Plovouci trhy jsou moc zajimave. Kazdy, kdo ma neco k prodeji, to nalozi na svoji lodicku, vypluje na vodu a chce-li neco koupit/prodat, jednoduse prirazi k dalsi lodicce, prelozi naklad, zaplati nebo vymeni zbozi a jede dal. Vzorek zbozi, ktere prodava, ma poveseny na vysokem stozaru na pridi lodicky, takze se kazdy muze uz z dalky zorientovat, kam popluje. My jsme si koupily moc dobry meloun, ktery jsme pak pri projizdce lzicemi vydlabaly.
Z plovoucich trhu jsme pak odbocily na vedlejsi rameno reky, kde jsme videly skutecny zivot mistnich chudych lidi, kteri maji sve domecky u reky, se kterou maji spojeny svuj zivot. Pouzivaji ji jako dopravni cestu, perou v ni, myji nadobi i sebe a bohuzel do ni vedou i ruzne odpadni roury. Lodicka nas postupne zavezla az do nitra dzungle, kde uz nebylo skoro nic, jen obrovske kokosove palmy, bananovniky, ibiskove stromy a spoustu nam neznamych rostlin roztodivnych tvaru a barev, obcas se objevil vytvor lidske cinnosti v podobe primitivnich, presto vsak bytelnych, mustku pres reku. Nase mila pruvodkyne obcas zajela s lodickou az ke brehu reky, coz obnaselo primy prujezd faunou :], natrhala listy palem a v prubehu plavby nam z nich postupne udelala skladane kyticky a kobylky, ktere vypadaly jako zive. Mohly jsme si i privonet ke krasnym obrim kvetum rostlin, coz melo za nasledek, ze po nas pak po zbytek cesty lezli mrnavi mravenci a po ruznu nas kousali :]
Postupne jsme se z dzungle dostaly opet na hlavni rameno reky a byly jsme rady, ze jsme zvolily pouze ctyrhodinovou kratsi plavbu namisto nabizene sedmihodinove delsi varianty. Uz tak jsme byly rady, ze muzeme vstat z drevenych lavicek.
Sly jsme si odpocinout na pokoj, chvilku jsme dospavaly kratkou noc a pak jsme vyrazily ochutnavat mistni kuchyni. V nedaleke restauraci jsme si daly maso se zeleninou, bylinkami a ryzovym papirem, ktere bylo pripravovano primo pred nami na stole, coz bylo dobre, protoze jsme alespon videly co jime, a ze je to dostatecne pripravene. Mezi bylinkami byla mata, medunka, salat a dalsi nam nezname, jedlo se to tak, ze se na list ryzoveho papiru polozily nejdriv bylinky, potom ryzove nudle a nakonec prave udelane maso, to vse se zabalilo do rulicky a rukou namacelo do jemne pikantni omacky. MOC dobre! Po celou dobu jidla u nas sedel mlady kluk, ktery nas obsluhoval a i kdyz vubec neumel anglicky, snazil se s nami dorozumet a s pomoci sveho otce, ktery sedel nedaleko na ulici a cosi sil na stroji, se nas vyptaval odkud jsme, odkud jedeme, proc jsme ve Vietnamu atp. Prohlizel si nas improvizovany vietnamsko-cesky slovnicek a pruvodce a ucil nas ruzna vietnamska slova. Uz si umime objednat polevku [Phở], ryzi [Com], nudle [Bun], dve piva znacky 333 [ Hai Ba ba ba] a podekovat [cảm ơn]. Bylo to moc prijemne setkani s milymi obycejnymi lidmi.
Nasledovala prochazka po nabrezi, kde stoji obri socha Ho Ci Mina, ktera je lemovana mnozstvim rudych vlajek, na kterych se strida zlata hvezda se srpem a kladivem. Komunismus je tu ostatne videt na kazdem kroku, vsude jsou budovatelske napisy v oblibenem rudem provedeni, vlajky vlaji na hlavnich ulicich, ktere jsou lemovany budovatelskymi plakaty, jimz podobne mohou starsi rocniky pamatovat z doby pred rokem 1989... Je pet odpoledne, dopiseme par mailu [na zakazany facebook se nepodivame], zvedneme se z internetove kavarny [ktera je plna mistni omladiny, ktera povykuje pri hrani her po siti] a pujdeme si dat mistni vyhlasene kafe.
Tak zase zitra, tektokrat z Ho Ci Minova mesta, byvaleho Saigonu!
Ji. & Mk.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat