19.-20.7.2010 - Saigon - Hoi An

Predchozi vecer se nakonec velmi vydaril. Nejen, ze jsme si moc pochutnaly na indickem zeleninovem jidle [usporny rezim - zelenina je tu nejlevnejsi:], ale nakoupily jsme si par dalsich kousku obleceni a vecer jsme zavrsily v mistnim klubu Go2 v prijemne spolecnosti tri Britu, kteri se s nami dali do reci, potkali jsme je pak v nasledujicich dnech jeste asi trikrat.

Po poklidne svabuproste noci jsme se rozhodly navstivit cinskou ctvrt Cholon, bylo to dost daleko, takze tam taxikem s tim, ze zpatky to prochazkou dojdeme pesky. Ctvrt to byla zajimava, pekne pagody, vsude obchody s lampiony a vune vonnych tycinek, ktere bylo ve vsudypritomnem horku nekdy az moc.

Chvili jsme sli pesky, ale pak jsme usoudily, ze je to nemsmysl, vsude motorky, smrad, ktery se dal castecne tlumit rouskou, ve ktere ale zase bylo nesnesitelne vedro...Takze zpet opet taxikem, projit par ulicek v nasem Distriktu 1 a pak se usadit v centralnim parku, kde jsme se staly svedkynemi nevidane sportovni aktivity. Na pevne instalovanych cvicebnich strojich se hbite stridali cvicenci, okolo se hral badminton, nohejbal a dalsi kolektivni sporty.

Nacvik na spartakiadu...?

Vrcholem pak bylo hromadne cviceni aerobiku, ktereho se ucastnilo kolem stovky cvicicich, mezi nimiz byli i muzi! Nikomu to sice moc neslo, ale nadseni jim neschazelo. V mistni kavarne s vyhledem do ulice jsme si daly kafe - myslely jsme si, ze mistni = levna...Ale nekteri lide, jak vidi cizince, ztrojnasobuji ceny, tudiz nas jedno kafe stalo 30Kc...

Kadernictvi...

Blizil se cas odjezdu naseho nocniho vlaku smer Da Nang, tedy jsme nakoupily zasoby, vyzvedly si batohy a taxikem na nadrazi. Mely jsme ten den nejake stesti, nebot ridic nevynuloval taxametr, moje upozorneni prechazel mlcenim a na nadrazi po nas chtel opet trojnasobek normalni ceny...Mel ale smulu, ze jsme stejnou cestu uz absolvovaly a tudiz jsme vedely, jaka je cena. Nechaly jsme si vyndat batohy, daly mu obvyklych 60Kc na misto nauctovanych 180ti a sly jsme pryc, ani se moc nebranil...

Cas, ktery zbyval do odjezdu vlaku, jsme stravily na neskutecne pomalem verejnem internetu a na patniku pred nadrazim, kde se nam o zabavu staral svab.

Cesta z cinske ctvrti - vedro a smrad

Nastup do vlaku byl...sokujici. Jelikoz jsme si vzhledem k okolnostem zakoupily nejdrazsi mozny vlak, cekaly jsme luxusni luzkove vozy s nadychanymi polstari, bohate prostrene stoly v jidelnim voze a mozna...mozna i toaletu se sprchou...

Jake bylo nase prekvapeni, kdyz k nastupisti dosupel postarsi model ne podobny tem, ktere jsou u nas k videni v muzejich... Luzkove vozy mely rozmery 1,8m2, jidelni vuz, jak jsme rano pri pruzkumu terenu zjistily, byl omsely, ulepeny a nabizel jiste vyborne nudle s cimsi zelenym...Daly jsme si pro jistotu Colu. A toaleta? Turecka.

Nastupovani byla velka legrace, jelikoz vsechno ve vlaku bylo male a uzke, vznikaly vsude zacpy, v ulickach navic sedeli lide na plastovych zidlickach, nekteri tam cekali, az se vlak rozjede a pruvodci je propasuje do kupe pro zamestnance...V nasem "pokojicku" jsme meli byt ctyri, co taky cekat jineho 4 luzka = 4 spaci. Tyto jednoduche pocty ale v Asii nefunguji...Kdyz jsme se i s batohama vyskrabaly na nase horni pulmetrova luzka, znepokojene jsme sledovaly, jak se na jednu postel uklada mlady kluk a na druhou ctyrclenna rodinka... Kluk cestou vystoupil, a na jeho misto se ulozila starsi pani. [Vymena luzkovin? Kdeze! Pekne slozit do uhlednych kominku a hotovo!] Jak se ukazalo, pani mela kdesi v utrobach vlaku dva syny, kteri travili vetsinu cesty u nas v kupe, bylo nas tam tedy celkem devet... Jak jsme byly rady, ze tvrda luzka byla pri nakupu vyprodana, protoze predstava stejneho modelu cestovani v sestiluzkovem kupe...

Cesta utekla prekvapive rychle a po sestnacti hodinach nas privital rozpaleny Da Nang, ze ktereho jsme se po obede [polevka Pho, uz ji nemuzeme ani videt...] rady vydaly na cestu do Hoi An. Pojedeme mistnim autobusem, rekly jsme si, bude to levnejsi nez nabizene minibusy... Nebylo. Nase stesti na podvodniky pokracovalo a tak nas cesta nejenze stala stejne [mistni platili opet trikrat mene, na nase dotazy odpovidaly pouzo oblibenym "same same"], ale trvala dele. Mikee ji absolvovala na sedacce vklinena mezi ryzove klobouky, nevidomeho starce a trhovkyni, ja jsme radeji postala mezi kosiky se slepicemi, pokrikujici omladinou a zaparkovanymi koly...

V Hoi an nasledoval obvykly proces hledani hotelu, tentokrat jsme ale mely stesti a nasly jsme luxusni hotel s bazenem za pouhych 10$ za pokoj. Po ctrnacti dnech se nemusime sprchovat studenou vodou z hadice vedouci nad zachodem ale mame vanu! A tece tepla!!

Nas luxusni hotel v Hoi An. Pod palmou bazen :)

Vecer camrani po krasnem mestecku, jako kdybysme misto cesty vlakem priletely kamsi do Francie. Male domecky, kavarnicky, obchody s hedvabim a modnim zbozim...Nabidka lakava, cena mirna...A tak jsme se nechaly usit boty, dneska si pro ne pujdeme, tak jsme zvedave. Oslavily jsme to tocenym pivem [ male pivo za 3,5Kc] a za zvuku vietnampopu ulehly ke spanku.

Ji. & Mk.