28.9.-3.10.2010 - Road trip Zagreb - Sarajevo

6 dní - 2 auta - 10 lidí - 3 země - spoustu zážitků.

Ahoj všem čtenářům!

Opet posílam par radku z meho docasneho domova. Konecne se to tu zase trochu uklidnilo. 24.9. nam skoncil nas skvely jazykovy kurz a bylo na case se presunout do Ljubljane. Ubytovani probehlo bez vetsich problemu, neobeslo se bez neustaleho cekani ve frontach, ale zvladli jsme to. Byla jsem zvedava, jaky pokoj dostanu, ale nakonec jsem si mohla vybrat, v jake budove budu bydlet, takze bydlim primo naproti svoji fakulte a v jedne budove s polskou a ceskou kamaradkou. Mame tu apartman se dvema pokoji a spolecnou kuchyni a koupelnou, neni to luxus, ale stačí to. Co je horší, že v druhém pokoji bydlí kluci a kouří uvnitř, přestože je to zakázané...Takže jsem se včera snažila o výměnu pokoje, což je bohužel možné nejdřív v půlce listopadu, takže jsem se s nimi alespoň domluvila, že nebudou kouřit uvnitř...

Jelikož nám škola začala až 4.10., měli jsme tedy volný týden a s lidmi, se kterými jsem se skamarádila na jazykovém kurzu, jsme se rozhodli udělat výlet na Balkán. Za zvýhodněné cény pro studenty na erasmu jsme si půjčili dvě auta a ve skupině deseti lidí vyrazili do Záhřebu, Banja Luky, Sarajeva, Mostaru, Igrana a Splitu. Záhřeb nic moc, Sarajevo plné historie, Mostar krásný a muslimský, spaní na pobřeží v Igranu a po ránu hned do moře, rychlovka ve Splitu a zpět do podzimní Ljubljany!

Opět se výlet povedl, je to fajn, že už se víc známe a není to jenom potkávání stále nových cizích lidí, al evíme, co od sebe můžeme přibližně čekat. Zítra vyrážíme na další výlet, tentokrát na tři dny do hor, v plánu je zdolání nejvyššího vrcholku, tak snad se vydaří počasí.

Mějte se krásně a po víkendu se opět ozvu,

Ji.

18.-19.9.2010 - Venezia - La Biennale

Ciao,

zatím nemám čas ani sílu napsat víc o víkendu v Benátkách, stihnu pouze konstatovat, že se zase nadmíru povedl. Důkazem nechť je pár fotek zde:

http://picasaweb.google.cz/jitka.br/181992010VeneziaLaBiennale#

Buonanotte!

Ji.

17.9.2010 - vino - Vipava, rafty na Soče

Dobro jutro iz šole!

Zdravim vas z hodiny slovinstiny, ktera dneska probiha v pocitacove ucebne, coz znamena ztratu pozornosti a vyuziti casu k jinym rozlicnym cinnostem, jako je treba hledani mhd v Benatkach apod. O vikendu se tam totiz se ctyrmi dalsimi kamarady chystame na bienale architektury, ktere tam prave probiha a je to skvela prilezitost pro navstevu. Je to odsud dve a pul hodiny vlakem, takze je potreba toho vyuzit, nez odjedu do Lublane. Jedeme v sobotu brzy rano, pujdeme na bienale, prespime tam, v nedeli projdeme mesto a vecer zpet, uz se moc tesim, jede tam nejlepsi vyber ze skupiny, takze to bude urcite zase legrace.

Predevcirem jsme absolvovali vylet za vinem do Vipavskeho udoli a jeho okoli. Bylo to, jak uz to tu byva, zase moc povedene. Zacali jsme sberem hroznu na univerzitnich vinicich, naplneni triceti beden nam trvalo asi dve hodiny a moc jsme se nepredreli, ochutnavani, foceni, vymysleni nesmyslu nam zabralo dost casu :) Bylo krasne, takze prace na vinicich pusobila skoro idylicky.

Po skonceni prace jsme pokracovali na fakultu vinarstvi, ktera je soucati nasi univerzity. Jelikoz jsme byli na vylete cely den a zameskali skolu, meli jsme kratkou hodinu slovinstiny i behem vyletu, coz znamenalo, ze jsme se koukli na film o slovinsku, precetli par slovinskych vet, od Veroniky jsem dostali jako desert skvele vlastnorucne delane tiramisu a pokracovali v programu. Na rade byla ochutnavka vin v k tomu urcene ucebne na univerzite. Zacali jsme lehkym bily, pokracovali starsim a silnejsim a zakoncili jsme cervenym...Jelikoz byly ctyri odpoledne, byli jsme docela radi, ze vin nebylo vic...

ochutnávání vína

Prochazka po vesnicce, zmrzlina a pokracovani dal do male vesnicky jmenem Goče. Tam byl statek ve starem stylu, kde jsme povecereli domaci chleba, syr a vino z vlastniho vinohradu (produkce 8ooo lahvi za rok). Za zvuku zvonu z nedalekeho kostela jsme posedeli na terase, pri posledni sklence vina se kochali zapadem slunce, podivali se do sklipku, ochutnali konak (85%) a pomalu se vydali na cestu domu.



rafty - kdybyste mě nepoznali, jsem vepředu napravo, takže vždy první ve vlně (:


Druhy den byly po skonceni skoly na programu rafty a pocasi jako kdyby to vedelo...Po serii krasnych dnu prisel jeden pro rafty jako stvoreny. Dest, teplota kolem patnacti stupnu, nizka oblacnost, v horach mlha. Nezalekli jsme se ale, na parkovisti jsme se nasoukali do neoprenu a hura do lodi! Prvni cast byla klidnejsi, takze jsem si mohli zaplavat v řece, coz byla pri teplote vody kolem deseti stupnu skvely napad, ale neopren plnil svoji funkci dobre. Stihli jsme se akorat sklouznout po obracenem raftu oprenem o kamen a zacala divocejsi pasaz plna kamenu a pereji. Kameny jsem pocitila obzvlast intenzivne, kdyz jsme narazili na jeden schovany pod vodou, a ja se spanelem Arnauem jsme pekne po zadech sleteli na dalsi ve vode, modriny mam jeste ted, ale byla to legrace, druha lod nas pak o kousek dal vytahla :) Po dvou hodinach jsem toho meli tak akorat dost, rozloucili se s v mlze zahalenou rekou, vytahli lode, v desti se na parkovisti prevlikli z neoprenu a unaveni a plni dalsich skvelych zazitku jsem se vydali na cestu domu.

Ji.

P.S.: Publikovano o neco pozdeji, nestihám (:

14. 9. 2010 - Trieste, Miramare, Grado

Živjo!

Konečně jsem se donutila k napsání dalšího příspěvku. Nechápu jak jsem si mohla myslet, že tu budu mít spoustu volného času. Je sice pravda, že škola nám končí o půl jedné, ale pak jdeme na oběd, do města, na hřiště, na procházku, na kafe, na výlet...a dny utíkají, ani nevím jak.





Víkend byl prostě skvělej. V sobotu jsme jeli společně na výlet do italského Terstu, který je asi 40 km od Nove Gorice. Je to malé městečko, kde nic moc není, zbytky hradu a divadla, ale je tam hezky a je to u moře. Pokračovali jsme k nedalekému zámku v Miramare, kde bych klidně hned zůstala...Je hned na pobřeží, neskutečné výhledy na moře, obrovská zahrada...Moc dobře věděli, proč si ho staví právě tam... Byl postavený až v 19. století, takže i vevnitř je dost zachovalý. Vstup jsme měli zadarmo, protože naše úžasná koordinátorka Veronika opět vyjednala speciální podmínky. Když jsem šla po schodech, abych si namočila nohy v moři, málem jsem do něj sletěla, což ocenili zejména davy na protější straně :) ale naštěstí jsem se jenom trochu omlátila o schody.
U skvělé italské kávy velká legrace při srovnávání slov v čj, slo a it a užívání si naprosté pohody, která v naší skupině panuje, u moře to snad ani nemůže být jinak.




Na cestě zpátky jsme se ještě stavili v Redipuglii u památníku obětem I. sv. války, který je monumentální a působivý, je tam pohřbeno asi 1oo ooo obětí války... Pak už jenom zpátky, koupit víno, společně ho při večeři vypít, pobavit se a pozdě v noci spát. Krásný výlet plný zábavy s příjemnými lidmi.

Nedělní program byl jasný - jet k moři do Grada a strávit u něj celý den. Objednali jsme si zase dohromady minibus, takže pohodlně přímo od ubytovny až na místo. U moře lidí tak akorát, písek šedivý, slunce zářící, voda osvěžující, kamarádi veselí, hrad z písku, bitva v moři, piknik na pláži, zábava veliká, všichni nadšení, skvělý den!





Zítra jedeme na ochutnávání vína a "exkurzi" na vinařskou univerzitu, trhání vína, návštěva míst z dávných dob, ochutnávání vína, večeře, ochutnávání vína, hodina slovinštiny, ochutnávání vína, večer s kytarou, ochutnávání vína...Vše platí univerzita...Veronika je prostě neuvěřitelná!

Ve čtrvtek po škole na rafty na Soču, v pátek večer sama do Lublaně na maďarské kamarády v divadle, v neděli na bienale do Benátek. Není to legrace být studentkou...

Lepo se imejte, lahko noč.

Vaše unavená, spokojená, užívající Ji.

10.9.2010 - Nova Gorica, Slovenia

Aoj všem čtenářům,

opět se hlásím z Nové Gorici, kde už jsem se dokonale zabydlela. Je to tu moc fajn, nějak takhle jsem si erasmus představovala. Celkem je nás tu 28 erasmáků na jazykovém kurzu, po jehož skončení se rozjedeme do různým slovinských měst. Složení je poměrně pestré, Francouzka, Portugalec, Španělé, Němky, Finky, Maďarka, Rumunka, Poláci, Litevka a největší skupina...Češi (1/3 účastníků).

Je to tu skoro jako bychom se vrátili zpátky na základní školu. Od devíti do půl jedné máme školu (intenzivní jazykový kurz slovinštiny) a potom máme volno, které využíváme k objevování okolí. Nová Gorica leží přímo na hranici s Itálii, která je právě asi 2oo metrů ode mě. Do školy chodíme necelé 3 kilometry pěšky mezi hranicemi po území nikoho, cesta vede i bývalým vlakovým tunelem. Ve škole jsme rozděleni do dvou skupin, v jedné jsou obyvatelé slovansky mluvících zemí (Poláci, Slováci a my), ve druhé zbytek Evropy. Slovinština je poměrně jednoduchá a srozumitelná, zpětně jsem ocenila i základy staroslověnštiny. Učí nás dvě dobrovolnice z univerzity, jsou stejně staré jako my a jsou neuvěřitelně milé a ochotné, organizují pro nás výlety a starají se o nás jako o vlastní. S učitelkou druhé skupiny chodím občas na kafe a plánujeme i společné výlety, je moc fajn. Cestou ze školy chodíme někdy přes kopec, kde si k svačině trháme čerstvé fíky, rostou tam i kiwi, ale ještě nejsou zralá (poprvé jsem viděla jak roste kiwi - stejně jako víno na pergolách!). Vracíme se občas přes italskou stranu, která je hezčí než její nová slovinská sestra. Je plná starých úzkých uliček, kostelů a tyčí se nad ní na kopci hrad.

Večery trávíme sledováním filmů, sdruženou zábavou při ochutnávce slovinských vín ve společenské místnosti a dneska se chystáme na objevování nočního života v italské části města. Slovinská část je totiž jinak uplně mrtvá, po příjezdu jsem si myslela, že je ten naprostý klid způsobený nedělním odpolednem, ale v průběhu týdne se ukázalo, že to je trvalý stav.

Na víkend jsem měla v plánu s kamarádem z Prahy výstup na Triglav, nejvyšší horu Slovinska, ale kvůli nedávným sněhovým přeháňkám, nepříznivé předpovědi počasí, plné ubytovně pod vrcholem a varování Slovinců jsme výstup bohužel zrušili a vydáme se nejspíš s ostatními na italské pobřeží do Terstu.

Mějte se moc hezky a napište, jak se máte vy!

Ji.

P.S.: První várka fotek je tady.

5.9.2010 - Slovinsko, Nova Gorica

Zdravim ze sveho docasneho pusobiste v Nove Gorici, kde stravim nasledujici tri tydny na jazykovem kurzu.

Cesta utekla rychle, do Lublaně to bylo necelých 12 hodin, které byly ale pravidelně narušovány celkem třemi přestupy, takže bylo o zábavu postaráno. Všechno probíhalo podezřele hladce, včetně vyřízení kartičky na autobus, nalezení koleje a klíče od pokoje, který byl ukrytý pod keřem vedle ní. Rychlý spánek a brzy ráno na vlak směr Nova Gorica, rano me ovesenou zavazadly (celkem 25kg) pri cekani na autobus zdravili nejaci Italove z auta, ptali se kam jedu a pak rikali "nojo, blaznivy Slovinky" :)



Solkanský most pře řeku Soču, po kterém jsem přijela do Gorice


Tři hodiny utekly jak nic, ve vlaku byla strašná zima, ale jeli jsme krásnou krajinou s výhledem na hory a nádherně modrou řeku Baču. Příjezd do neskutečně ospalého městečka, kde skoro nikdo nebyl, nalezení koleje a ubytování - moc hezké a zatím jsem tu sama. Vyhled mam primo na stadion na atleticky oval, doufam, ze budou caste treninky atletu (:



zařadila jsem se jako "priseljenec" mezi pěknou skupinu lidí :)


Mestecko vypada na prvni pohled moc prijemne, oproti Praze je to uplna oaza klidu. Zije tu celkem 25 ooo obyvatel na slovinske strane, ktera je od italske rozdelena jen dnes uz symbolickou hranici. Tesim se na zitrejsi pruzkum terenu a na prsut.

Ji.