Aoj všem čtenářům,
opět se hlásím z Nové Gorici, kde už jsem se dokonale zabydlela. Je to tu moc fajn, nějak takhle jsem si erasmus představovala. Celkem je nás tu 28 erasmáků na jazykovém kurzu, po jehož skončení se rozjedeme do různým slovinských měst. Složení je poměrně pestré, Francouzka, Portugalec, Španělé, Němky, Finky, Maďarka, Rumunka, Poláci, Litevka a největší skupina...Češi (1/3 účastníků).
Je to tu skoro jako bychom se vrátili zpátky na základní školu. Od devíti do půl jedné máme školu (intenzivní jazykový kurz slovinštiny) a potom máme volno, které využíváme k objevování okolí. Nová Gorica leží přímo na hranici s Itálii, která je právě asi 2oo metrů ode mě. Do školy chodíme necelé 3 kilometry pěšky mezi hranicemi po území nikoho, cesta vede i bývalým vlakovým tunelem. Ve škole jsme rozděleni do dvou skupin, v jedné jsou obyvatelé slovansky mluvících zemí (Poláci, Slováci a my), ve druhé zbytek Evropy. Slovinština je poměrně jednoduchá a srozumitelná, zpětně jsem ocenila i základy staroslověnštiny. Učí nás dvě dobrovolnice z univerzity, jsou stejně staré jako my a jsou neuvěřitelně milé a ochotné, organizují pro nás výlety a starají se o nás jako o vlastní. S učitelkou druhé skupiny chodím občas na kafe a plánujeme i společné výlety, je moc fajn. Cestou ze školy chodíme někdy přes kopec, kde si k svačině trháme čerstvé fíky, rostou tam i kiwi, ale ještě nejsou zralá (poprvé jsem viděla jak roste kiwi - stejně jako víno na pergolách!). Vracíme se občas přes italskou stranu, která je hezčí než její nová slovinská sestra. Je plná starých úzkých uliček, kostelů a tyčí se nad ní na kopci hrad.
Večery trávíme sledováním filmů, sdruženou zábavou při ochutnávce slovinských vín ve společenské místnosti a dneska se chystáme na objevování nočního života v italské části města. Slovinská část je totiž jinak uplně mrtvá, po příjezdu jsem si myslela, že je ten naprostý klid způsobený nedělním odpolednem, ale v průběhu týdne se ukázalo, že to je trvalý stav.
Na víkend jsem měla v plánu s kamarádem z Prahy výstup na Triglav, nejvyšší horu Slovinska, ale kvůli nedávným sněhovým přeháňkám, nepříznivé předpovědi počasí, plné ubytovně pod vrcholem a varování Slovinců jsme výstup bohužel zrušili a vydáme se nejspíš s ostatními na italské pobřeží do Terstu.
Mějte se moc hezky a napište, jak se máte vy!
Ji.
opět se hlásím z Nové Gorici, kde už jsem se dokonale zabydlela. Je to tu moc fajn, nějak takhle jsem si erasmus představovala. Celkem je nás tu 28 erasmáků na jazykovém kurzu, po jehož skončení se rozjedeme do různým slovinských měst. Složení je poměrně pestré, Francouzka, Portugalec, Španělé, Němky, Finky, Maďarka, Rumunka, Poláci, Litevka a největší skupina...Češi (1/3 účastníků).
Je to tu skoro jako bychom se vrátili zpátky na základní školu. Od devíti do půl jedné máme školu (intenzivní jazykový kurz slovinštiny) a potom máme volno, které využíváme k objevování okolí. Nová Gorica leží přímo na hranici s Itálii, která je právě asi 2oo metrů ode mě. Do školy chodíme necelé 3 kilometry pěšky mezi hranicemi po území nikoho, cesta vede i bývalým vlakovým tunelem. Ve škole jsme rozděleni do dvou skupin, v jedné jsou obyvatelé slovansky mluvících zemí (Poláci, Slováci a my), ve druhé zbytek Evropy. Slovinština je poměrně jednoduchá a srozumitelná, zpětně jsem ocenila i základy staroslověnštiny. Učí nás dvě dobrovolnice z univerzity, jsou stejně staré jako my a jsou neuvěřitelně milé a ochotné, organizují pro nás výlety a starají se o nás jako o vlastní. S učitelkou druhé skupiny chodím občas na kafe a plánujeme i společné výlety, je moc fajn. Cestou ze školy chodíme někdy přes kopec, kde si k svačině trháme čerstvé fíky, rostou tam i kiwi, ale ještě nejsou zralá (poprvé jsem viděla jak roste kiwi - stejně jako víno na pergolách!). Vracíme se občas přes italskou stranu, která je hezčí než její nová slovinská sestra. Je plná starých úzkých uliček, kostelů a tyčí se nad ní na kopci hrad.
Večery trávíme sledováním filmů, sdruženou zábavou při ochutnávce slovinských vín ve společenské místnosti a dneska se chystáme na objevování nočního života v italské části města. Slovinská část je totiž jinak uplně mrtvá, po příjezdu jsem si myslela, že je ten naprostý klid způsobený nedělním odpolednem, ale v průběhu týdne se ukázalo, že to je trvalý stav.
Na víkend jsem měla v plánu s kamarádem z Prahy výstup na Triglav, nejvyšší horu Slovinska, ale kvůli nedávným sněhovým přeháňkám, nepříznivé předpovědi počasí, plné ubytovně pod vrcholem a varování Slovinců jsme výstup bohužel zrušili a vydáme se nejspíš s ostatními na italské pobřeží do Terstu.
Mějte se moc hezky a napište, jak se máte vy!
Ji.
P.S.: První várka fotek je tady.
Příspěvky
Udělejte si výlet na Trigalvská jezera :)
OdpovědětVymazatUděláme si myslím výlet uplně všude, času dost, zítra jedeme zase k moři, je tu nádherně (:
OdpovědětVymazat