China 2012 - 5. část - "rosa na kolejích"

12. -13. DEN - 26. -27. 7. - Xi'an

Cesta vlakem byla opet zajimava. Byla sice pres noc, ale jedine, o cem se nam mohlo zdat, byl spanek. Vlak byl narvany, hodne lidi ani nemelo to stesti, jako my, a cestu misto na "hard seat" [polstrovane sedacky obalene igelitem, poloha sezeni velmi velmi vzprimene] stravili ve stoje v ulicce nebo sezenim vsude mozne [ble]. Stridave jsme se pokousely spat na stolecku pred nami nebo oprene poruznu o sebe, ale moc jsme toho nenaspaly. Na nadrazi v Xianu jsme proto v sest rano vypadly z vlaku jako zmuchlanej papir :] a podle instinktu a doporuceni pruvodce hledaly ubytovani. To se nam po kolecku po meste nakonec podarilo a bydleli jsme v krasnem youth hostelu s prekrasnym dvoreckem, zahradkou s bambusy, tekouci vodou a moc milymi lidmi.

Xi'an - hostel

V planu jsme mely zustat tu dva dny a pak se presunout do nedalekych hor a do prirodni rezervace, kde se daji pozorovat Pandy. Skoro jsem se zacala tesit, ze by snad konecne, hory...? Priroda...? Z omylu nas vyvedla recepcni v hostelu, ktera nam sdelila, ze do rezervace za pandama jako cizinci nesmime a do hor take ne, protoze je to vojensky prostor...auuu...

Zacinalo to pomalu vypadat, ze z meho cinskeho snu "o mestu bez smogu, horach bez lidi a tricku z bavlny" se splni jen ten prvni. Vecery travene planovanim dalsi trasy se ale vyplatily a my se dalsi den presunuly na sever do mesta Hancheng. Dva dny v Xianu jsme travily bloumanim po meste a pozorovanim, jak jine zase je. Konecne jsme se take dostaly do mesta, kde se dalo celkem normalne dychat a take chodit po ulicich. Nejzajimavejsi byla muslimska ctvrt a hlavne stanky s jidlem, ktere byly doslova vsude, a take siroke bulvary po celem meste - takhle nejak si predstavuju Ameriku. Vysoke domy, vsude svetla a blikajici reklamy, bary, drahe obchody, pred nimi poulicni prodavaci vseho mozneho...Druhy den jsme se chtely jit projet na kolech po hradbach mesta, ale bylo uz pet hodin a kola uz se nepujcovaly :] ani nam to nevadilo, bylo pres ctyricet stupnu...

Xi'an - muslimská čtvrť

14. DEN - 28.7. - Xi'an - Hancheng

Opet den ve znameni presunu, tentokrat z mesta Xi'an do Hanchengu.Tato dve mesta jsou od sebe sice jen 300km daleko, vlakem jsme to ale jely pres osm hodin a to vse za krasnych 59Kc :]  vyrazily jsme v poledne a na miste jsme byly uz za tmy. Cesta byla opet trochu silena...Nastesti jsme zase stihly koupit mista na sezeni a ve vlaku si pocinaly jako domorodci. Kluk vedle nas se pekne roztahoval, navic zacal kourit, takze jsme mu to vsechno zakazaly a ani se nebranil :] Moc jsme si toho do vlaku nebraly, vzdycky predtim totiz nekolikrat za cestu projizdelo nekolik vozicku s jidlem a pitim. Vodu si uz nekupujeme, od domorodcu jsme okoukaly, ze s sebou vsude nosi plastovou lahev z cajem, kterou prubezne doplnuji, a tak to delame taky. Horka pitna voda je tu zadarmo vsude - na nadrazich, ve vlacich v kazdem vagonu, v restauracich...spocitaly jsme si, ze za cely mesic dovolene tak usetrime skoro dva tisice Kc. Vzaly jsme si tedy jenom instantni nudle a caj, s tim ze si je jen zalejeme vodou a teple dobre jidlo si koupime ve vlaku. To jsme ale jeste nevedely, jakym vlakem to pojedeme. Uz na druhe stanici za Xianem byl narvany tak, ze pristoupivsi vesnicane sedeli vsude - na sedackach pro tri sedeli po peti, v ulickach, ze kterych se o nas poruznu opirali, pod umyvadly, v policich...proste vsude. Horka voda ve vagonu postupne dosla a vozik uz nejezdil. Hlad jsme tedy zahanely nozouve - ja zalozni mistni plechovkou s lusteninami, ktere plavou v odpornem sladkem slizu, Mikee si dala nejake veci na spejli zatavene v igelitu, takze opet cina kulinarska :] 

Ve vlaku - ve směru pohledů sedí Mikee

Po ctyrech hodinach nastala uz celkem krize, jelikoz nam dosla voda a vypadalo to, ze poprve pouzijeme tablety na sterilizaci vody, moc se nam do toho ale nechtelo, vodu z vlakoveho zachodu nepijeme ani doma, natoz pak tady... Ve vlaku bylo nedychatelno, o klimatizaci se staraly jen vetraky u stropu a my se vydaly na cestu pro vodu, coz nebylo diky oblozenosti vlaku nic jednoducheho. Nakonec jsme na ni v sedmem vagonu narazily a pres prekazkovou drahu se stastne dostaly na sva mista. Ve vlaku jsme byli jedini necinani, takze opet velika atrakce, a prestoze jsme vypadaly jako po ctyrech hodinach v saune a naslednem obaleni v prachu, rikali nam spolucestujici, ze jsme very bjutifl. Moc si nas nefotili - jsme v oblasti, kde uz nemaji fotaky ani mobily, tak na nas jenom vytrvale zirali a od pani naproti jsme dostaly ovoce :] byli moc mili, jako vzdycky, a bylo videt, ze jsou uplne jini, proste lide z vesnice, navic i rec se nam zdala byt jinou nez v Xianu, asi nejaky dialekt. Horkou vodu na zaliti kafe jsme pak ziskaly jeste jednou, kdyz uz v celem vlaku nebyla ni kapka - protekcne od pani pruvodci z termosky...

Cesta nakonec dobre dopadla, z okenka byly postupne krasne vyhledy na zvedajici se krajinu a hluboke hlinene kanony, na jejichz dnech se pasly kozy a rostla kukurice a byly videt i pro nas zahadne jeskyne vyhrabane v hline. Nejou to tady tak uplne hory, jak je zname my, vsechno je podivne hlinene. Ubytovaly jsem se hned u nadrazi v hotelu. Otevirani na kartu, klimatizace, TV, zaves u sprchy, brouci v posteli nepresahovali 1cm, takze nestoji ani za zminku - proste luxus...

15. DEN - 29.7. - Hancheng

Luxus ale pouze zdanlivy. Rano me probudil zvuk tekouci vody, nevenovala jsem tomu ale prilisnou pozornost, to je asi nekde ve vedlejsim pokoji....Nebylo ;] koupelna byla cela pokryta jakymsi bahnem a plna vody. Evidentne jim tu moc nefunguji rozvody...No co, rekly jsme si, umyly jsme bahno, posnidaly vlocky s mlekem [na ktere jsem vcera nahodou narazila, konecne normalni snidane!] a vyrazily jsme na vylet do nedaleke historicke vesnicky Dangjiacun. Tam nas odvezl mistni bus, vysadil nas kdesi mezi poli a delejte si co chcete. Tak jsem nekam sly, nic tam nebylo, tak jsem sly doleva, tam byla skladka, pak doprava a hle, tam byla ta vesnicka :] Aspon jsem poradne videly zivot domorodeho zemedelneho lidu, coz casto znamena bordel vsude, paleni odpadku, hromady uhli, ale take hezka policka s kukurici a peprem [strasne paaali...:], usmevave vesnicany volajicich helouuu a troubici v autech, malem jsme zpusobily nejednu dopravni nehodu :] Vsude je tu hrozne hlasity cvrkot, asi jako z cirkularky. Postupne jsme zjistily, ze se line ze stromu, ktere jsou obsypany velkymi cernymi kobylkami...zatim nam nic nedelaji, a tak nam nijak nevadi. Vesnicka, kam jsme mirily, byla zajimava, zil tam jakysi kreslir cinskych znaku. Vedro na padnuti, a tak celkovych cca 7km celkem stacilo. Navic jsme zjistily, ze hledanim jsme nechtene obesly pokladnu a usetrily tak dohromady 200Kc, coz nam pramalo vadilo :]

I kobylka věděla, co se sluší

Jinak se mame porad dobre. Komari jsou stale zakernejsi a kousou do mene obvyklych mist, treba chodidla nebo oboci, zacinam se proto podobat mistnimu lidu. Optimismus nas neopousti, v hrani aktivit [pantomima, kresleni] jsme stale lepsi. V restauracich uz se ani nesnazime mluvit, ale rovnou kreslime obrazky :]

Mejte se moc hezky a o trochu chladneji nez my,

Prachem cest obalene

Ji. & Mk.