemluvici - s papirkem, na kterem mela napsano, ze neni dobre, abychom tam nadale sedely a bavily se a ze mame jit dovnitr.  A tak jsme sly, konec predstaveni, tady se prece musi poslouchat!

Party před hotelem :)

V planu byl na tento den vylet do nedalekych jeskyni Yungang, kde je nejvetsi prehlidka budhistickeho socharskeho umeni a celkem asi 51 000 soch Budhy, takze to bylo hodne pestre :]. Cestovani mistni dopravou jsme zvladly bravurne i s bezchybnym prestupem a presunuly jsme se z neskutecnym smogem zahaleneho DaTongu k o neco mene smogovym jeskynim. Smog je tu vsude sileny, provincie Shanxi, ve ktere se nachazime, je nejvice postizena smogem hlavne proto, ze se zde tezi hnede uhli a to hned cela 1/3 produkce cele Ciny. Nebylo proto divu, ze z chramu a jeskyni byl vyhled primo na hnedouhlenou panev :] Jeskyne byly ale moc hezke, uvnitr chladek a tisice Budhu, chramy hezke, budto nove postavene nebo zasadne zrekonstruovane, ale vysledny dojem nebyl spatny. 

jeskyne Yungang

Cena za vstup silene vysoka jako vsude v cine, jakmile je nekde neco zajimaveho, hned je tam nehorazne vstupne, v pripade jeskyni to bylo pres 500kc. Nastesti jsme mely studentskou slevu a nase karticky jsme pujcily i holkam spolucestovatelkam, tak nas to vyslo na polovinu, ale i tak...Cesta zpatky uz tak hladka nebyla, aneb ne vzdy, co je v pruvodci, je pravda. Tak jsme si uzily okruzni cestu busem skrz cely Datong (1 mil obyvatel), ktera trvala asi hodinu, abychom se pak konecne dostaly do centra a zasly na veceri do stejneho podniku jako den predtim, kde jsme se opet skvele najedly ryze a ruznych smesi masa a zeleniny. Obsluha se mohla zblaznit nadsenim, manazerka nas vitala u dveri, za zady jsme mely dva cleny personalu, cokoliv jsme chtely, jsme hned dostaly, no proste zivot celebrit...:]

5. DEN - 19.7. - DaTong - Wutai Shan

Rano v 9:30 nam jel autobus do Wutai Shan, v panelakove jmenem Datong nemelo smysl zustavat, kvuli smogu vubec nebylo videt slunce ani nic moc dalsiho, navic se tam uplne vsude stavi nove 30 patrove a vyssi domy, takze je tam k smradu z okolnich tovaren jeste prach a ruch ze staveb a my jsme chtely spis "hory & prirodu". Zabava zacala hned na nadrazi, verejnou dopravou jsme ho trefily sice hned napoprve, listky byly ale uz vyprodane a dalsi bus jel az za 5 hodin. Cekat se nam tedy moc nechtelo, a tak jsem dostala skvely napad jet taxikem - neni to tu tak drahe jako u nas, navic jsme ctyri, takze akorat do jednoho auta. Teda - do jednoho stredoevropskeho auta...Smlouvani opet velka zabava pro siroky okruh pozorovatelu, ale nakonec se mi se Silvou podarilo domluvit cenu 100 juanu na osobu, pricemz bus stal 75 (1 juan = 3.3Kc). 

Je libo meloun? 

Drobny detail byl v tom, ze tu jezdi same auta - sedany. Takze dva batohy byly v kufru, dva na nas trech na zadni sedacce :] domluva s taxikarem znela, ze v jeho taxiku popojedeme cca 10min od nadrazi a tam bude pripraveny jeho kamarad s druhym autem, on nemuze ven z mesta, kamarad do centra. No...cestou jsme zjistily, ze zadneho kamarada domluveneho nema a cestou se ho teprve snazi sehnat...po hodine jezdeni po meste v prachu a smradu jsme toho mely celkem dost a donutily jsme ho, aby nas odvezl zpatky na nadrazi, coz neochotne udelal. Nezaplatily jsme mu nic, bylo nam ho sice lito, stravily jsme tim celkem skoro dve hodiny, ale to je riziko nejisteho podnikani...Z peti hodin cekani na bus byly razem 3 :] tak jsme si udelaly instatni cinske nudle, ktere prodavaji uplne vsude a vsude je take k dispozici zdarma horka voda, mely jsme tedy obed jako vetsina lidi na nadrazi, kteri nas cele tri hodiny cekani pozorovala a navazovala kontakt. Lidi jsou tu vazne moc mili. Cesta busem jako v mrazaku, klimatizace je tu hodne popularni, takze mam peknou rymicku. Stoupaly jsme v serpentynach do hor a po temer peti hodinach cesty jsme vystoupily ve Wutai Shanu, vesnici v horach, kde je obrovska koncentrace budhistickych klasteru. Ale o pobytu tady az v pristim prispevku :] je to tu taky hodne zajimave...a intenzivni :]

Hlavní silnice ve WutaiShanu - "made in China"

Za drobnou zminku stoji snad jeste mistni toalety, coz je casto skutecne nadnesene slovo. Lide tu nejsou vubec zvykli na soukromi - aby taky jo, pri jejich poctu :] a take ho moc nerespektuji u druhych. S tim, ze tu budou turecke zachody, jsme pocitaly. S tim, ze tu bude bordel a smrad, take. Na nadrazi v Datongu nas lehce prekvapilo, kdyz misto zachodu byl jen asi 6m dlouhy zlab, ale porad nad nim byly alespon jednotlive prepazky, ktere sice nesly zavirat, ale aspon neco...Vrcholem pak byla zastavka na odpocivadle, kde byla jedna velka mistnost, ve ktere byly v betonu vedle sebe tri diry a nic jineho. Ty diry pak vedly do nadrze vedle techto luxusnich toalet. Punk's not dead ;]

Mejte se moc hezky,

Ji. & Mk.

China 2012 - pekingske metro

OKENKO PRO HOSTA aneb JAK TO VIDI MIKEE:

Metro v Pekingu nas velmi prekvapilo svou prehlednosti a organizaci, ovsem slabe a neprubojne povahy by se mely tomuto mistu radsi obloukem vyhnout. Prvni prekazka, ktera musi byt pri vstupu zdolana je pruchod bezpecnostnim ramem, a rentgen zavazadel, takze pokud nesete velky batoh, neni to zrovna lehky ukol. Nasleduje nakup jizdenky, bud v automatu, ale k tomu potrebujete konkretni obnos a neni jasne, zda Vam automat vrati drobne..., dalsi moznosti je vystat radu u okenka, kde se tlaci bezpocet cinanu a vzajemne se predbihaji, takze nezbyva nez take bojovat ostrymi lokty. Pekingske metro je levne a spolehlive, jakakoli vzdalenost v jakemkoli case stoji pouze 2 Yuany, coz je priblizne 7 Kc. S nakoupenou jizdenkou se dostanete pres turnikety a nechate se masou unaset na nastupiste. Vlaky jezdi snad kazdou minutu, jsou dlouhe, prostorne a precpane. Cestujici se serazuji na sipkach, u kterych obcas stoji baba "usmernovacka fronty", ktera do mikrofonu vynada vsem, kteri vybocuji z rady. Pote, co prijede metro mohou nastat dva scenare: pokud baba "usmernovacka fronty" u dveri chybi nebo nechybi, ale nedava pozor, po otevreni dveri se zacnou vsichni hrnout dovnitr, ale zaroven dalsi masa vystupuje, takze dojde k nerizene mele, komu se podari nastoupit a vystoupit, ten vitezi... druhou variantou je situace, kdy baba dava pozor a zamezi mele mezi dvermi - nejdriv vytahuje lidi, co vystupuji pomalu [taha je za ruce, za tasky ...] a potom popostrkuje lidi dovnitr, nakonec vmackne zbytek dovnit, aby se mohly zavrit dvere. My jsme mely to stesti, ze v nejvetsi tlacenici se nas 2 baby "usmernovacky fronty" ujaly a zaradily nas do fronty, abychom mohly v poradku nastoupit, pritom vesele povykovaly neco cinsky do mikrofonu, takze cele metro vedelo, ze budou nastupovat ctyri belosky :] Uvnitr vagonu je vetsinou velka hustota lidi i vzduchu a par zastavek pred vystupem je potreba se pripravit na boj o vystup - nikdo nikomu neuhyba, nikdo nema prednost, proste silnejsi vyhraje :]

Jizda metrem je cenna zkusenost, ale jizda vlakem, to je teprve neco! :]

China 2012 - 1. část - "Ni Hao"

Postřehy z další cesty za dobrodružstvím, tentokrát do Země středu - do Číny. Plán nemáme, uvidíme, kam nás čínské vlaky zavezou. 

Zdravim z Datongu, kam jsme se dneska presunuli z Pekingu. Je to tu... velmi zajimave. Cesta probehla bez problemu, nocleh v Kyjeve take a hned na letisti jsme se potkaly se dvema dalsimi ceskami, se kterymi jsme se daly do reci a ted spolu cestujeme, je to vetsi legrace - hlavne pro mistni. Jsme tu pro ne obrovskou atrakci, porad si nas a s nami na ulicich foti, rikaji nam, jak jsme krasne, zdravi nas a bez ostychu se zastavuji a ziraji - doslova :]

1. - 2. DEN 15.-16.7. - Peking

Do Pekingu jsme priletely pred patou rano a diky sestihodinovemu casovemu posunu jsme prisly o noc, takze jsme toho mely tak akorat. Ja s Mikee jsem navic stravila predchozi noc v Kyjeve v hostelu na pokoji se ctyrma klukama, z nichz jeden celou noc chrapal jak drevorubec, navic jsem spaly nahore na palandach bez zabradli, takze kombinace chrapani a strachu z padu nam moc spanku take nedoprala. Cesta z letiste bez problemu, mistni sice skoro vubec neumi anglicky, ale jsou moc ochotni, takze se vzdycky nejak domluvime. Ubytovaly jsme se v Youth hostelu naproti nadrazi - mely jsme dokonce i pokoje s okny, coz tam mela asi jen polovina... sly na chvili spat a pak se vydaly objevovat mesto. Kde jinde zacit nez na namesti Nebeskeho klidu, kde odpociva sam velky bratr M.o...Namesti je obrovske, mauzoleum hranate a peclive strezene, prilehla historicka ctvrt nakasirovana, ulicky hned vedle proste a plne skutecneho zivota mistnich. Na namesti se s nami porad nekdo fotil, idealne tak, aby se za nami ve vsi krase tycil obraz velkeho Bratra, ktery visi na hradbach dalsi historicke casti - Zakazaneho mesta.

Peking - kulinářská ulička

Druhy den se Peking zahalil do ukazkoveho smogu, ze by se dal krajet, a my jsme jely na temer povinnou navstevu Velke cinske zdi a stalo to za to. Chtely jsme sice jet na mene turistickou cast, ovsem nebylo nam to umozneno a byly jsme vmanipulovany do jineho autobusu a odvezeny jinam :] spolecne s neskutecnym mnozstvim cinanu jsme pak lezli po zdi a byla to zabava, opet budeme zdobit mnoho cinskych fotoalb...Vecer byla prochazka kulinarskou ctvrti, kde bylo vse mozne - hadi, skorpioni, pavouci, brouci, kobylky, zelvy...ale tyhle pokusy uz mame za sebou z minule asijske vypravy, takze jsme si daly nudle, pohadaly se s prodavaci, kteri se nas snazili natahnout - vyhraly jsme :] - a sly kupovat listky na vlak, coz znamenalo hodinu ve fronte na preplnenem nadrazi.

Velká čínská zeď - Badaling

3. DEN 17.7. - Peking - Datong

Rano vstavani v pet rano - jojo, je to dovolena plna pohody a relaxu :] - a cesta do Datongu na zapad od Pekingu. Porad nas tu nekdo organizuje a rika nam, co a jak mame delat. Cestovani metrem, razeni se na prechodu, kupovani jizdenek na vlak...Vsechno musi mit svuj rad, co je jinak, je nepripustne a je rychle napravovano. Dnesni cesta vlakem byla proto skutecnym zazitkem. Jen pro vstup do vlaku jsem se museli 4x prokazat jizdenkou a projit kontrolou a rentgenem zavazadel jako na letisti. Pri usazovani jsem pak byli neustale napominany a usmernovany, co smime a nesmime delat. Zni to absurdne, ale bylo to skutecne tak. Batohy musely byt polozeny na policich nad nasimi hlavami podle nam neznameho radu. Musely lezet vyrovnane podel steny, pokud byl nejaky nakrivo, uniformovany chlapik ho bleskurychle narovnal. Pod nohy si dal ubrousek, aby botou neuspinil sedadlo, na nej si stoupnul za zada sediciho cestujiciho a rovnal. Nepripustne byly take precuhujici popruhy od batohu, ktere visely dolu. Okamzite byly zastrceny tak, aby nenarusovaly vysledny dojem. U kazdeho sedadla byly hacky, ovsem byly urcene pouze na veseni obleceni.  Kdyz jsme si na ne povesily igelitku s jidlem na cestu, byly jsme ve vterine upozorneny, ze to by tedy neslo. Problemem byl i trochu pomackany podhlavnik, ktery byl pod nasi hlavou okamzite narovnan. Zametani a vytirani celeho vagonu v pravidelnych intervalech snad nestoji ani za zminku. Pomyslnou tresnickou se stalo rovnani zaclonek, ktere musely byt presne poskladany a zastreceny pod zaves, vsechny na pravou stranu. Vse se opakovalo celou cestu mnohokrat, o zabavu jsem proto mely postarano celych sedum hodin, kterych jsme tech 250km z Pekingu do Datongu jely :] Krajina se nam menila pred ocima, presunuly jsme se na zapad smerem k Mongolsku a pousti Gobi, takze je to tu hodne vyprahle. Datong je ukazkovej panelakov :] Hned na nadrazi nas odchytil nahanec a zajistil nam hotel, ale cena je dobra a hotel luxusni.

Peking - náměstí Nebeského klidu + Zakázané město

Jinak se tu mame dobre. Pripadame si jako celebrity, na ulicich nas zdravi kazdy druhy, foti se s nami, dokonce i manazeri z fastfoodu byli pocteni nasi navstevou natolik, ze museli mit nasi spolecnou fotku, tak jsme zvedave, na ktere zdi u nich budeme viset :]  S jidlem uz je to o neco lepsi, ale zacatky byly zase zajimave, jidlo bud hodne pali, nebo nema chut, nebo s sebou prinasi nezadouci pruvodni jevy, zajezd byl proto docasne pojmenovan jako "Cina drsna & kulinarska" :]. Teplo je tu tak akorat, da se to prijemne snaset, lide jsou moc ochotni a vzdycky nam nekdo pomuze a poradi.

Mejte se krasne,

Ji. & Mk.

Fotky jsou ZDE