ČeMBA víkend - Sudety - Teplice nad Metují – 18.-21.10.2012

Nastal čas barevného listí, bláta v lese, posledních hřejivých slunečních paprsků a ranních mlh. Nastal ale také čas podzimního ČeMBA víkendu, který se tentokrát konal 18. - 21. října 2012 v krásné lokalitě Adršpašsko-teplických skal, v oblasti, kde se jezdí jeden z nejkrásnějších a nejnáročnějších bike marathonů u nás - Rallye Sudety.

Celkem se sešlo 20 příznivců terénní cyklistiky, kteří dokázali vytvořit přátelskou a pohodovou atmosféru jak na trailech, tak i při večerním posezení. Zázemí nám poskytl penzion Severka a i přes pozdější termín byl celý pobyt zahalen slunečními paprsky. Vzhledem k tomu, že o týden později začalo sněžit, lze hovořit o skutečném štěstí. To nás neopustilo ani při vyjížďkách, které ač byly technicky náročné a o pády nebyla nouze, obešly se bez zranění a téměř bez defektů.

1. DEN - pátek

První den v sedlech byla v plánu pohodová hřebenovka.  Ovšem jen do té doby, než plán cesty uviděl legendární Véna Hornych, známý to jednoho z účastníků, který byl povolán jako hlavní trasér.  Se slovy „tohle nevyjedete, tohle nejde dolů ani pěšky a pak už je to pěkná nuda“ v mžiku vymyslel alternativní trasu, která částečně vedla po jedné z etap závodu  MTB trilogy a skutečně stála za to. Po úvodních pár asfaltových kilometrech na zahřátí jsme vjeli na česko-polskou hranici, podél které se vinul nádherný singl.  Rozverně se klikatil mezi stromy a kameny, nahoru a dolů, cestou a někdy i skoro necestou. Po prudkých výjezdech následovaly ještě prudší sjezdy, po kterých následovala odpočinková lesní cesta po vrstevnici a sjezd po technickém singlu do Polska. Cesta příjemně ubíhala ve skvělé náladě a za veselého vyprávění Vény Hornycha, pro kterého bylo naše tempo nahoru i dolů více než odpočinkové.

Pro zpestření jsme projeli bažinatou loukou, obalili biky i sebe bahnem a vyjeli na Jánský vrch s vyhlídkou na Sněžku. V  závěrečném sjezdu si většina z nás procvičila chůzi v tretrách a pak už to bylo jenom kousek na asfalt, po kterém jsme přes serpentiny na Krupnou horu dojeli až do Teplic, abychom mohli u místního chmelového moku vyprávět své zážitky nově dorazivším účastníkům.  Bylo to sice jen kolem 50km, ale bylo to pro všechny tak akorát. Něco jsme nevyjeli, něco nám dělalo problém i pěšky, ale nuda to rozhodně nebyla.

 Foto Richard Vik

2. DEN - sobota

Většina z nás se rozhodla tentokrát neexperimentovat a vydala se po nejhezčí části trasy MTB Rallye Sudety. Ani tentokrát se ale nejednalo o jednoduchou trasu, podzimní počasí jí navíc zpestřilo spadaným listím, pod kterým se zákeřně schovávaly mokré kameny a kořeny, po kterých pláště tak krásně kloužou… Po úvodním kořenitém stoupání v ranní mlze, kterou rychle rozpustily hřejivé sluneční paprsky, následoval první kamenitý sjezd, tzv. Václav, následován stoupáním a sjezdem a tak pořád dokola. Cesta vedla nádhernou skalnatou krajinou, slunce hřálo jako v létě a byla to pohoda, kterou jsme si ještě zpříjemnili obědem pod kaštany ve Slavném. I naše tempo bylo pohodové, a tak bylo třeba cestu trochu zkrátit a dojet do Teplic mimo trať závodu.

Druhá - enduro chtivá - skupina se nenechala zastrašit pátečními sjezdy a opět se vydala na trasu vedenou Vénou Hornychem, tentokrát po nové etapě závodu MTB trialogy se zaměřením na sjezdy. Profil trasy, maximální klesání 80% a jejich večerní prázdné pohledy hovořily za vše – nebylo to zadarmo, ale stálo to zato!

3. DEN - neděle

Poslední den nebylo kam spěchat a přestože skupina pěších se rozrostla a na kole nás bylo zase o něco méně, bylo to opět krásné. Tempo bylo výletní, mlha hustá tak akorát na krájení a les voňavý plný nových zákoutí. První část byla stejná jako v sobotu, cílem byla tentokrát Hvězda a hlavně vyhlášený sjezd z ní. Dostat se k němu ale nebylo tak snadné, jak se nám zdálo na mapě („Tady to vezmem zkratkou po modrý a jsme tam hned“). Zkratka po modré to sice byla, o to horší tam ale byla cesta. Nenechali jsme si tím zkazit náladu, dali jsme si kola na ramena a dva kilometry takto lezli po skalách. Ale ty výhledy, ty stály za to! Stejně jako oběd v krásné restauraci na Hvězdě, kde se k nám přidala druhá skupina, která to vzala pro změnu po červené a dopadla podobně, jako my na modré. Sjezd z Hvězdy byl pak jen pověstnou třešničkou za celým povedeným víkendem.

 Foto Richard Vik

Byly to pohodové tři dny plné náročného bikování ve skvělé společnosti. Naše trasy nebyly nejdelší a tempo nebylo závratné, ale o to tu nešlo. Vzájemně jsme se poznali s novými, podobně smýšlejícími lidmi, prozkoumali nový kout naší krásné země a znovu se ujistili v tom, že to, co děláme, dává smysl.

Díky všem za účast a budu se těšit na dalším víkendu na jaře!

Slečna vedoucí

Jitka Brázdová

Fotky ZDE

GPS záznam

Pátek: http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=107222

Sobota:  
- Sudety: http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=10722
- Vénovo enduro: http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=107228

Neděle:  http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=107227

China 2012 - 8. část - "Slovo závěrem aneb Já se tam vrátím"

24. DEN - 7.8.- Kaifeng - Peking

Predchozi den bylo skutecne krasne a my zaciname konkurovat pandam. Ne vsak v roztomilosti, hebkosti a celosvetove popularite, jako spis kruhy u oci, ktere nam slunce vypalilo kolem slunecnich bryli...Tento den byl zasvecen presunu - jiz poslednimu - Z Kaifengu zpet do Pekingu, a tak jsme si ho musely nalezite uzit. Neni to zas tak daleko, rychlovlak Maglev to jezdi za pohodove ctyri hodiny. Ale protoze my setrime a chtely jsme si to nalezite vychutnat, jely jsme to krasnych 12 hodin a prekvapive to celkem uteklo. O zabavu se nam starala klasicka sestava zametacu, prodavacu ovoce, urovnavacu, prodavacu tepleho jidla, napojaru  a hitem tohoto vlaku byl rozhodne "vlakshopping", ktery tu provozuji pruvodci prakticky behem cele jizdy, a je to celkem vtipny. Nejdriv prodavali ohebne zubni kartacky :], potom knizku s matematickymi priklady, hracky pro deti, masazni pristroj a dalsi podobne veci. Kazdy vyrobek je nalezite predstaven a behem cca pul hodiny okomentovan :] jinak jsme mely ve vlaku piknik, vyhledy z okenka a spoustu obdivovatelu, tak nam bylo fajn.

Všudypřítomné čínské polévky

Staly se tu z nas rebelky a zkousime, jak jim ten jejich kontrolovaci system funguje. No a zjistujeme, ze moc ne. Zacalo to dost nenapadne... Oni tu totiz kontroluji tak nejak ze zvyku uplne vsechno a lidi tu na to jsou tak avykli, ze asi vubec nepremysli, zda to ma logiku...Tak treba kdyz odchazite z nadrazi, na ktere se bez listku nedostanete, tak ho musite stejne ukazat. A tak jsme ho ukazovat prestaly, jak jinak bysme se tam asi dostaly, kdyz cestou do vlaku ho ukazujeme petkrat? Totez v supermarketu - u vychodu je potreba se prokazat uctenkou, ale nakup nikdo nekontroluje - jaky to ma tedy smysl? A tak jsme ji neukazovaly a nic se nestalo...Dneska jsme si nakonec troufly nedat pri vstupu do metra batohy do rentgenu a - nic se nestalo!  Obsluha sice neco chabe namitala, ale nase poznamka "nemluvim reci tveho kmene" ji zrejme stacila jako argument, a nic se nedelo... Vsechno nas to utvrzuje v tom, ze vetsina tech kontrol je vykonavana jen tak mechanicky, aby udrzely lidi ve strehu a v pocitu, ze jsou neustale pod kontrolou...coz je teda celkem sileny.

Peking - Letní palác

25. - 26. DEN - 8. - 9.8. - Peking

V Pekingu to uz trochu zname ze zacatku cesty, a tak jsem se vypravily na okraj mesta do Letniho palace. Rano nam pobyt v hostelu u nadrazi zpestril svab a dokonce se to obeslo i bez hysterickych scen :] V letnim palaci to bylo moc hezke, pagody, park, obrovske jezero s lodickami a se zaplavou krasne kvetoucich lotusu. A jak jsme se pri odchodu dozvedely, behem dne nam delalo spolecnost 62 000 lidi aneb "V cine nejsi nikidy sam" :] Vecer jsme se jeste jely podivat na sidlo cinske televize CCTV, ktere se prezdiva "velke trenky" a neni tezke zjistit duvod :] prochazkou jsme pak sly k trhu s padelanym zbozim, ktery nas ale moc nezajima a nakoupit do suprace par suvenyru, takze se mate na co tesit :]

Posledni den naseho pobytu jsme se pak sly podivat na Olympijske hry, ale na miste jsme zjistily, ze jsme se o ctyri roky spletly :[. Tak jsme se alespon podivaly na rezavejici stadion "ptaci hnizdo" a plavecky stadion "kostku", obri rozestavene mrakodrapy kolem a na trave pred nimi si udelaly picnic. Daly jsme si posledni kung-pao a za chvili pojedeme na letiste, kde stravime noc a brzy rano vyletime na cestu domu.

Peking - Olympijský stadion "Hnízdo"

Bylo tu krasne, ale uz jsme zacaly pokukovat po klukach ve vlaku, coz je znameni, ze je ten spravny cas se vratit. Strasne to uteklo a tolik se nam toho cestou prihodilo, ze budeme mit dlouho na co vzpominat a o cem premyslet. Nektere veci jsou nam ale jasne uz ted. Bude nam chybet to, ze kamkoliv jsme prisly, jsme byly vitanymi hosty, na ulici nas zdravili a pomahali neznami lide. Bude nam chybet zivot na ulici, smes vuni a poznavani novych mist.

Zaroven se ale tesime domu. Nekdy je potreba odjet tak daleko z rodne zeme, aby si clovek uvedomil, jak dobre se ma. Aby si vazil sve prace, lidi kolem sebe a svobody. A taky, aby si uvedomil, ze i kdyz jsme 7 000 km od domova, tolik rozdilu mezi nami neni. Ze jsou lidi dobri, a lidi dobri o neco min, ze trava je tu taky zelena a ze hovno smrdi vsude stejne.

Mejte se moc hezky a treba zase napresrok :]

Ji. & Mk.

China 2012 - 7. část - "cestou necestou"

20. DEN - 3.8. - Yuntai Shan - Zhengzhou

Dalsi den na horach a v planu zdolani nejvyssiho vrcholku s vyskou celych 1300m.n.m. :] venku bilo jak v mlekarne, ale doufaly jsme, ze se to "pres den roztrha, budem nad mrakama a bude krasne videt". Neroztrhalo a nebylo, ale i tak to stalo za to. Nechaly jsem se neuveritelnymi serpentynami vyvezt busem o kus vys [vsechna cest soudruhum inzenyrum, uz ta cesta busem nahoru stala zato!] Nahoru to bylo pak uz jen 1.5km, za to ale skoro cele po schodech, po kterych s nami stoupalo dalsich mnoho set lidi, ale uz jsme si celkem zvykly.  Nahore byl klaster a udajne super vyhledy, my jsme tedy videly jenom nekonecne mliko:] a tak jsme sly zase po schodech dolu. Cinani na parkovisti opet poslusne naskakali do autobusu a jeli na dalsi atrakci, ale to se nam nejak nechtelo, a tak jsem se vydaly po znacenem a presto zcela opustenem chodnicku a za celych 5km jsme nepotkaly skoro nikoho. 

Yuntai Shan - "beautiful scenery"

Tedy cloveka - spolecnost nam delaly obri cerne kobylky, hnedi divni brouci, vazky, pavouci...Cesta vedla posledni 3km od klastera skoro vyhradne po schodech dolu mezi krasnyma skalnima stitama, ktere uz byly i trochu videt :] Kdyz jsme byly uz skoro dole a mely tech schodu tak akorat, Mikee, ktera sla prede mnou, rika "Tyjo tyjo tyjo"..."coje coje?" ptam se ja. "Tam je had", spitla Mk. A byl. V ceste nam lezel asi tak metrovy zlutocerny krasavec a netvaril se, ze by chtel uhnout. Nastesti jsme mely vyhodnou pozici, protoze jsme staly na schodech nad nim, tak jsme mely dobry prehled o situaci. Nojo, ale co delat? Ani jedna se v hadech nevyzname, tak jsme nevedely, jestli je treba jedovaty, tak jsme ho nechtely moc drazdit...Plan znel - zastrasit a odehnat. A tak jsme delaly hluk,tleskaly, kricely, hazely jsme do travy vedle nej kameny, hybaly keri v okoli - a nic, ani se nehnul. No jenze my jsme tudy musely projit, opoustet relativni bezpeci chodnicku se nam tedy vubec nechtelo, kdovi co dalsiho cihalo v tom krovi kolem. Zrovna v tom useku cesty byla kamera, tak jsme do ni hraly pantomimou, jakoze je tam had a co mame delat, hlidac ale asi spal a nic se nestalo :]  Tak jsem se na zamysleni napila coly, co jsem mela s sebou, a nenapadlo me nic lepsiho, nez ji na nej z nasi vyvysene pozice prsknout. A co se nestalo - had udelal sssss a odlezl do travy. Zbyvajici usek schodu k cilovemu klasteru jsme skoro sebehly a dole sotva chodily. Hned nas tam samozrejme odchytly nadsene slecny pruvodkyne a asi desektrat si nas z ruznych uhlu vyfotily - zajimavy je, ze si nas lidi foti nejcasteji kdyz jsme uplne zpoceny, olepeny a na pokraji sil...Odpoledne pak uz jenom kafe a presun busem do mesta Zhengzou [2 mil. obyv]. 

Yuntai Shan - stolička vyrobená z cedule z geoparku...

Jizda po mistnich silnicich, to je taky zazitek, pravidla tu nehraji zadnou roli, jezdi se tudy, kde je zrovna volno, bezne v protismeru, porad se troubi - kdyz predjizdi, odbocuji, couvaji a nebo proste jen tak, ze jedou. Prechazeni je takova hra rizena instinktem, jejiz level se s hustotou provozu zvysuje, ale uz jsme v tom, myslim, celkem dobre :] Otaceni na dalnici neni zadny problem, jak nam predvedl ridic naseho busu, ale nastesti vsechno dobre dopadlo a vecer jsme spatrily dalsi mesto, zatim asi nejsilenejsi. Obrovske svitici nadrazi, blikajici uplne vsechno, je to tu takova neustala diskoteka. Pri hledani hotelu jsme narazily na novy problem - nikde nas nechtely ubytovat. Uz jsme o tom nekde cetly, ze nektere hotely neubytovavaji cizince, ale ze vsechny? Po patem zoufalem pokusu uz nam dosla trpelivost a nechaly jsme se ukecat nahanecem, ze nam teda muze ukazat ten jeho hotel kdesi v centru. Byl to pokoj ve 13. patre dvacetipatroveho panelaku hruzy, na chodbach smrad a popelnice, skoro se ta chodba rovnala nasemu podzemnimu ubytovani drive. Pokoj byl ale fajn, vyhled na namesti pod nami neskutecny, hlavne v noci, kdyz vsechno svitilo a blikalo, takovy vyhled ze sprchy hned tak mit nebudeme, navic kazdou celou hodinu hrala na protilehle vyskove pagode dosti hlasite zvonkohra...

Yuntai Shan - schody do nebe & had

21. DEN- 4.8. -  Zhengzhou

Rano nas probudila strasna bolest nohou, tech schodu predchozi den skutecne nebylo malo. A tak jsem si daly odpocinkovy den v podobe vyletu ke Zlute rece [ chuang-che], ktera skuectne dela cest svemu jmenu, ale zlutohneda by ji sedela jeste vic. Myslely jsme si, ze  "scenic spot" bude jen vyhlidka na reku, par stanku s parkama a hotovo, ale cekalo nas dalsi prekvapeni v podobe obrich soch jakychsi muzu z cinske historie. Pro ilustraci se muzete podivat zde, bylo to  skutecne velkolepe... http://www.hhscenic.com/en/index.asp

Zacalo prset a pripozdivalo se, a tak jsme se jenom vratily do mesta, po hlavni tride se sly podivat na sochu velkeho Maa, na namesti si daly pivo a sly do naseho hotelu snu. sledovat pevecke souteze a sestrih z olympiady [tedy spis sestrih medailovych uspechu Ciny :], ktery tu bezi nonstop asi na trech kanalech

ZhengZhou - nedaleko řeky Huang - He

22.-23 DEN - 5.- 6.8.- Zhengzhou - Kaifeng

Rano bolest jeste vetsi, s batohem na zadech cestou na nadrazi jsme sly jako nemohouci. Obvykly proces kontrol uz ani nevnimame a skoro zaciname byt nervozni, kdyz jsme zkontrolovane malo. Cesta nas tentokrat vedla do Kaifengy, mensiho asi pulmilionoveho mesta smerem do Pekingu. Cesta vlakem trvala jen pulhodiny, coz jsme po obvyklych osmi ve vlaku necekaly a jen taktak stacily vystoupit, k vseobecnemu pobaveni asi poloviny vagonu :] Prselo a tak jsme s vypetim sil zejmena svalu na nochach nasly hotel. Ukol opet nelehky, nebot nas zase nechtely ubytovat a s internetem tu mame taky vsude smulu. Nebyt pocitace na recepci hotelu, ze ktereho prave pisu, tak mame proste smulu. Jsme ted v provincii Henan a evidentne tu maji dost striktni narizeni...

Cely prvni den v Kaifengu prselo, a tak jsme se venovaly klidu na luzku, peveckym soutezim, OH v cinske rezii a prochazce k mesite, kostelu,synagoze a pagode a nakupu v supraci :] Druhy den, tedy dnes, uz jsme mohly celkem obstojne chodit dokonce i ze schodu, a tak jsme cely den camraly po meste, ktere je krasne hlavne diky tomu, ze jsou v nem obrovska a kupodivu relativne cista jezera, kolem kterych jsou krasne zahrady a chodnicky a bylo to moc prijemne, slunce svitilo, kobylky cvrkaly...ze by konecne dovolena?

Kaifeng

Mejte se moc hezky,

Ji. WutaiShan & Mk. YuntaiShan

China 2012 - 6. část - "made in China"

16. DEN - 30.7. - Hancheng - Jiaozuo

V Hanchengu v zemedelske oblasti to bylo sice hezke, ale co tam...A tak jsem se presunuly kousek dal na ceste k Pekingu do mesta Jiaozuo [4.5mil obyv]. Cesta byla dost naslepo a s prestupem, tak jsme ani necekaly, ze uz ten samy den odpoledne budeme na miste, ktere bylo ale jenom prestupni stanici na ceste k horam. Vecer jsme stravily  bloumanim po meste a hedanim internetu, coz byl dost problem, protoze pro pristup do internetove kavarny musite mit cinskou obcanku, kterou my tak nejak nemame. Nakonec se nad nami slitovali az na sestem miste a nechali nas se podivat, jak se k tem horam dostaneme. K veceri opet kulinarsky zazitek - a to jsme nejen kreslily obrazky kurete a ryze, ale i jsme to ukazovaly v cinskem slovniku! Presto jsme dostaly suchou ryzi a hromadu zeleneho listi...Predchozi den to take stalo za to - nekdy uz rezignujeme a ukazeme v jidelim listku na neco za cca 20Kc...k obedu tak byly nudle s paprickama,k veceri nudle s cibuli. :] Nastesti aspon hotel vypadal dobre, klimoska, tv, karta, vsak to znate...

Hancheng - večeře v restauraci :) 

17. DEN - 31.7. - Jiaozuo -Yuntai Shan

Hotel ale vypadal dobre opet jen do te doby, nez na me rano zpod me misky na snidani, do ktere jsem se chystala nasypat vytouzene vlocky, vykoukl peticentimetrovy svab. Mikee, ktera nestala na posteli a nejecela, se s nim zavrela do koupelny, odkud se pak jen linuly zvuky zapasu. Po chvili vitezne vysla Mikee a s vaznym vyrazem mi doporucila, at uz radeji nepouzivam boty do sprchy...

Rano a cast dne jsme stravily resenim dopravy do hor Yuntai, kde je velky geopark, je to v UNESCO a celkove je to tam krasny a proste super. Nasly jsme si, ze by tam mel jezdit mestsky bus c. 3, ale vsichni nam tvrdili, ze "no bus - taxi"! Nenechaly jsme se ale odradit a asi po hodine jsme jely trojkou pryc z mesta :] Ten nas ale vysadil asi 5 km od vstupu a dal ze pry jen taxi...Tak jsme si rekly, ze se aspon projdeme a s batohy na zadech vyrazily po puste ctyrproudove silnici za zvedaveho okukovani lidu, ktery stal u chemicky a pozoroval spinavou vodu z ni se valici. Cesta prijemne ubihala a hle, za chvili vedle nas stal dalsi autobus a odvezl nas az na misto. Misto 260Kc za taxi nas tak cesta dohromady vysla na desetinu :]

Byl uz vecer a poprchavalo, tak jsme se jen ubytovaly v hotelu, ktery ma z koupelny vylohu primo do pokoje. A to jsme si myslely, ze co se tyka ubytovani, muze nas uz malo co prekvapit :]

Yuntai Shan - cestou do národního parku, vpravo davy lidí sledující odpadní vodu

18. -19. DEN - 1.-2.8. Yuntai Shan

Jsme v horach!!! Splnila se mi tak druha cast meho cinskeho snu, a to o horach bez lidi! Je tu totiz zima, prsi, vidtelnost 10m, vlhkost 100%. Ale na obrazkach jsem videla, ze nekde tu ty hory jsou. Fakt!

Den jsme stravily klidem na luzku a hranim tematicke karetni hry prsi. Chtely jsme si ho zprijemnit lokalni palenkou za patnact korun, chutnala ale jako saponat a jeste o trochu hur, a tak jsme radeji zustaly u caje a sledovani peveckych soutezi.

Druhy den uz se mlha trochu zvedla, neprselo a tak jsme vyrazily do prirody a...ona tam skutecne byla. A byla proste very najs, bjutifl! Stity hor sem tam se vynorujici z mlhy, 70metru siroke rokle, kde se mezi cervenymi skalami ruznych tvaru s obroskym hlukem valila voda, vysoke vodopady a vsudypritmny zvuk kobylek a rev makaku. Tak se nam to konecne povedlo :] je tu moc hezky a krasne se tu dycha. Opet jsme

dneska obohatily mnoho rodinnych alb nasimi krasnym portrety, asi padesatkrat odpovedely na pozdrav a je nam fajn.

Yuntai Shan - krásný 60m hluboký kaňon

I vy se mejte krasne,

Ji. & Mk.

China 2012 - 5. část - "rosa na kolejích"

12. -13. DEN - 26. -27. 7. - Xi'an

Cesta vlakem byla opet zajimava. Byla sice pres noc, ale jedine, o cem se nam mohlo zdat, byl spanek. Vlak byl narvany, hodne lidi ani nemelo to stesti, jako my, a cestu misto na "hard seat" [polstrovane sedacky obalene igelitem, poloha sezeni velmi velmi vzprimene] stravili ve stoje v ulicce nebo sezenim vsude mozne [ble]. Stridave jsme se pokousely spat na stolecku pred nami nebo oprene poruznu o sebe, ale moc jsme toho nenaspaly. Na nadrazi v Xianu jsme proto v sest rano vypadly z vlaku jako zmuchlanej papir :] a podle instinktu a doporuceni pruvodce hledaly ubytovani. To se nam po kolecku po meste nakonec podarilo a bydleli jsme v krasnem youth hostelu s prekrasnym dvoreckem, zahradkou s bambusy, tekouci vodou a moc milymi lidmi.

Xi'an - hostel

V planu jsme mely zustat tu dva dny a pak se presunout do nedalekych hor a do prirodni rezervace, kde se daji pozorovat Pandy. Skoro jsem se zacala tesit, ze by snad konecne, hory...? Priroda...? Z omylu nas vyvedla recepcni v hostelu, ktera nam sdelila, ze do rezervace za pandama jako cizinci nesmime a do hor take ne, protoze je to vojensky prostor...auuu...

Zacinalo to pomalu vypadat, ze z meho cinskeho snu "o mestu bez smogu, horach bez lidi a tricku z bavlny" se splni jen ten prvni. Vecery travene planovanim dalsi trasy se ale vyplatily a my se dalsi den presunuly na sever do mesta Hancheng. Dva dny v Xianu jsme travily bloumanim po meste a pozorovanim, jak jine zase je. Konecne jsme se take dostaly do mesta, kde se dalo celkem normalne dychat a take chodit po ulicich. Nejzajimavejsi byla muslimska ctvrt a hlavne stanky s jidlem, ktere byly doslova vsude, a take siroke bulvary po celem meste - takhle nejak si predstavuju Ameriku. Vysoke domy, vsude svetla a blikajici reklamy, bary, drahe obchody, pred nimi poulicni prodavaci vseho mozneho...Druhy den jsme se chtely jit projet na kolech po hradbach mesta, ale bylo uz pet hodin a kola uz se nepujcovaly :] ani nam to nevadilo, bylo pres ctyricet stupnu...

Xi'an - muslimská čtvrť

14. DEN - 28.7. - Xi'an - Hancheng

Opet den ve znameni presunu, tentokrat z mesta Xi'an do Hanchengu.Tato dve mesta jsou od sebe sice jen 300km daleko, vlakem jsme to ale jely pres osm hodin a to vse za krasnych 59Kc :]  vyrazily jsme v poledne a na miste jsme byly uz za tmy. Cesta byla opet trochu silena...Nastesti jsme zase stihly koupit mista na sezeni a ve vlaku si pocinaly jako domorodci. Kluk vedle nas se pekne roztahoval, navic zacal kourit, takze jsme mu to vsechno zakazaly a ani se nebranil :] Moc jsme si toho do vlaku nebraly, vzdycky predtim totiz nekolikrat za cestu projizdelo nekolik vozicku s jidlem a pitim. Vodu si uz nekupujeme, od domorodcu jsme okoukaly, ze s sebou vsude nosi plastovou lahev z cajem, kterou prubezne doplnuji, a tak to delame taky. Horka pitna voda je tu zadarmo vsude - na nadrazich, ve vlacich v kazdem vagonu, v restauracich...spocitaly jsme si, ze za cely mesic dovolene tak usetrime skoro dva tisice Kc. Vzaly jsme si tedy jenom instantni nudle a caj, s tim ze si je jen zalejeme vodou a teple dobre jidlo si koupime ve vlaku. To jsme ale jeste nevedely, jakym vlakem to pojedeme. Uz na druhe stanici za Xianem byl narvany tak, ze pristoupivsi vesnicane sedeli vsude - na sedackach pro tri sedeli po peti, v ulickach, ze kterych se o nas poruznu opirali, pod umyvadly, v policich...proste vsude. Horka voda ve vagonu postupne dosla a vozik uz nejezdil. Hlad jsme tedy zahanely nozouve - ja zalozni mistni plechovkou s lusteninami, ktere plavou v odpornem sladkem slizu, Mikee si dala nejake veci na spejli zatavene v igelitu, takze opet cina kulinarska :] 

Ve vlaku - ve směru pohledů sedí Mikee

Po ctyrech hodinach nastala uz celkem krize, jelikoz nam dosla voda a vypadalo to, ze poprve pouzijeme tablety na sterilizaci vody, moc se nam do toho ale nechtelo, vodu z vlakoveho zachodu nepijeme ani doma, natoz pak tady... Ve vlaku bylo nedychatelno, o klimatizaci se staraly jen vetraky u stropu a my se vydaly na cestu pro vodu, coz nebylo diky oblozenosti vlaku nic jednoducheho. Nakonec jsme na ni v sedmem vagonu narazily a pres prekazkovou drahu se stastne dostaly na sva mista. Ve vlaku jsme byli jedini necinani, takze opet velika atrakce, a prestoze jsme vypadaly jako po ctyrech hodinach v saune a naslednem obaleni v prachu, rikali nam spolucestujici, ze jsme very bjutifl. Moc si nas nefotili - jsme v oblasti, kde uz nemaji fotaky ani mobily, tak na nas jenom vytrvale zirali a od pani naproti jsme dostaly ovoce :] byli moc mili, jako vzdycky, a bylo videt, ze jsou uplne jini, proste lide z vesnice, navic i rec se nam zdala byt jinou nez v Xianu, asi nejaky dialekt. Horkou vodu na zaliti kafe jsme pak ziskaly jeste jednou, kdyz uz v celem vlaku nebyla ni kapka - protekcne od pani pruvodci z termosky...

Cesta nakonec dobre dopadla, z okenka byly postupne krasne vyhledy na zvedajici se krajinu a hluboke hlinene kanony, na jejichz dnech se pasly kozy a rostla kukurice a byly videt i pro nas zahadne jeskyne vyhrabane v hline. Nejou to tady tak uplne hory, jak je zname my, vsechno je podivne hlinene. Ubytovaly jsem se hned u nadrazi v hotelu. Otevirani na kartu, klimatizace, TV, zaves u sprchy, brouci v posteli nepresahovali 1cm, takze nestoji ani za zminku - proste luxus...

15. DEN - 29.7. - Hancheng

Luxus ale pouze zdanlivy. Rano me probudil zvuk tekouci vody, nevenovala jsem tomu ale prilisnou pozornost, to je asi nekde ve vedlejsim pokoji....Nebylo ;] koupelna byla cela pokryta jakymsi bahnem a plna vody. Evidentne jim tu moc nefunguji rozvody...No co, rekly jsme si, umyly jsme bahno, posnidaly vlocky s mlekem [na ktere jsem vcera nahodou narazila, konecne normalni snidane!] a vyrazily jsme na vylet do nedaleke historicke vesnicky Dangjiacun. Tam nas odvezl mistni bus, vysadil nas kdesi mezi poli a delejte si co chcete. Tak jsem nekam sly, nic tam nebylo, tak jsem sly doleva, tam byla skladka, pak doprava a hle, tam byla ta vesnicka :] Aspon jsem poradne videly zivot domorodeho zemedelneho lidu, coz casto znamena bordel vsude, paleni odpadku, hromady uhli, ale take hezka policka s kukurici a peprem [strasne paaali...:], usmevave vesnicany volajicich helouuu a troubici v autech, malem jsme zpusobily nejednu dopravni nehodu :] Vsude je tu hrozne hlasity cvrkot, asi jako z cirkularky. Postupne jsme zjistily, ze se line ze stromu, ktere jsou obsypany velkymi cernymi kobylkami...zatim nam nic nedelaji, a tak nam nijak nevadi. Vesnicka, kam jsme mirily, byla zajimava, zil tam jakysi kreslir cinskych znaku. Vedro na padnuti, a tak celkovych cca 7km celkem stacilo. Navic jsme zjistily, ze hledanim jsme nechtene obesly pokladnu a usetrily tak dohromady 200Kc, coz nam pramalo vadilo :]

I kobylka věděla, co se sluší

Jinak se mame porad dobre. Komari jsou stale zakernejsi a kousou do mene obvyklych mist, treba chodidla nebo oboci, zacinam se proto podobat mistnimu lidu. Optimismus nas neopousti, v hrani aktivit [pantomima, kresleni] jsme stale lepsi. V restauracich uz se ani nesnazime mluvit, ale rovnou kreslime obrazky :]

Mejte se moc hezky a o trochu chladneji nez my,

Prachem cest obalene

Ji. & Mk.

China 2012 - 4. část - "lidé & země"

Mili ctenari cinskeho spamu, opet posilam par postrehu z nasi cesty, tentokrat velmi pozitivnich :]

9. - 11. DEN - 23.-25.7. - Pingyao

Za posledni tri dny se toho moc nestalo. Tezko se tomu veri, ale nakonec jsme prijely do mesta PingYao, ktere je skutecne cinske, krasne, nevelke, nerusne, je z nej videt modra obloha a lide nikam nespechaji. Je tu velike stare mesto obehnane hradbami, a v UNESCU je zcela opravnene [ coz se o predchozi destinaci WutaiShan s blikajicimi domy a casiny moc rict neda]. Nasly jsme si krasne ubytovani a uzivaly si pohodu a konecne zase vyborne jidlo, ktere je vetsinou slozene z nejakych nudli [ryzove, psenicne, ovesne], zeleniny a masa. Vecery jsme travily bloumanim ulickami a pozorovanim nocniho zivota - z ulicek se vecer stava jeden velky poulicni trh, a tak je skutecne co pozorovat, pripadne jsme sedely s holkama venku na dvorecku pred nasimi pokoji, popijeli vino pripadne pivo, ktere nam objednali pani od vedlejsich stolu. 

PingYao - konečně pořádné jídlo

Lidi tu jsou skutecne mili, vubec jsme to po zkusenostech z Vietnamu necekali. Tam byli lidi hodne uzavreni, na ulici nas sice taky zdravili, ale nesnazili se s nami komunikovat a pokud z nas nechteli dostat penize, moc se o nas nezajimali.

Tady je to uplne jinak. Porad nas nekdo zdravi, foti a neskryvane pozoruje, leckdy spis zira, otevrena usta nejsou vyjimkou. Ale uz jsme si zvykly, natrenovaly profesionalni usmevy a ani uz si nepripadame jako v zoo :] Treba vcera jsme sedely s Mikee na dvorecku u vecere a pribehly k nam servirky a doslova nas odtahly :] ven pred restauraci. Zrovna totiz sla kolem zpivajici nevidoma trojice / mistni atrakce, a holky se o to s nami chtely podelit. Mely pro nas i pripravena mista na zidlich, prestoze vetsina mistnich jen tak stala kolem. Jsou hodne nesmeli, takze jim nejdriv musime dat najevo, ze nas jejich zajem tesi, ukazujeme jim treba nase casopisy, muj denik, obrazky Prahy a CR... Take se casto stydi mluvit anglicky, i kdyz treba trochu umi, ale kdyz se osmeli, tak je s nimi vazne legrace. Kdyz nam nekdo neco objedna v restauraci, tak si k nam pak treba ani neprisedne, jenom nam tim davaji najevo sve sympatie.

Všudypřítomný karban

Posledni dny byly tedy skutecne pohodove, jedina vytka patri nocni aktivite komaru v nasem pokoji, kteri se tam najednou objevili, takze mam na kazde noze tak dvacet kousnuti a je to velmi krasne a vubec to nesvedi :] A taky se nam odtud nechce, i kdyz se tesime na dalsi mista a zazitky. Vecer jedeme nocnim vlakem do Xi'anu a potom do narodni rezervace Foping, kde doufame, ze budeme pozorovat pandy :]

PingYao

Puvodne jsme sice chtely jet uplne jinam, ale vetsina planu se tu meni podle volnych listku na vlak. Jsme tak rady, ze mame listky alespon na sezeni, i kdyz devet hodin nocni cesty by bylo o neco lepsi v leze. Ale porad jsme na tom dobre - nase spolucestovatelky, ktere nas vcera opustily, jely 12 hodin spacim vlakem, ale luzka uz nebyla, tak si musely koupit listky na stani... 

Mejte se moc hezky, z prave asijske sauny zdravi

Ji. & Mk.

China 2012 - "Čínské zlozvyky"

OKENKO PRO HOSTA aneb JAK TO VIDI MIKEE:

* plivani: je provazeno nelibym zvukem - tahanim chrchle z paty -
nikdy nevite, kdy pristane zrovna na vasi noze, tento zlozvyk se
vyskytuje jak u muzu, tak u zen.

* toalety: bez dveri, pripadne dvere se nevejdou do futra, takze
stejne nejdou zavrit: soukromi je tabu :]
Absence toaletniho papiru na WC: nevime jak to Cinane delaji, ale
radsi nebudeme ani domyslet ;]

* koureni vsude: Cinani kouri vsude, ve vlaku se to da jakztakz
prezit, ale v autobuse uz je to docela sila ...

* hazeni odpadku vsude: prestoze jsou odpadkove kose celkem na kazdem
rohu, hromady odpadku se vali po zemi, nejen venku, ale i v dopravnich
prostredcich. Vsichni spolehaji na to, ze to po nich "nekdo" uklidi
...

* predbihani ve fronte: fronty se stoji skoro na vsechno, zpravidla
frontu usmernuji kovova zabradli, jenze i k takovemu koridoru se tvori
fronta, kde dochazi k boji o pozice, zda se, ze bez koridoru by doslo
k neprehlednemu zmatku. Obcas se snazi frontu usmernovat "bacharka" [
vetsinou baba v uniforme] a ta je pekne prisna, stalo se nam, ze nas
zaradila do fronty, prestoze jsme vubec nechtely, jenze stat jen tak
beze smyslu v prostoru je proste nepripustne :]

* prechazeni ulice: pruvodce Lonely Planet radi, ze pri prechazeni
ulice je vhodne se rozhlizet 360 stupnu a pouzivat sesty smysl, je to
pravda, obcas mame pocit, ze do nas klidne najedou kolem, motorkou,
autem... spise nez brzdu pouzivaji klakson. Nekteri ridici zcela
ignoruji na prechodu barvy semaforu, takze prechazeni osmiproude ulice
je nekdy velmi narocne...

Jina kultura, jiny mrav :] a jeste jedna zazitek vypovidajici o
zvlastnim cinskem chovani: V Shahe na nadrazi byl u vchodu rentgen,
stejne tak jako na kazdem nadrazi, jenze ze zacatku byl vypnuty a
nevyskytovala se u nej zadna uniforma, vsichni cestujici tedy mohli
vejit do cekarny bez kontroly a cekat v klidu na vlak. Priblizne 20
minut pred odjezdem vlaku prisla obsluha rengenu a zapnula jej. Plna
cekarna lidi se razem zvedla, popadla sva zavazadla, vysla ven,
zaradila se do fronty a nechala se zrentgenovat, prestoze to bylo
uplne od veci. Proc??? :]

China 2012 - 3. část - Čína "hory & příroda"

Ni Hao,

zdravim vas a posilam dalsi prispevek. Posledni dva dny byly skutecne intenzivni, tak se mi snad podari vse popsat v dostatecne pestrych barvach. Dodavam, ze jsme v naprostem poradku, krome rymicky a bcasnych zazivacich obtizi {my to rikaly, ze jogurty patri do lednicky!} nas nic netrapi, hmyz nas nekouse, hlad mame porad, ale semtam o nejakou ryzi zavadime... Deste, ktere zasahly a ochromily Peking,  nas sice zastihly, ale jsme uz dost daleko a je tu zase krasne slunecno.

6. DEN - 20.7. Wutai Shan

Jak jsem zminila v poslednim prispevku, sesty den jsme se presunuly do Wutai Shanu. Nas knizni pruvodce o nem psal jako o mistu klidu, plnem budhistickych klasteru, krasnych hor a spiritualnich zazitku. Ano, klasteru tam bylo skutecne mnoho. To, ze jsou obklopeny odpornymi prizemnimi domecky, ktere snad ani nejde nazyvat vesnicemi a ktere v oci svitily a blikaly, o tom taktne mlcel. O tom, ze hory pres neprustrelny smog nebudou videt a ze zazitky budou spis depresivni, tom se take radeji nezminoval... Prijezd k veceru, povinne jsme musely pri vstupu do arealu zaplatit cca 500Kc, ktere mely zahrnovat vstupy do klasteru a autobusovou dopravu po narodnim parku zdarma. Jelikoz klasteru tam bylo asi padesat a pro nas vsechny stejne,tak to pro nas tak zajimave nebylo. Naopak jsme se tesily, ze se nechame vyvezt autobusem kousek pod vrcholky tritisicovych stitu, pres ktere pak po turistickem chodniku pesky pujdeme na dalsi terasy a bude to krasa, vyhledy, klastery, cerstvej vzduch  - no proste horska turistika, konecne, po tech smoguplnych mestech. Hm. Nase pokusy o dosazeni hor skoncily jezdenim autobusem po hlavni silnici mezi horami sem a tam, jelikoz nikdo nebyl schopny nam rict ani nakreslit ci zahrat pantomimou, jak se tam dostaneme a kde to vubec je. Ani cestovni kancelar, ani mnichove, ani policajti nam nebyli schopni poradit.

Nakonec se nam podarilo najit misto opdjezdu, ale zjistily jsme, ze cesta stoji cca 250Kc...coz ne tak docela odpovidalo nasi predstave o doprave zdarma. Z celeho mista na nas zacala padat tisen. Klastery narvane turisty, hlavni cesta ve vystavbe takze vsude nepretrzity bordel z buldozeru, jerabu, asfalteru a jim podobnych. Nad celym udolim priserny smog, pres ktery nebylo videt ani slunce, natoz pak hory - aby ne, kdyz vsichni topi hnedym uhlim, aby mohli varit. Vsude draho. Hlad...Z jidla se tu opet stal boj o preziti. Bohuzel mame hodne omezeny rozpocet a nemuzeme si dovolit jidlo v restauracich, velka napln naseho dne je proto hledani jidla, ktere je pozivatelne, chutne a zaroven zdravi nebezpecne. Jako jistoty tu mame akorat ryzi, ovoce a cinske polevky s obcasnymi svetlymi okamziky.

WuTai Shan 

7. DEN - 21.7. - WuTaiShan - TaiYuan

Na tento den byl v planu vylet do kopcu k opustenemu klasteru, kde byly predchozi den nase spolucestovatelky Petra a Silva a vratily se nadsene, jaka je to krasa, ticho, mnisi, priroda, modre nebe... Ze by snad...? Nikoliv. Celou noc lilo jako z povestne konve a jeste o neco vic. Lilo i rano a lilo cely den. V Pekingu byl nejhorsi dest za sedesat let a cele provincie byly zaplavene vodou. Rano jsme se proto sbalily a po hodinovem brodeni se v lijaku po kotniky v proudech vody valicich se po silnici a snaze zjistit, co a odkud jede do nasi dalsi zastavky, jsme se konecne nacpaly do spravneho autobusu, za pobaveneho sledovani celeho busu jsme se prevlekly do sucheho a vyrazily dolu z hor, viditelnost cca na 5 metru nam v tech serpentynach take mnoho klidu nedodala. Ale vse dobre dopadlo a my prestoupily na vlak do TaiYuanu [4 mil. obyv], protoze do Pingyao [45 tis. obyv], kam jsme chtely, uz vlak nejel. No co, rekly jsme si, tak tam nekde prespime a rano hned pojedeme dal. Privitalo nas silene rusne blikajici mesto utapejici se ve smogovem saunovem oparu. Nasly jsme ubytovani, cena vyborna, radovaly jsme se, jen 120Kc za pokoj. To, kam jsme pak vkrocily, jde jenom tezko popsat. Podzemni ubytovna pro mistni, bez oken, dlouhe chodby, po stranach pokoje, smrad z cigaret, pokoje horsi nez ve vezeni, ale aspon v nich nic nebehalo. V tom mem a Mk. navic potopa - na chodbe tekly trubky s vodou. Zachody? Nepopsatelne, pouzit jsme je skutecne nemohly. Sprcha? Hadice ze stropu, studena voda, dira v zemi. Fotky nemame, praskla by nam cocka...S odporem jsme se obute oplachly a omamene slivovici se snazily usnout. Jeste ze s sebou mame povlaky na periny misto spacaku, do kterych jsme se zachumlaly a tesily se na rano. Bylo tam bezpecno, na recepci byly moc mile pani, ktere tam byly celou noc, daly se s nama do cesko-cinske reci, obdivovaly nase fotky v pasech a jak jsme krasne...ale ty podminky, ve kterych mistni normalne ziji, protoze si vic nemohlou dovolit, z tech na nas padla skutecna tisen a rano jsme byly uz pred sestou vzhuru a velmi rychle jsme opoustely nase nejhorsi ubytovani v zivote. Brrr.

Ve vlaku

8. DEN - 22.7. - Pingyao

Rano uprk po poloprobdele noci na vlak a po necelych dvou hodinach jsme vystoupily v jinem svete. Krasne historicke mestecko, domecky, modre nebe nad hlavou a luxusni ubytovani ve starem prizemnim domecku, dvere z pokoju vedou do ctvercoveho atria, kde se ji, sedi a odpociva. Na obed tam prisel zajezd cinskych turistu [jine tu ostatne potkavame jen velmi velmi zridka], kteri to meli jako zastavku na trase po Cine. Umeli anglicky, dali se s nami do reci a pozvali nas ke stolu na obed. Vetsinou se tu ji tak, ze se da vsechno jidlo na talirich na stul a kazdy si nabira to, na co ma chut. Zacaly jsme opet verit, ze svet se dostava do rovnovahy a predchozi ne uplne vesele dny uz jsou za nami. Je tu moc krasne, lide mili, historicke mesto rozlehle, minimum aut, zadny smog, dokonce je i videt na kopce v dali za mestem. Myslim, ze tu par dni zustaneme :]

překrásné PingYao

Mejte se moc hezky, priste snad budou snad same pozitivni zpravy. Za chvili je cas vecere, tak nam drzte palce :]

Ji. & Mk.

China 2012 - 2. část - "Čína aromatická"

Mili ctenari,

tezko se tomu veri, ale po trech dnech jsme opet narazily na internetovou kavarnu, takze vam muzu popsat nase dalsi dny v Zemi stredu a par nezapomenutelnych zazitku, ktere nebyly nekdy uplne pozitivni, vzdy ale hodne intenzivni :]

4. DEN 18.7. - DaTong

Noc v luxusnim hotelu preckana bez uhony, na manzelske posteli pod jednou perinou s Mikee jsme se docela i vyspaly :]

Predchozi den vecer jsme se posadily na schody pred hotel, popijely pivo a vymyslely plan na dalsi cestu. Okamzite se kolem nas zase vytvoril hloucek lidi, kteri nas nepokryte sledovali a kdyz nam jedna moc mila mlada cinanka zacala radit s cestou a dopravou, behem chvile se kolem nas vytvoril dav s vice nez triceti lidmi a byla to velka zabava pro vsechny. Legrace je, ze na nas porad mluvi cinsky, smeji se, ale my jim nerozumime, tak se taky smejeme a hrajeme tu vlastne takove aktivity navostro - porad nekomu neco vysvetlujeme, predvadime nebo kreslime na papir :] a zatim to funguje. Nase venkovni posezeni skoncilo tim, ze za nami prisla recepcni hotelu - anglicky nemluvici - s papirkem, na kterem mela napsano, ze neni dobre, abychom tam nadale sedely a bavily se a ze mame jit dovnitr.  A tak jsme sly, konec predstaveni, tady se prece musi poslouchat!

Party před hotelem :)

V planu byl na tento den vylet do nedalekych jeskyni Yungang, kde je nejvetsi prehlidka budhistickeho socharskeho umeni a celkem asi 51 000 soch Budhy, takze to bylo hodne pestre :]. Cestovani mistni dopravou jsme zvladly bravurne i s bezchybnym prestupem a presunuly jsme se z neskutecnym smogem zahaleneho DaTongu k o neco mene smogovym jeskynim. Smog je tu vsude sileny, provincie Shanxi, ve ktere se nachazime, je nejvice postizena smogem hlavne proto, ze se zde tezi hnede uhli a to hned cela 1/3 produkce cele Ciny. Nebylo proto divu, ze z chramu a jeskyni byl vyhled primo na hnedouhlenou panev :] Jeskyne byly ale moc hezke, uvnitr chladek a tisice Budhu, chramy hezke, budto nove postavene nebo zasadne zrekonstruovane, ale vysledny dojem nebyl spatny. 

jeskyne Yungang

Cena za vstup silene vysoka jako vsude v cine, jakmile je nekde neco zajimaveho, hned je tam nehorazne vstupne, v pripade jeskyni to bylo pres 500kc. Nastesti jsme mely studentskou slevu a nase karticky jsme pujcily i holkam spolucestovatelkam, tak nas to vyslo na polovinu, ale i tak...Cesta zpatky uz tak hladka nebyla, aneb ne vzdy, co je v pruvodci, je pravda. Tak jsme si uzily okruzni cestu busem skrz cely Datong (1 mil obyvatel), ktera trvala asi hodinu, abychom se pak konecne dostaly do centra a zasly na veceri do stejneho podniku jako den predtim, kde jsme se opet skvele najedly ryze a ruznych smesi masa a zeleniny. Obsluha se mohla zblaznit nadsenim, manazerka nas vitala u dveri, za zady jsme mely dva cleny personalu, cokoliv jsme chtely, jsme hned dostaly, no proste zivot celebrit...:]

5. DEN - 19.7. - DaTong - Wutai Shan

Rano v 9:30 nam jel autobus do Wutai Shan, v panelakove jmenem Datong nemelo smysl zustavat, kvuli smogu vubec nebylo videt slunce ani nic moc dalsiho, navic se tam uplne vsude stavi nove 30 patrove a vyssi domy, takze je tam k smradu z okolnich tovaren jeste prach a ruch ze staveb a my jsme chtely spis "hory & prirodu". Zabava zacala hned na nadrazi, verejnou dopravou jsme ho trefily sice hned napoprve, listky byly ale uz vyprodane a dalsi bus jel az za 5 hodin. Cekat se nam tedy moc nechtelo, a tak jsem dostala skvely napad jet taxikem - neni to tu tak drahe jako u nas, navic jsme ctyri, takze akorat do jednoho auta. Teda - do jednoho stredoevropskeho auta...Smlouvani opet velka zabava pro siroky okruh pozorovatelu, ale nakonec se mi se Silvou podarilo domluvit cenu 100 juanu na osobu, pricemz bus stal 75 (1 juan = 3.3Kc). 

Je libo meloun? 

Drobny detail byl v tom, ze tu jezdi same auta - sedany. Takze dva batohy byly v kufru, dva na nas trech na zadni sedacce :] domluva s taxikarem znela, ze v jeho taxiku popojedeme cca 10min od nadrazi a tam bude pripraveny jeho kamarad s druhym autem, on nemuze ven z mesta, kamarad do centra. No...cestou jsme zjistily, ze zadneho kamarada domluveneho nema a cestou se ho teprve snazi sehnat...po hodine jezdeni po meste v prachu a smradu jsme toho mely celkem dost a donutily jsme ho, aby nas odvezl zpatky na nadrazi, coz neochotne udelal. Nezaplatily jsme mu nic, bylo nam ho sice lito, stravily jsme tim celkem skoro dve hodiny, ale to je riziko nejisteho podnikani...Z peti hodin cekani na bus byly razem 3 :] tak jsme si udelaly instatni cinske nudle, ktere prodavaji uplne vsude a vsude je take k dispozici zdarma horka voda, mely jsme tedy obed jako vetsina lidi na nadrazi, kteri nas cele tri hodiny cekani pozorovala a navazovala kontakt. Lidi jsou tu vazne moc mili. Cesta busem jako v mrazaku, klimatizace je tu hodne popularni, takze mam peknou rymicku. Stoupaly jsme v serpentynach do hor a po temer peti hodinach cesty jsme vystoupily ve Wutai Shanu, vesnici v horach, kde je obrovska koncentrace budhistickych klasteru. Ale o pobytu tady az v pristim prispevku :] je to tu taky hodne zajimave...a intenzivni :]

Hlavní silnice ve WutaiShanu - "made in China"

Za drobnou zminku stoji snad jeste mistni toalety, coz je casto skutecne nadnesene slovo. Lide tu nejsou vubec zvykli na soukromi - aby taky jo, pri jejich poctu :] a take ho moc nerespektuji u druhych. S tim, ze tu budou turecke zachody, jsme pocitaly. S tim, ze tu bude bordel a smrad, take. Na nadrazi v Datongu nas lehce prekvapilo, kdyz misto zachodu byl jen asi 6m dlouhy zlab, ale porad nad nim byly alespon jednotlive prepazky, ktere sice nesly zavirat, ale aspon neco...Vrcholem pak byla zastavka na odpocivadle, kde byla jedna velka mistnost, ve ktere byly v betonu vedle sebe tri diry a nic jineho. Ty diry pak vedly do nadrze vedle techto luxusnich toalet. Punk's not dead ;]

Mejte se moc hezky,

Ji. & Mk.