Rano jsme se rozloucily s krasnym a poklidnym Kepem, kde jsme si prijemne odpocinuly pred cestou do Vietnamu, na kterou jsme se zahy vydaly. Cesta probihala v mistnim stylu. Nejdriv nam rekli, ze na hranice bysme jely jenom my dve, takze autobus tam nepojede, takze nejdriv pojedeme minibusem do Kampotu, coz je na druhou stranu. Postupne se dovnitr naskladala zajimava smes turistu a mistnich a na konci cesty nas tam bylo osmnact :] V Kampotu jsme prestoupily do "normalniho" patroveho autobusu starsiho data a korejske vyroby. Cesta vedla do neuveritelne prasne ceste, pripadaly jsme si spis jako v Africe nez v Asii, vsude bylo spoustu prachu, domecky a palmy uplne zahalene do cerveneho prasneho kabatku. Nastal tak spravny cas pro nasazeni rousek, kterymi jsme se vybavily, a opet jsme vic zapadly do mistniho koloritu. V autobusu se nedalo delat nic, nebot vetsinu cesty nebyl asfalt, autobus hazel ze strany na stranu, takze se nedalo cist, spat ani povidat. Koukaly jsme se tedy z okenka a doslo i na zalozni krizovky. Asi po dvou hodinach cesty jsme dojeli kamsi na benzinku smerem na Takeo, daly jsme si obed - objednaly jsme si tradicni opecenou ryzi s khmerskymi bylinkami a dostaly jsme varenou ryzi s masem obalenym v bylinkach...Zdroj masa jsme radsi nezkoumaly a nechaly ho pro jistotu bez povsimnuti, byly to jakesi kousky s kosti i kuzi zaroven, takze k obedu byl opet jenom kopecek ryze, s jidlem to tu vazne moc neprehanime. Ne, ze bysme jist nechtely, ale dost casto jsme mimo zdroj a nebo mame opodstatnenou obavu o nase zazivani, ktere je k nasemu prekvapeni zatim pomerne bez nasledku.
"Strycek" Ho Ci Min
Na benzince jsme byly opet presazeny, tentokrat do dalsiho autobusu stejneho vyrobce, avsak novejsiho data. Dalo se v nem dokonce i povidat! Po dalsich asi trech hodinach cesty jsme dojeli opet kamsi, kde byla posadka opet rozdelena podle cile cesty - nas cekal zase minibus, kterym jsme jely dalsich nekolik hodin a uz jsme toho zacinaly mit celkem dost. Po celkem asi deviti hodinach na ceste [puvodne to melo trvat 3-4hodiny...] jsme KONECNE dorazily do ciloveho mesta Can Tho, ktere je nejvetsim mestem na delte Mekongu.
Mini domecek s mini zidlickou a obryni Mk.
Nasledoval obvykly proces hledani ubytovani, prejezdu taxikem [k nasi velke litosti tu nemaji tuk-tuky, ale taxik stal v prepoctu celkem 30Kc pro obe, takze to jde] a smlouvani cen za ubytovani, nakonec mame dvouluzkovy pokoj v hotelu za 5$ pro obe. Pokoj je maly s vlastni koupelnou, s oknem jenom do chodby, ale nam to nevadi, hlavne ze je kde spat a nestoji to moc. V prizemi je pres den "restaurace", kde v akvariich plavou zive krevety, zaby a hadi...pres noc se meni na garaz pro motorky a sklad, jak je to tady zvykem. Vetsina domu tu ani neni sirsi nez garaz, kvuli danove politice tu jsou proto k videni nepomerne uzke a vysoke stavby.
Nas "utulny" pokoj v Can Tho
Vecer jsme se jenom prosly po okoli, podivaly se k jednomu rameni mekongu, k veceri si daly mistni polevku Pho [zadny zazrak, neco jako slepici vyvar s ryzovymi nudlemi a celerem], koupily si listek na projizdku po Mekongu na druhy den a unavene sly spat.
Ji. & Mk.
P.S.: Zasadni zjisteni - je tu blokovany Facebook, nevime, zda to prezijeme :]
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat