China 2012 - 3. část - Čína "hory & příroda"

Ni Hao,

zdravim vas a posilam dalsi prispevek. Posledni dva dny byly skutecne intenzivni, tak se mi snad podari vse popsat v dostatecne pestrych barvach. Dodavam, ze jsme v naprostem poradku, krome rymicky a bcasnych zazivacich obtizi {my to rikaly, ze jogurty patri do lednicky!} nas nic netrapi, hmyz nas nekouse, hlad mame porad, ale semtam o nejakou ryzi zavadime... Deste, ktere zasahly a ochromily Peking,  nas sice zastihly, ale jsme uz dost daleko a je tu zase krasne slunecno.

6. DEN - 20.7. Wutai Shan

Jak jsem zminila v poslednim prispevku, sesty den jsme se presunuly do Wutai Shanu. Nas knizni pruvodce o nem psal jako o mistu klidu, plnem budhistickych klasteru, krasnych hor a spiritualnich zazitku. Ano, klasteru tam bylo skutecne mnoho. To, ze jsou obklopeny odpornymi prizemnimi domecky, ktere snad ani nejde nazyvat vesnicemi a ktere v oci svitily a blikaly, o tom taktne mlcel. O tom, ze hory pres neprustrelny smog nebudou videt a ze zazitky budou spis depresivni, tom se take radeji nezminoval... Prijezd k veceru, povinne jsme musely pri vstupu do arealu zaplatit cca 500Kc, ktere mely zahrnovat vstupy do klasteru a autobusovou dopravu po narodnim parku zdarma. Jelikoz klasteru tam bylo asi padesat a pro nas vsechny stejne,tak to pro nas tak zajimave nebylo. Naopak jsme se tesily, ze se nechame vyvezt autobusem kousek pod vrcholky tritisicovych stitu, pres ktere pak po turistickem chodniku pesky pujdeme na dalsi terasy a bude to krasa, vyhledy, klastery, cerstvej vzduch  - no proste horska turistika, konecne, po tech smoguplnych mestech. Hm. Nase pokusy o dosazeni hor skoncily jezdenim autobusem po hlavni silnici mezi horami sem a tam, jelikoz nikdo nebyl schopny nam rict ani nakreslit ci zahrat pantomimou, jak se tam dostaneme a kde to vubec je. Ani cestovni kancelar, ani mnichove, ani policajti nam nebyli schopni poradit.

Nakonec se nam podarilo najit misto opdjezdu, ale zjistily jsme, ze cesta stoji cca 250Kc...coz ne tak docela odpovidalo nasi predstave o doprave zdarma. Z celeho mista na nas zacala padat tisen. Klastery narvane turisty, hlavni cesta ve vystavbe takze vsude nepretrzity bordel z buldozeru, jerabu, asfalteru a jim podobnych. Nad celym udolim priserny smog, pres ktery nebylo videt ani slunce, natoz pak hory - aby ne, kdyz vsichni topi hnedym uhlim, aby mohli varit. Vsude draho. Hlad...Z jidla se tu opet stal boj o preziti. Bohuzel mame hodne omezeny rozpocet a nemuzeme si dovolit jidlo v restauracich, velka napln naseho dne je proto hledani jidla, ktere je pozivatelne, chutne a zaroven zdravi nebezpecne. Jako jistoty tu mame akorat ryzi, ovoce a cinske polevky s obcasnymi svetlymi okamziky.

WuTai Shan 

7. DEN - 21.7. - WuTaiShan - TaiYuan

Na tento den byl v planu vylet do kopcu k opustenemu klasteru, kde byly predchozi den nase spolucestovatelky Petra a Silva a vratily se nadsene, jaka je to krasa, ticho, mnisi, priroda, modre nebe... Ze by snad...? Nikoliv. Celou noc lilo jako z povestne konve a jeste o neco vic. Lilo i rano a lilo cely den. V Pekingu byl nejhorsi dest za sedesat let a cele provincie byly zaplavene vodou. Rano jsme se proto sbalily a po hodinovem brodeni se v lijaku po kotniky v proudech vody valicich se po silnici a snaze zjistit, co a odkud jede do nasi dalsi zastavky, jsme se konecne nacpaly do spravneho autobusu, za pobaveneho sledovani celeho busu jsme se prevlekly do sucheho a vyrazily dolu z hor, viditelnost cca na 5 metru nam v tech serpentynach take mnoho klidu nedodala. Ale vse dobre dopadlo a my prestoupily na vlak do TaiYuanu [4 mil. obyv], protoze do Pingyao [45 tis. obyv], kam jsme chtely, uz vlak nejel. No co, rekly jsme si, tak tam nekde prespime a rano hned pojedeme dal. Privitalo nas silene rusne blikajici mesto utapejici se ve smogovem saunovem oparu. Nasly jsme ubytovani, cena vyborna, radovaly jsme se, jen 120Kc za pokoj. To, kam jsme pak vkrocily, jde jenom tezko popsat. Podzemni ubytovna pro mistni, bez oken, dlouhe chodby, po stranach pokoje, smrad z cigaret, pokoje horsi nez ve vezeni, ale aspon v nich nic nebehalo. V tom mem a Mk. navic potopa - na chodbe tekly trubky s vodou. Zachody? Nepopsatelne, pouzit jsme je skutecne nemohly. Sprcha? Hadice ze stropu, studena voda, dira v zemi. Fotky nemame, praskla by nam cocka...S odporem jsme se obute oplachly a omamene slivovici se snazily usnout. Jeste ze s sebou mame povlaky na periny misto spacaku, do kterych jsme se zachumlaly a tesily se na rano. Bylo tam bezpecno, na recepci byly moc mile pani, ktere tam byly celou noc, daly se s nama do cesko-cinske reci, obdivovaly nase fotky v pasech a jak jsme krasne...ale ty podminky, ve kterych mistni normalne ziji, protoze si vic nemohlou dovolit, z tech na nas padla skutecna tisen a rano jsme byly uz pred sestou vzhuru a velmi rychle jsme opoustely nase nejhorsi ubytovani v zivote. Brrr.

Ve vlaku

8. DEN - 22.7. - Pingyao

Rano uprk po poloprobdele noci na vlak a po necelych dvou hodinach jsme vystoupily v jinem svete. Krasne historicke mestecko, domecky, modre nebe nad hlavou a luxusni ubytovani ve starem prizemnim domecku, dvere z pokoju vedou do ctvercoveho atria, kde se ji, sedi a odpociva. Na obed tam prisel zajezd cinskych turistu [jine tu ostatne potkavame jen velmi velmi zridka], kteri to meli jako zastavku na trase po Cine. Umeli anglicky, dali se s nami do reci a pozvali nas ke stolu na obed. Vetsinou se tu ji tak, ze se da vsechno jidlo na talirich na stul a kazdy si nabira to, na co ma chut. Zacaly jsme opet verit, ze svet se dostava do rovnovahy a predchozi ne uplne vesele dny uz jsou za nami. Je tu moc krasne, lide mili, historicke mesto rozlehle, minimum aut, zadny smog, dokonce je i videt na kopce v dali za mestem. Myslim, ze tu par dni zustaneme :]

překrásné PingYao

Mejte se moc hezky, priste snad budou snad same pozitivni zpravy. Za chvili je cas vecere, tak nam drzte palce :]

Ji. & Mk.