Dalsi den, ktery byl z velke casti vyplny presunem do dalsiho mesta, tentokrat do Hue, ktere lezi necelych 200km od Hoi An. Rano jsme stihly jenom posledni prochazku po mestecku, vyzvednout sukne, ktere jsme si nechala predchozi vecer usit [opet moc hezke], a sup do autobusu smer Hue. Ovlivneny krasami Hoi An jsme se tesily na dalsi malebne mestecko, jelikoz se jednalo o sídelní město poslední vietnamské královské dynastie Nguyen, slibovaly jsme si od jeho navstevy hodne.
Dle informaci naseho dohazovace jsme mely jet pohodlnym klimatizovanym autobusem. Klimatizace v nem sice byla, o jeji funkcnosti se ale podle vzduchu uvnitr dalo dost pochybovat. Jeli s nami dva cesi, prvni, ktere jsme za celou cestu potkaly, tak jsme si s nimi aspon popovidaly a vymenily si sve zazitky a dojmy. Po peti hodinach cesty vedouci skrz hory jsme byly opravdu rady, ze jsme na miste. Po zastaveni nasledovalo tradicni oblozeni autobusu dohazovaci na motorkach, kteri nabizeji svezeni, ubytovani a buhvico jeste. Tihle byli zatim nejurputnejsi ze vsech, i po nasem odmitnuti se nas drzeli, jeli na motorce vedle nas a vyjmenovavaly vsechny nabizene komodity. Mistni styl obchodovani, ktery se zrejme uci ve skolach, je prvotni navazani pratelskeho rozhovoru otazkami z jake jsme zeme, jak se nam libi Vietnam, jak se mame...Nasleduje nabidka rozmanitych sluzeb od prodeje plastenky az po vylet do sousedni zeme, odmitnuti jakoze neslysi a porad melou a melou...Mlceni nepomaha, maji pocit, ze je neslysime a melou tim urputneji. Kdyz se nas zeptal desaty, odkud jsme, zacaly jsme rikat, ze z Moravy, coz je dost matlo. Jinak jsou ale neskodni a nekteri nekdy i dobre poradi.
Dalsim trikem, jak nalakat turisty na vyuziti prepravnich sluzeb [moto taxi, riksa atp.] je na dotaz, jak je neco daleko, odpovedet, ze je to tri kilometry. Rikaji to uplne vsichni, tak jsme usoudily, ze je to zrejme vzdalenost, kterou jeste zadny Vietnamec pesky neusel. Na nas, stare skautky, si ale neprijdou! Cesta z nadrazi k hotelove oblasti navic trvala asi 15 minut a i s batohama nam, nedelala problemy...
Ubytovani jsme sehnaly rychle, celkem to jde, za 6$/pokoj necekame zazraky a jsme rady, ze nam v koupelne samovolne nestrika voda, kdyz pominu mrtveho svaba, ktereho jsme objevila pri odjezdu, jsme celkem spokojene... Vecer prochazka po meste, ale neni moc na co koukat. Celkove to bylo velke zklamani, mesto je hezke asi jako Usti nad Labem...
Druhy den nesnesitelne vedro a dusno, kdyz uz jsme tu, tak jsme se spis z povinnosti doplouzily do Citadely, kterou jsme nejdriv omylem celou obesly, abysme pak za 55Kc mohly videt nekolik starych polorozpadlych budov v cinskem stylu. Vedro se dalo krajet, takze pozvolne plouzeni a hledani neceho k jidlu. To se tu stava stale vetsim problemem, polevku uz nejime, prvotni nadseni rychle opadlo, navic cim severneji jsme, tim je horsi. Neda se tu jist jinde nez v restauracich, obchody tu skoro nejsou, pripadne v nich maji jenom pochutiny, ktere jist nechceme. Obcas se nam podari najit dobrou indickou restauraci, vetsinou ale polomrtve hlady koncime v mistnich podnicich nad nudlemi se zeleninou. Kdyz uz se nam podarilo konecne najit pekarnu, mely v ni bud od pohledu priserne sladke veci, nebo slane - ty ale posypane susenym masem, ktere obchazime obloukem a s rouskou... S jidlem je to ted tak trochu boj o preziti, vecer jsme musely konstatovat, ze nejlepsi vietnamske jidlo je Coca-Cola...
Cast citadely po zasahu Korejcu, kteri uz se na rozklad vzacne pamatky nemohli divat...
Pred setmenim jsme jeste navstivily supermarket, prvni na nasi ceste, jupiiii! Nadseni ale opet brzy opadlo, pecivo v nem nevedou vubec, cely prostor byl prosycen smradem z durianu [mistni divne ovoce, vsude na ulicich je citit strasny smrad z jeho hnijicich slupek, takze jsme ho jeste ani neochutnaly a nemame to v umyslu], jogurtu mistni vyroby se bojime...takze nakup pouze vody.
Ze zvedavosti jsme se jeste podivaly na mistni trh. Ve srovnani s jihem, ktery je jedno velke trziste, to tu bylo spinavejsi, smradlavejsi a plne starsich pani, kterym rikame pracovne "baba". Takova "baba" vam porad neco nabizi, je otravna, za dvacku vam proda seschly grep, krici na vas na ulici at si koupite poloschnilou olihen, obcas vam na trhu nenapadne sahne do kapsy [coz ji teda nezavidim, penize jsou to posledni, co bych tam mela] a jejim typickym uborem je pyzamo [fakt to tu nosej, hromadne!]. Ze sortimentu trhu stoji za zminku snad jen spoustu druhu cerstveho zazvoru, tofu v pytlich, rozkuchane slepice, praseci paratky, streva,usi...[v tom horku a na slunci, fuuuj!].
"Baby" v pyzamech
Unavene horkem, "babama" a divnym mestem jsme sly na rychlou veceri, ktera nestoji za zminku, a spat.
Ji. & Mk.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat