18.7.2010 - Saigon [Ho Ci Minovo mesto]

Po ranu obohacenem o denni davku asijskeho popu jsme se vydaly objevovat mesto a nase kroky vedly na nadrazi pro jizdenky na zitrejsi nocni prejezd do Da Nangu. Netusily jsme, kolik problemu muze tak bezny ukon prinest... Nejdriv k pokladne c. 4, kde nikdo nebyl, pak k pokladne c. 1, pokladni tesne pred nami odesel, tedy presun k pokladne c. 2, pokladni nas ale odkazala na kolegyni, pro jistotu tedy na informace, kde jsme byly odkazany na pokladnu c. 3 a za pomoci mile slecny to zacalo vypadat nadejne, ale zase nic...Pry se v prizemi prodavaji listky jenom na dnesek [to vi prece kazdy!], na zitrek musite nahoru, mile slecny... Tak nahoru, tam dokonce funkcni automat na poradova cisla, hmm, jenom padesat lidi pred nami... Evidentne jsme pusobily uz trochu dezorientovane, neb se nas ochotne ujali dva mladici a lamanou anglictinou se nam snazili pomoct, coz se jim nakonec podarilo a po pul hodine cekani jsme konecne stanuly tvari v tvar dalsi pani pokladni. Nase radost byla ale predcasna, protoze nami vybrany nocni vlak byl uplne vyprodany, volny byl az pozdejsi a drazsi s odjezdem v jedenact vecer...No aspon neco, rekly jsme si a rozhodly se listky zakoupit. Nasledovala dalsi zrada - listky na tvrda luzka do tretiho patra v kupe jsou vsechny vyprodane, nejlevnejsi moznost je mekka luzka/2. patro... Tak aspon neco!

Nasledoval presun ke kopii katedraly Notre Dame, dorozumivani s taxikari je taky zazitek, skoro nikdo neumi anglicky a to ani zakladni slovicka typu "kolik", "kde" nebo "dolary", tuzka a papir ale vetsinou vse vyresi. Katedrala vcelku zdarila, hned vedle je krasna posta ve francouzskem stylu, kde jsme hned pod dozorem "strycka" Ho Ci Mina napsaly par pohledu. Mezitim se spustil ukazkovy dest trvajici asi hodinu, coz jsme celkem nelibe nesly, nebot uz bylo kolem druhe a my mely obrovsky hlad, ktery zrejme zpusobil naslednou spatnou volbu smeru chuze, takze vraceni...Potom konecne objeveni jidla za prijatelnou cenu, opet byla mistni polevka Pho v siti polevkaren Pho 24, kde nemaji skoro nic jineho. Volba to byla dobra, byla to zatim nejlepsi polevka tady, manm!

Vchod do naseho guest housu :]

Pokracovaly jsme pak prochazkou v preplnenem bzucicim mestem. K videni obrovske kontrasty - malicke domecky v kolonialnim stylu se misily s do nebe cnejicimi mrakodrapy, ktere kontrastovaly s plechovymi pribytky nejchudsi vrstvy. Naprosto vsude motorky - na chodnicich, v obchodech, v restauracich, na strechach autobusu...Mistni na nich prevazeji uplne vsechno - cele rodiny, stanky s obcerstvenim, pytle s cementem, vodovodni trubky - je porad na co koukat a zasnout. Prechazeni je celkem dobrodruzstvi, zvlast ted o vikendu.

Postupne jsme docouraly do nasi ctvrti, na chvili si odpocinuly v pokoji [co jineho muze delat Mik. nez sledovat popik :] a za chvili vyrazime ochutnat dalsi kulinarske vytvory, tentokrat do indicke restaurace.

Dobrou chut i vam preji

Ji. & Mk.